TEXT 37

Verš

Texte

arjuna uvāca
ayatiḥ śraddhayopeto
yogāc calita-mānasaḥ
aprāpya yoga-saṁsiddhiṁ
kāṁ gatiṁ kṛṣṇa gacchati

Synonyma

Synonyms

arjunaḥ uvāca — Arjuna řekl; ayatiḥ — neúspěšný transcendentalista; śraddhayā — s vírou; upetaḥ — zaměstnaný; yogāt — od mystického spojení; calita — odchýlená; mānasaḥ — který má takovou mysl; aprāpya — nedosahující; yoga-saṁsiddhim — nejvyšší dokonalost v mystice; kām — jaké; gatim — místo určení; kṛṣṇa — ó Kṛṣṇo; gacchati — dosáhne.

arjunaḥ uvāca: Arjuna dit; ayatiḥ: le spiritualiste qui ne réussit pas; śraddhayā: avec foi; upetaḥ: engagé; yogāt: du lien mystique; calita: dévié; mānasaḥ: qui a un tel mental; aprāpya: manquant d’atteindre; yoga-saṁsiddhim: la plus haute perfection dans le yoga mystique; kām: quel; gatim: destin; kṛṣṇa: ô Kṛṣṇa; gacchati: obtient-il.

Překlad

Translation

Arjuna řekl: Ó Kṛṣṇo, kam se dostane neúspěšný transcendentalista, který na začátku přijme proces seberealizace s vírou, ale později od něho kvůli světskému smýšlení upustí a tak v mystice nedosáhne dokonalosti?

Arjuna dit: Ô Kṛṣṇa, quel est le destin du spiritualiste qui, bien qu’il ait emprunté avec foi la voie du yoga, l’abandonne pour n’avoir su détacher son mental du monde, et qui, par suite, n’atteint pas la perfection mystique ?

Význam

Purport

Cesta seberealizace či mystiky je popsána zde, v Bhagavad-gītě. Základním principem seberealizace je poznání, že živá bytost se liší od hmotného těla a že její štěstí spočívá na transcendentální úrovni věčného života, blaženosti a poznání, nad úrovní těla i mysli. K seberealizaci lze jít cestou poznání, cestou osmistupňové yogy nebo cestou bhakti-yogy. V každém z těchto procesů je třeba poznat základní postavení živé bytosti, její vztah s Bohem a činnosti, jimiž může obnovit ztracené spojení a dosáhnout nejdokonalejšího stavu, vědomí Kṛṣṇy. Následování kterékoliv z výše uvedených metod dříve či později zaručeně vede k dosažení nejvyššího cíle. To již Pán prohlásil ve druhé kapitole: I malý pokrok na transcendentální cestě dává velkou naději na osvobození. Z těchto tří metod je pro současný věk konkrétně vhodná cesta bhakti-yogy, protože je tou nejpřímější metodou realizace Boha. Arjuna si chtěl být dvojnásob jistý, a proto požádal Pána Kṛṣṇu, aby své dřívější prohlášení potvrdil. Každý se může upřímně vydat cestou seberealizace, ale metody rozvoje poznání a provádění osmistupňové yogy jsou v Kali-yuze obecně velice obtížně uskutečnitelné. Z mnoha důvodů se proto může stát, že uchazeč neuspěje, přestože vynakládá soustavné úsilí. V první řadě je možné, že následování procesu nebere dostatečně vážně. Vydat se po transcendentální cestě v podstatě znamená vyhlásit válku matoucí energii. A ta se snaží každého, kdo se pokouší uniknout z jejího sevření, přemoci různými lákadly. Podmíněná duše je již okouzlena kvalitami hmotné energie, a i když se věnuje transcendentální disciplíně, neustále jí hrozí, že bude okouzlena znovu. To se potom nazývá yogāc calita-mānasaḥ — odklon z transcendentální cesty. Arjuna chce vědět, co se stane, když někdo takto sejde z cesty seberealizace.

La Bhagavad-gītā décrit la voie de la réalisation spirituelle, dont le principe de base consiste à connaître la nature véritable de l’être: il est distinct du corps et son bonheur réside dans la vie éternelle, la connaissance et la félicité transcendantales, au-delà du corps et du mental. Même si différentes voies mènent à cette réalisation de soi – le jñāna-yoga (la recherche de la connaissance), l’aṣṭāṅga-yoga (le yoga en huit phases) et le bhakti-yoga (le service de dévotion) – toutes reposent sur des principes identiques: connaître la condition intrinsèque de l’être et la relation qui l’unit au Seigneur, connaître le moyen de rétablir ce lien, et atteindre la perfection de la conscience de Kṛṣṇa. Quiconque suit l’une ou l’autre de ces trois voies atteindra à coup sûr, un jour ou l’autre, ce but suprême. Comme le Seigneur l’indiquait dans le second chapitre, le moindre effort accompli sur le chemin de la réalisation nous rapproche de la libération.

D’entre ces trois processus, le bhakti-yoga est le plus adapté à l’âge de Kali, car il est le plus direct. Parce qu’il souhaite s’en assurer à nouveau, Arjuna demande au Seigneur de confirmer ce qu’Il a déjà dit. Il se pourrait, en effet, qu’un homme suive avec sincérité la voie du jñāna-yoga ou de l’aṣṭāṅga-yoga, sans pour autant jamais toucher au but, tant ces systèmes sont d’un abord difficile en notre âge. En dépit d’efforts constants, le yogī risque toujours d’échouer dans ses tentatives, et cela pour de multiples raisons. Notamment, peut-être, parce qu’il n’aura pas strictement suivi la discipline yogique. Choisir d’emprunter la voie de la réalisation spirituelle, c’est en quelque sorte déclarer la guerre à l’énergie illusoire. Or, celle-ci, dès qu’on essaye de se soustraire de ses griffes, tente aussitôt par divers « charmes » de reprendre sa proie. L’âme, déjà fascinée par les trois modes d’influence de l’énergie matérielle, a toutes les chances de se laisser une nouvelle fois séduire, et ce, bien qu’elle ait embrassé une discipline spirituelle. Cet écart sur le chemin transcendantal de la réalisation de soi a pour nom yogāc calita-mānasaḥ, et Arjuna voudrait en connaître les conséquences.