TEXT 35

VERSO 35

Verš

Texto

śrī-bhagavān uvāca
asaṁśayaṁ mahā-bāho
mano durnigrahaṁ calam
abhyāsena tu kaunteya
vairāgyeṇa ca gṛhyate

Synonyma

Sinônimos

śrī-bhagavān uvāca — Pán, Osobnost Božství, pravil; asaṁśayam — nepochybně; mahā-bāho — ó muži mocných paží; manaḥ — mysl; durnigraham — stěží ovládnutelná; calam — přelétavá; abhyāsena — neustálým cvičením; tu — ale; kaunteya — ó synu Kuntī; vairāgyeṇa — odpoutaností; ca — také; gṛhyate — tak může být ovládnuta.

śrī-bhagavān uvāca — a Personalidade de Deus disse; asaṁśayam — sem dúvida; mahā-bāho — ó pessoa de braços poderosos; manaḥ — a mente; durnigraham — difícil de refrear; calam — flutuante; abhyāsena — pela prática; tu — mas; kaunteya — ó filho de Kuntī; vairāgyeṇa — pelo desapego; ca — também; gṛhyate — pode ser controlada assim.

Překlad

Tradução

Śrī Kṛṣṇa pravil: Ó synu Kuntī, válečníku mocných paží, ovládnout neklidnou mysl je nepochybně velmi těžké, ale lze toho dosáhnout náležitým cvičením a odpoutaností.

O Senhor Śrī Kṛṣṇa disse: Ó poderosíssimo filho de Kuntī, é sem dúvida muito difícil refrear a mente inquieta, mas isso é possível pela prática adequada e pelo desapego.

Význam

Comentário

Pán, Osobnost Božství, souhlasí s Arjunou, že ovládnout umíněnou mysl je těžké. Zároveň však říká, že je to možné—lze toho dosáhnout neustálým cvičením a odpoutaností. V čem spočívá toto cvičení? V současném věku nikdo nedokáže dodržovat přísná pravidla a usměrnění — odejít na posvátné místo, soustředit mysl na Nadduši, krotit smysly a mysl, zachovávat celibát, zůstávat sám a tak dále. Při rozvíjení vědomí Kṛṣṇy se však osoba zaměstnává devíti druhy oddané služby Pánu, z nichž je na prvním místě naslouchání o Kṛṣṇovi. To je transcendentální metoda, která má nesmírnou sílu a očišťuje mysl od všech nejasností. Čím více oddaný naslouchá o Kṛṣṇovi, tím více je osvícený a odpoutaný od všeho, co odvádí mysl od Kṛṣṇy. Tím, že odpoutá mysl od činností, které nejsou zasvěceny Pánu, si může snadno osvojit vairāgyu. Vairāgya je odpoutanost od hmoty a upoutání mysli na duchovní činnosti. Dosáhnout duchovní úrovně odpoutanosti, jak o to usilují impersonalisté, je těžší než připoutat mysl k činnostem Kṛṣṇy. To je praktické, neboť nasloucháním o Kṛṣṇovi se každý přirozeně upne k Nejvyšší Duši. Tato připoutanost se nazývá pareśānubhava, duchovní uspokojení. Podobá se pocitu spokojenosti, který vnímá hladový člověk při každém soustu jídla. Čím více jí, tím více se cítí spokojenější a silnější. Při oddané službě každý pociťuje transcendentální uspokojení s tím, jak se mysl odpoutává od hmotných cílů. Je to něco podobného jako léčení choroby odbornou lékařskou péčí a vhodnou dietou. Naslouchání o transcendentálních činnostech Pána Kṛṣṇy je odbornou léčbou pro šílenou mysl a jídlo obětované Kṛṣṇovi je správnou dietou pro trpícího pacienta. Tato léčba představuje proces rozvíjení vědomí Kṛṣṇy.

A Personalidade de Deus admite aqui a dificuldade de controlar a mente obstinada, conforme expresso por Arjuna. Porém Ele ao mesmo tempo sugere que através da prática e do desapego, isso será possível. Qual é esta prática? Na era atual, ninguém pode seguir as regras e regulações estritas segundo as quais deve-se refugiar num lugar sagrado, focalizar a mente na Superalma, refrear os sentidos e a mente, observar celibato, ficar sozinho, etc. Entretanto, pela prática da consciência de Kṛṣṇa, podemos nos ocupar em nove tipos de serviço devocional ao Senhor. A primeira e mais importante destas ocupações devocionais é ouvir sobre Kṛṣṇa. Este é um poderosíssimo método transcendental que elimina da mente todas as dúvidas. Quanto mais ouvimos sobre Kṛṣṇa, mais nos iluminamos e nos desapegamos de tudo o que afasta a mente de Kṛṣṇa. Impedindo que a mente se interesse por atividades não devotadas ao Senhor, é muito fácil aprender vairāgya. Vairāgya significa desapegar-se da matéria e ocupar a mente no espírito. O desapego espiritual impessoal é mais difícil do que fazer a mente se apegar às atividades de Kṛṣṇa. Isto é prático porque, ouvindo sobre Kṛṣṇa, logo nos apegamos ao Espírito Supremo. Este apego chama-se pareśānubhava, satisfação espiritual. É exatamente como o sentimento de satisfação que um homem faminto experimenta a cada bocado de alimento que come. Quanto mais come quando tem fome, mais ele sente satisfação e força. De modo semelhante, pela execução do serviço devocional sentimos satisfação transcendental crescente, à medida que a mente se desapega dos objetivos materiais. É como curar uma doença por meio de tratamento hábil e dieta adequada. Ouvir sobre as atividades transcendentais do Senhor Kṛṣṇa é, portanto, um tratamento eficaz para a mente desvairada, e comer o alimento oferecido a Kṛṣṇa é a dieta apropriada para o paciente. Este tratamento é o processo da consciência de Kṛṣṇa.