TEXT 20

Verš

Texte

kāmais tais tair hṛta-jñānāḥ
prapadyante ’nya-devatāḥ
taṁ taṁ niyamam āsthāya
prakṛtyā niyatāḥ svayā

Synonyma

Synonyms

kāmaiḥ — touhami; taiḥ taiḥ — různými; hṛta — připraveni o; jñānāḥ — poznání; prapadyante — odevzdávají se; anya — jiným; devatāḥ — polobohům; tam tam — odpovídající; niyamam — usměrnění; āsthāya — dodržující; prakṛtyā — povahou; niyatāḥ — ovládáni; svayā — svou.

kāmaiḥ: par les désirs; taiḥ taiḥ: variés; hṛta: privés de; jñānāḥ: connaissance; prapadyante: s’abandonnent; anya: aux autres; devatāḥ: devas; tam tam: correspondantes; niyamam: les règles; āsthāya: suivant; prakṛtyā: nature; niyatāḥ: contrôlés; svayā: par leur propre.

Překlad

Translation

Ti, jež hmotné touhy připravily o inteligenci, se odevzdávají polobohům a uctívají je podle příslušných pravidel a usměrnění, jak odpovídá jejich povahám.

Ceux dont l’intelligence a été ravie par les désirs matériels s’abandonnent aux devas et suivent les divers rites correspondant à leur nature propre.

Význam

Purport

Ti, kdo jsou oproštěni od všech hmotných nečistot, se odevzdávají Nejvyššímu Pánu a prokazují Mu oddanou službu. Dokud ještě nebyli zcela zbaveni hmotného znečištění, jsou svou povahou neoddaní. Ale dokonce ani ty, kteří vyhledají Nejvyššího Pána s hmotnými touhami, vnější energie tolik nepřitahuje — jdou za správným cílem, a proto se veškerého hmotného chtíče brzy zbaví. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (2.3.10) je doporučeno, aby se každý — ať je to čistý oddaný prostý všech hmotných tužeb, osoba plná hmotných tužeb nebo ten, kdo touží po osvobození od hmotných nečistot — odevzdal Vāsudevovi a uctíval Ho:

Ceux qui sont lavés de toute souillure matérielle s’abandonnent au Seigneur Suprême et se dédient à Son service de dévotion, alors que ceux qui ne sont pas encore complètement purifiés conservent leur nature non dévotionnelle. Toutefois, même ceux qui conservent encore des désirs matériels perdent rapidement leur attrait pour le monde extérieur s’ils s’en remettent au Seigneur, car en approchant du but ils s’affranchissent très vite de la concupiscence. Le Śrīmad-Bhāgavatam (2.3.10) enjoint donc à tous les êtres, qu’ils soient exempts de tout désir matériel ou qu’ils en soient au contraire remplis, ou encore qu’ils aspirent à la libération, de s’abandonner à Vāsudeva et de L’adorer:

akāmaḥ sarva-kāmo vā
mokṣa-kāma udāra-dhīḥ
tīvreṇa bhakti-yogena
yajeta puruṣaṁ param

Méně inteligentní lidé, kteří přišli o duchovní inteligenci, se uchylují k polobohům, aby se jim okamžitě splnily jejich hmotné touhy. Na Nejvyšší Osobnost Božství se vesměs neobracejí, protože jsou podmíněni nižšími kvalitami přírody (nevědomostí a vášní), což je vede k uctívání různých bohů. Řídí se pravidly uctívání a jsou tak spokojeni. Bývají motivováni přízemními touhami a nevědí, jak dosáhnout nejvyššího cíle. Avšak oddaný Nejvyššího Pána se nedá zmást. Ve védské literatuře se vyskytují doporučení uctívat různé bohy za různými účely (například nemocnému je doporučeno uctívat Slunce), a proto si ti, kdo nejsou oddanými Pána, myslí, že polobozi jsou pro splnění jistých cílů lepší než Nejvyšší Pán. Čistý oddaný však ví, že Nejvyšší Pán Kṛṣṇa je pánem všech. V Caitanya-caritāmṛtě (Ādi 5.142) stojí: ekale īśvara kṛṣṇa, āra saba bhṛtya — pouze Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, je pán; všichni ostatní jsou služebníci. Proto se čistý oddaný nikdy neobrací na polobohy s přáním uspokojit své hmotné požadavky. Závisí na Nejvyšším Pánu a je spokojen s čímkoliv, co mu Pán dá.

Les gens de moindre intelligence, ayant perdu leur raison spirituelle, prennent refuge auprès des devas afin d’assouvir rapidement leurs désirs matériels, plutôt que d’aller sans détour à Dieu, la Personne Suprême. Cela est dû à l’empire qu’ont sur eux les guṇas inférieurs (la passion et l’ignorance). Ils suivent les règles du culte et trouvent bientôt satisfaction. Motivés par des désirs bassement matériels, ils ignorent le but suprême. Parce que les Védas recommandent, pour obtenir certains bienfaits, de rendre un culte aux devas (le deva du soleil, par exemple, pour être en bonne santé), ils croient que ces derniers sont plus aptes que Dieu Lui-même à satisfaire leurs demandes. Mais le pur dévot du Seigneur ne se laisse pas égarer de la sorte. Il sait bien que Kṛṣṇa, la Personne Suprême, est le maître de tout, ainsi que le confirme le Caitanya-caritāmṛta (Ādi-līlā 5.142): ekale īśvara kṛṣṇa, āra saba bhṛtya – seul Kṛṣṇa, Dieu, est le maître, tous les autres sont serviteurs. Aussi le pur dévot n’approche-t-il jamais les devas pour satisfaire ses besoins matériels. Il s’en remet entièrement au Seigneur Suprême et se satisfait de ce qu’il reçoit.