Skip to main content
Knihovna » Bhagavad-gītā taková, jaká je » Kapitola šestá

TEXT 25

TEXT 25

Verš

Text

śanaiḥ śanair uparamed
buddhyā dhṛti-gṛhītayā
ātma-saṁsthaṁ manaḥ kṛtvā
na kiñcid api cintayet
śanaiḥ śanair uparamed
buddhyā dhṛti-gṛhītayā
ātma-saṁsthaṁ manaḥ kṛtvā
na kiñcid api cintayet

Synonyma

Synonyms

śanaiḥ — postupně; śanaiḥ — krok za krokem; uparamet — má zastavit; buddhyā — inteligencí; dhṛti-gṛhītayā — opírající se o přesvědčení; ātma-saṁstham — spočívající na úrovni transcendence; manaḥ — mysl; kṛtvā — činící; na — ne; kiñcit — na cokoliv jiného; api — ani; cintayet — má myslet.

śanaiḥ — gradually; śanaiḥ — step by step; uparamet — one should hold back; buddhyā — by intelligence; dhṛti-gṛhītayā — carried by conviction; ātma-saṁstham — placed in transcendence; manaḥ — mind; kṛtvā — making; na — not; kiñcit — anything else; api — even; cintayet — should think of.

Překlad

Translation

Postupně, krok za krokem, by se měl prostřednictvím inteligence podporované pevným přesvědčením ustálit v tranzu. Tak se má jeho mysl upírat na vlastní já a nemyslet na nic jiného.

Gradually, step by step, one should become situated in trance by means of intelligence sustained by full conviction, and thus the mind should be fixed on the Self alone and should think of nothing else.

Význam

Purport

Na základě náležitého přesvědčení a inteligence je třeba postupně upustit od smyslových činností. To se nazývá pratyāhāra. Mysl, ovládaná přesvědčením, meditací a odpoutána od činností smyslů, má být ustálena v tranzu neboli samādhi; tehdy již nehrozí, že by se vrátila k hmotnému pojetí života. Jinými slovy — živá bytost je ve styku s hmotou tak dlouho, dokud existuje hmotné tělo, ale přesto by neměla uvažovat o uspokojování smyslů. Nemá myslet na žádný požitek kromě požitku Nejvyššího Já. Tohoto stavu může snadno dosáhnout, když bude přímo rozvíjet vědomí Kṛṣṇy.

By proper conviction and intelligence one should gradually cease sense activities. This is called pratyāhāra. The mind, being controlled by conviction, meditation and cessation from the senses, should be situated in trance, or samādhi. At that time there is no longer any danger of becoming engaged in the material conception of life. In other words, although one is involved with matter as long as the material body exists, one should not think about sense gratification. One should think of no pleasure aside from the pleasure of the Supreme Self. This state is easily attained by directly practicing Kṛṣṇa consciousness.