Skip to main content

TEXT 16

VERSO 16

Verš

Texto

catur-vidhā bhajante māṁ
janāḥ su-kṛtino ’rjuna
ārto jijñāsur arthārthī
jñānī ca bharatarṣabha
catur-vidhā bhajante māṁ
janāḥ su-kṛtino ’rjuna
ārto jijñāsur arthārthī
jñānī ca bharatarṣabha

Synonyma

Sinônimos

catuḥ-vidhāḥ — čtyři druhy; bhajante — prokazují služby; mām — Mně; janāḥ — osob; su-kṛtinaḥ — ti, kdo jsou zbožní; arjuna — ó Arjuno; ārtaḥ — soužený; jijñāsuḥ — zkoumající; artha-arthī — ten, kdo touží po hmotném zisku; jñānī — ten, kdo zná věci v pravém světle; ca — také; bharata-ṛṣabha — ó nejlepší z potomků Bharaty.

catuḥ-vidhāḥ — quatro classes de; bhajante — prestam serviços; mām — a Mim; janāḥ — pessoas; su-kṛtinaḥ — os que são piedosos; arjuna — ó Arjuna; ārtaḥ — o aflito; jijñāsuḥ — o inquisitivo; artha-arthī — o que deseja ganho material; jñānī — o que conhece as coisas como elas são; ca — também; bharata-ṛṣabha — ó grande entre os descendentes de Bharata.

Překlad

Tradução

Ó nejlepší z Bhāratovců, čtyři druhy zbožných lidí Mi začínají prokazovat oddanou službu — soužený, toužící po bohatství, zvídavý a hledající poznání Absolutní Pravdy.

Ó melhor entre os Bhāratas, quatro classes de homens piedosos passam a Me prestar serviço devocional — o aflito, o que deseja riquezas, o inquisitivo e o que busca conhecer o Absoluto.

Význam

Comentário

Tento verš líčí ty, kteří na rozdíl od ničemů dodržují usměrňující zásady písem. Jsou nazýváni sukṛtinaḥ, což vyjadřuje, že jednají podle pravidel písem i morálních a společenských zákonů, a jsou více či méně oddáni Nejvyššímu Pánu. Dělí se na čtyři skupiny — 1. ti, které něco sužuje; 2. ti, kteří potřebují peníze; 3. ti, kteří projevují zvídavost; a 4. ti, kteří hledají poznání Absolutní Pravdy. Přicházejí oddaně sloužit Nejvyššímu Pánu za různých okolností. Nejsou to čistí oddaní, protože chtějí výměnou za oddanou službu něčeho dosáhnout. Čistá oddaná služba je prostá pohnutek a touhy po hmotném zisku. Bhakti-rasāmṛta-sindhu (1.1.11) popisuje čistou oddanost takto:

Ao contrário dos descrentes, estes são partidários dos princípios reguladores das escrituras e são chamados sukṛtinaḥ, ou aqueles que obedecem às regras e regulações das escrituras, às leis morais e sociais, e são de alguma forma devotados ao Senhor Supremo. Dentre estes, há quatro classes de homens — aqueles que às vezes estão aflitos; aqueles que precisam de dinheiro; aqueles que às vezes são inquisitivos; e aqueles que às vezes buscam conhecimento acerca da Verdade Absoluta. Estas pessoas aproximam-se do Senhor Supremo para serviço devocional sob diferentes condições. Estes não são devotos puros, porque em troca do serviço devocional procuram satisfazer alguma aspiração. O serviço devocional puro é sem aspiração e sem desejo de lucro material. O Bhakti-rasāmṛta-sindhu (1.1.11) dá a seguinte definição da devoção pura:

anyābhilāṣitā-śūnyaṁ
jñāna-karmādy-anāvṛtam
ānukūlyena kṛṣṇānu-
śīlanaṁ bhaktir uttamā
anyābhilāṣitā-śūnyaṁ
jñāna-karmādy-anāvṛtam
ānukūlyena kṛṣṇānu-
śīlanaṁ bhaktir uttamā

“Člověk má prokazovat transcendentální láskyplnou službu Nejvyššímu Pánu Kṛṣṇovi s příznivým postojem a bez touhy po hmotném prospěchu či zisku, kterých by nabyl činnostmi s vidinou jejich plodů nebo filozofickou spekulací. To se nazývá čistá oddaná služba.”

“É com atitude favorável e sem desejo de lucro ou ganho material alcançado através de atividades fruitivas ou especulação filosófica que se deve prestar serviço transcendental amoroso ao Supremo Senhor Kṛṣṇa. Isto se chama serviço devocional puro.”

Když se tyto čtyři druhy lidí obrátí na Nejvyššího Pána, aby Mu oddaně sloužili, a díky společnosti čistého oddaného se zcela očistí, stanou se také čistými oddanými. Pro ničemy je těžké se zapojit do oddané služby, protože žijí sobeckým, nevázaným životem bez duchovního cíle. Dokonce i z nich se však někteří stanou čistými oddanými, přijdou-li shodou okolností do styku s čistým oddaným.

Quando se aproximam do Senhor Supremo para Lhe prestar serviço devocional e purificam-se por completo, associando-se aos devotos puros, estas quatro classes de pessoas também se tornam devotos puros. Quanto aos descrentes, para eles o serviço devocional é muito difícil porque levam vidas egoístas, irregulares e sem metas espirituais. Mas mesmo alguns deles também se tornam devotos puros quando, por acaso, entram em contato com um devoto puro.

Ti, kdo jsou neustále zaneprázdněni jednáním s touhou po jeho plodech, se obracejí na Pána v hmotné tísni. Tehdy se sdružují s čistými oddanými a stanou se oddanými Pána sami. I ti, kdo jsou vším zklamaní, někdy vyhledají čisté oddané a začnou se zajímat o poznání Boha. Někdy se chtějí dozvědět o Bohu také suchopární filozofové, kteří se zklamali v každé oblasti poznání. Přicházejí k Nejvyššímu Pánu, aby Mu prokazovali oddanou službu, čímž překonají poznání neosobního Brahmanu a lokalizované Paramātmy a milostí Nejvyššího Pána nebo Jeho čistého oddaného se dostanou k osobnímu pojetí Boha. Celkem vzato, když se trpící, zvídaví, hledači poznání a ti, kdo potřebují peníze, zbaví všech hmotných tužeb a dokonale pochopí, že hmotná odměna nemá nic společného s duchovním pokrokem, stanou se čistými oddanými. Dokud oddaní prokazující transcendentální službu Pánu této úrovně čistoty nedosáhnou, zůstávají poznamenáni jednáním s vidinou jeho plodů, vyhledáváním světského poznání a tak dále. To vše tedy musí člověk překonat, aby mohl dospět k čisté oddané službě.

Aqueles que vivem atarefados com atividades fruitivas procuram o Senhor ao sentirem aflição material e nessa ocasião associam-se com devotos puros e, em sua aflição, tornam-se devotos do Senhor. Aqueles que estão simplesmente frustrados, também, às vezes chegam a associar-se com os devotos puros e se tornam inquisitivos, querendo saber sobre Deus. Da mesma forma, quando se frustram em todos os campos de conhecimento, os filósofos áridos às vezes querem aprender sobre Deus, e aproximam-se do Senhor Supremo para prestar serviço devocional e então transcender o conhecimento acerca do Brahman impessoal e do Paramātmā localizado e, pela graça do Senhor Supremo ou de Seu devoto puro, acabam chegando à concepção pessoal da Divindade. Em geral, quando os aflitos, os inquisitivos, os buscadores de conhecimento e aqueles que estão precisando de dinheiro livram-se de todos os desejos materiais, e quando compreendem deveras que a remuneração material nada tem a ver com o aperfeiçoamento espiritual, eles se tornam devotos puros. Enquanto não atingem esta fase de purificação, os devotos que prestam serviço transcendental ao Senhor estão infectados por atividades fruitivas, por busca de conhecimento mundano, etc. Logo, para chegar à etapa de serviço devocional puro, deve-se primeiro transcender tudo isso.