Skip to main content

TEXT 8

TEXT 8

Verš

Texte

jñāna-vijñāna-tṛptātmā
kūṭa-stho vijitendriyaḥ
yukta ity ucyate yogī
sama-loṣṭrāśma-kāñcanaḥ
jñāna-vijñāna-tṛptātmā
kūṭa-stho vijitendriyaḥ
yukta ity ucyate yogī
sama-loṣṭrāśma-kāñcanaḥ

Synonyma

Synonyms

jñāna — díky získanému poznání; vijñāna — a relizovanému poznání; tṛpta — spokojená; ātmā — živá bytost; kūṭa-sthaḥ — v duchovním postavení; vijita-indriyaḥ — s ovládnutými smysly; yuktaḥ — způsobilá k seberealizaci; iti — tak; ucyate — je řečeno; yogī — mystik; sama — vyrovnaný; loṣṭra — hrouda; aśma — kámen; kāñcanaḥ — zlato.

jñāna: par la connaissance acquise; vijñāna: et la connaissance réalisée; tṛpta: satisfait; ātmā: l’être; kūṭa-sthaḥ: situé au niveau transcendantal; vijita-indriyaḥ: dont les sens sont maîtrisés; yuktaḥ: qualifié pour la réalisation spirituelle; iti: ainsi; ucyate: est dit; yogī: le spiritualiste mystique; sama: égal; loṣṭra: la motte de terre; aśma: la pierre; kāñcanaḥ: l’or.

Překlad

Translation

Když je někdo úplně spokojený díky získanému poznání a realizaci, je o něm řečeno, že trvale vnímá vlastní já, a je nazýván yogī (mystik). Nachází se na úrovni transcendence a dokonale se ovládá. Všechno — ať se jedná o hroudu, kámen či zlato — vidí stejně.

Qui est pleinement satisfait par la connaissance et la réalisation du savoir est un yogī, une âme réalisée. Ayant atteint le niveau transcendantal et la maîtrise de soi, il ne fait pas de différence entre la motte de terre, la pierre ou l’or.

Význam

Purport

Vědomosti z knih bez realizace Nejvyšší Pravdy jsou zcela zbytečné:

Une connaissance académique qui n’inclut pas la réalisation de la Vérité Suprême ne sert à rien. Aussi est-il dit dans le Bhakti-rasāmṛta-sindhu (1.2.234):

ataḥ śrī-kṛṣṇa-nāmādi
na bhaved grāhyam indriyaiḥ
sevonmukhe hi jihvādau
svayam eva sphuraty adaḥ
ataḥ śrī-kṛṣṇa-nāmādi
na bhaved grāhyam indriyaiḥ
sevonmukhe hi jihvādau
svayam eva sphuraty adaḥ

“Nikdo nemůže porozumět transcendentální povaze jména, podoby, vlastností a zábav Śrī Kṛṣṇy pomocí svých hmotou znečištěných smyslů. Transcendentální jméno, podoba, vlastnosti a zábavy Pána jsou člověku zjeveny, jedině když je duchovně naplněn díky transcendentální službě Pánu.” (Bhakti-rasāmṛta-sindhu 1.2.234)

« Nul ne peut, en se servant de ses sens contaminés par la matière, comprendre la nature transcendantale du nom, de la forme, des attributs et des divertissements de Śrī Kṛṣṇa. Ceux-ci ne sont révélés qu’à l’homme que la dévotion au Seigneur a chargé d’énergie spirituelle. »

Bhagavad-gītā je dílo teistické vědy o vědomí Kṛṣṇy. Nikdo nemůže nabýt vědomí Kṛṣṇy díky pouhé světské učenosti — musí mít to štěstí, že se může stýkat s někým, jehož vědomí je čisté. Osoba vědomá si Kṛṣṇy má Kṛṣṇovou milostí realizované poznání, protože je spokojená s čistou oddanou službou. Prostřednictvím realizovaného poznání se dosáhne dokonalosti. Díky transcendentálnímu poznání si lze uchovat vlastní přesvědčení, zatímco v případě pouhého akademického poznání mohou každého snadno oklamat a zmást zdánlivé protiklady. Skutečně se ovládá jedině realizovaná duše, protože je odevzdaná Kṛṣṇovi. Je transcendentální — nemá nic společného se světskou vzdělaností. Světská vzdělanost a myšlenková spekulace, které pro druhé mohou mít cenu zlata, pro ni neznamenají více než hrouda či kámen.

La Bhagavad-gītā est la science de la conscience de Kṛṣṇa. La simple érudition profane ne permettra à personne de devenir conscient de Kṛṣṇa. Pour comprendre cette science, il faut avoir la chance d’entrer en contact avec un être dont la conscience soit pure et qui, comblé par le service et la dévotion qu’il offre à Kṛṣṇa, ait par Sa grâce pleinement réalisé cette connaissance. En réalisant ce savoir, on devient parfait.

La connaissance spirituelle nous garde imperturbable dans nos convictions, tandis que le savoir académique nous déroute lorsque nous nous heurtons à d’évidentes contradictions. Parce qu’il s’est abandonné à Kṛṣṇa, l’être conscient de son identité spirituelle maîtrise ses sens. Il se trouve au niveau spirituel, car il ne se soucie pas d’érudition profane. Cette dernière, comme la spéculation intellectuelle, pour certains aussi précieuse que l’or, n’a à ses yeux pas plus de valeur qu’une motte de terre ou une pierre.