TEXT 20

Verš

Tekst

kāmais tais tair hṛta-jñānāḥ
prapadyante ’nya-devatāḥ
taṁ taṁ niyamam āsthāya
prakṛtyā niyatāḥ svayā

Synonyma

Synonyms

kāmaiḥ — touhami; taiḥ taiḥ — různými; hṛta — připraveni o; jñānāḥ — poznání; prapadyante — odevzdávají se; anya — jiným; devatāḥ — polobohům; tam tam — odpovídající; niyamam — usměrnění; āsthāya — dodržující; prakṛtyā — povahou; niyatāḥ — ovládáni; svayā — svou.

kāmaiḥ — af begær; taiḥ taiḥ — af forskellige; hṛta — berøvet; jñānāḥ — hvis viden; prapadyante — de overgiver sig; anya — til andre; devatāḥ — halvguder; tam tam — tilsvarende; niyamam — regler; āsthāya — idet de følger; prakṛtyā — af natur; niyatāḥ — beherskede; svayā — af deres egen.

Překlad

Translation

Ti, jež hmotné touhy připravily o inteligenci, se odevzdávají polobohům a uctívají je podle příslušných pravidel a usměrnění, jak odpovídá jejich povahám.

De, hvis intelligens er blevet stjålet af materielle ønsker, overgiver sig til halvguder og tilbeder dem ifølge de særlige regler og forskrifter, der stemmer overens med deres egne naturer.

Význam

Purport

Ti, kdo jsou oproštěni od všech hmotných nečistot, se odevzdávají Nejvyššímu Pánu a prokazují Mu oddanou službu. Dokud ještě nebyli zcela zbaveni hmotného znečištění, jsou svou povahou neoddaní. Ale dokonce ani ty, kteří vyhledají Nejvyššího Pána s hmotnými touhami, vnější energie tolik nepřitahuje — jdou za správným cílem, a proto se veškerého hmotného chtíče brzy zbaví. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (2.3.10) je doporučeno, aby se každý — ať je to čistý oddaný prostý všech hmotných tužeb, osoba plná hmotných tužeb nebo ten, kdo touží po osvobození od hmotných nečistot — odevzdal Vāsudevovi a uctíval Ho:

FORKLARING: De, der er fri for al materiel besmittelse, overgiver sig til den Højeste Herre og engagerer sig i Hans hengivne tjeneste. Så længe den materielle forurening ikke er vasket helt bort, er man af natur ikke- hengiven. Men selv de, der har materielle ønsker, og som søger tilflugt hos den Højeste Herre, er ikke så meget tiltrukket af den ydre natur. Fordi de vender sig mod det rigtige mål, bliver de snart fri for al materiel lyst. Det bliver anbefalet i Śrīmad-Bhāgavatam, at uanset om man er en ren hengiven og helt fri for materielle ønsker, om man er fyldt med materielle ønsker, eller om man ønsker befrielse fra materiel forurening, bør man under alle omstændigheder overgive sig til Vāsudeva og tilbede Ham. Ifølge Śrīmad-Bhāgavatam (2.3.10):

akāmaḥ sarva-kāmo vā
mokṣa-kāma udāra-dhīḥ
tīvreṇa bhakti-yogena
yajeta puruṣaṁ param

Méně inteligentní lidé, kteří přišli o duchovní inteligenci, se uchylují k polobohům, aby se jim okamžitě splnily jejich hmotné touhy. Na Nejvyšší Osobnost Božství se vesměs neobracejí, protože jsou podmíněni nižšími kvalitami přírody (nevědomostí a vášní), což je vede k uctívání různých bohů. Řídí se pravidly uctívání a jsou tak spokojeni. Bývají motivováni přízemními touhami a nevědí, jak dosáhnout nejvyššího cíle. Avšak oddaný Nejvyššího Pána se nedá zmást. Ve védské literatuře se vyskytují doporučení uctívat různé bohy za různými účely (například nemocnému je doporučeno uctívat Slunce), a proto si ti, kdo nejsou oddanými Pána, myslí, že polobozi jsou pro splnění jistých cílů lepší než Nejvyšší Pán. Čistý oddaný však ví, že Nejvyšší Pán Kṛṣṇa je pánem všech. V Caitanya-caritāmṛtě (Ādi 5.142) stojí: ekale īśvara kṛṣṇa, āra saba bhṛtya — pouze Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, je pán; všichni ostatní jsou služebníci. Proto se čistý oddaný nikdy neobrací na polobohy s přáním uspokojit své hmotné požadavky. Závisí na Nejvyšším Pánu a je spokojen s čímkoliv, co mu Pán dá.

Mindre intelligente mennesker, der har mistet deres åndelige forstand, søger tilflugt hos halvguder for at få opfyldt deres materielle ønsker med det samme. Normalt vender den slags mennesker sig ikke til Guddommens Højeste Personlighed, fordi de befinder sig i naturens lavere kvaliteter (uvidenhed og lidenskab), og derfor dyrker de forskellige halvguder. De er tilfredse med blot at følge reglerne og forskrifterne for tilbedelse. Halvgudetilbederne motiveres af små ønsker og ved ikke, hvordan man når det højeste mål, men den Højeste Herres hengivne lader sig ikke vildlede. Eftersom den vediske litteratur anbefaler at tilbede forskellige guder til forskellige formål (f.eks. anbefales en syg at tilbede Solen), tror de, der ikke er Herrens hengivne, at halvguderne er bedre end den Højeste Herre til visse ting. Men en ren hengiven ved, at den Højeste Herre, Kṛṣṇa, er alles herre. Ifølge Caitanya-caritāmṛta (Ādi 5.142), ekale īśvara kṛṣṇa, āra saba bhṛtya: Kun Guddommens Højeste Personlighed, Kṛṣṇa, er herre, og alle andre er tjenere. En ren hengiven vender sig derfor aldrig til halvguderne for at få tilfredsstillet sine materielle behov. Han afhænger af den Højeste Herre, og den rene hengivne er tilfreds med uanset hvad, Herren giver ham.