TEXT 17

Verš

Tekstas

yuktāhāra-vihārasya
yukta-ceṣṭasya karmasu
yukta-svapnāvabodhasya
yogo bhavati duḥkha-hā

Synonyma

Synonyms

yukta — usměrněný; āhāra — přijímání potravy; vihārasya — aktivní odpočinek; yukta — usměrněný; ceṣṭasya — toho, kdo pracuje pro zajištění životních potřeb; karmasu — při konání povinností; yukta — usměrněný; svapna-avabodhasya — spánek a bdění; yogaḥ — provádění yogy; bhavati — stává se; duḥkha-hā — potlačující strasti.

yukta — reguliuojamas; āhāra — valgymas; vihārasya — poilsis; yukta — reguliuojamas; ceṣṭasya — to, kuris dirba dėl pragyvenimo; karmasu — atlikdamas pareigas; yukta — reguliuojamas; svapna-avabodhasya — miegas ir būdravimas; yogaḥ — yogos praktika; bhavati — tampa; duḥkha-hā — skausmų malšintoja.

Překlad

Translation

Ten, kdo je umírněný v přijímání potravy, spaní, aktivním odpočinku a práci, může prováděním yogy dosáhnout úlevy od všech hmotných strastí.

Kas saikingai maitinasi, miega, ilsisi ir dirba, tas praktikuodamas yogos sistemą gali numaldyti visas materialias kančias.

Význam

Purport

Přehnané uspokojování požadavků těla — jídla, spánku, obrany a sexu — může bránit v pokroku na cestě yogy. Příjem potravy může být usměrněný jedině tehdy, když se osoba naučila přijímat a jíst posvěcené jídlo, prasādam. Z Bhagavad-gīty (9.26) víme, že Pánu Kṛṣṇovi se obětuje zelenina, květiny, ovoce, obilí, mléko a tak dále. Tímto způsobem se ten, kdo si je vědom Kṛṣṇy, přirozeně naučí nejíst jídlo, které není pro lidi neboli nenáleží do kategorie dobra. Pokud jde o spánek, takový oddaný je vždy čilý v plnění svých povinností s vědomím Kṛṣṇy, a proto považuje zbytečně prospaný čas za velkou ztrátu. Avyartha-kālatvam — ten, kdo má vědomí Kṛṣṇy, nemůže vydržet ani minutu svého života bez služby Pánu. Z toho důvodu je jeho spánek omezen na nejnižší možnou míru. Vzorem je mu v tom Śrīla Rūpa Gosvāmī, který byl vždy zaměstnaný službou Kṛṣṇovi a nedokázal prospat víc než dvě hodiny denně — a někdy ani tolik. Ṭhākura Haridāsa dokonce ani nepřijal prasādam a neusnul ani na okamžik, dokud nedokončil zpívání svých každodenních tří set tisíc svatých jmen na růženci. Co se týče práce, osoba vědomá si Kṛṣṇy nedělá nic, co není v Kṛṣṇově zájmu, a proto je její práce vždy usměrněná a neposkvrněná požitkem smyslů. Uspokojování smyslů nepřichází v úvahu, a oddaný proto nemá hmotný volný čas. A díky tomu, že je ve veškeré své práci, mluvě, spánku, bdění a všech ostatních činnostech těla usměrněný, nezakouší žádné hmotné utrpení.

KOMENTARAS: Nesaikingas miego, valgymo, gynimosi ir poravimosi – kūno poreikių tenkinimas gali sustabdyti yogos praktikos pažangą. O dėl mitybos, tai ją galima reguliuoti tik tuomet, kai valgomas prasādam – pašventintas maistas. Pasak „Bhagavad-gītos“ (9.26) Viešpačiui Kṛṣṇai aukojamos daržovės, vaisiai, gėlės, grūdai, pienas etc. Vadinasi Kṛṣṇos sąmonę puoselėjantis žmogus savaime įpranta nevalgyti maisto, kuris žmogui neskirtas, t.y. maisto, kuris nepriklauso dorybės kategorijai. O dėl miego galima pasakyti tiek, kad Kṛṣṇą įsisąmoninęs žmogus visada pasiruošęs atlikti savo Kṛṣṇos sąmonės pareigas, todėl kiekviena tuščiai pramiegota minutė – didžiausias praradimas. Avyartha-kālātvam: Kṛṣṇą įsisąmoninęs žmogus nenori praleisti nė akimirkos Jam netarnaudamas, todėl miegą jis riboja iki minimumo. Tokiam žmogui idealas – Śrīla Rūpa Gosvāmis, kuris kiekvieną gyvenimo akimirką tarnavo Kṛṣṇai ir miegojo ne ilgiau dviejų valandų per parą, o kartais dar mažiau. Ṭhākura Haridāsa neliesdavo prasādam ir nesumerkdavo akių tol, kol nepakartodavo maldos karoliais dienos normos – tris šimtus tūkstančių kartų neištardavo šventojo vardo. O dėl darbo, tai Kṛṣṇą įsisąmoninęs žmogus nedaro to, kas nėra susiję su Kṛṣṇos interesais, todėl jo veikla visada yra sureguliuota ir nesutepta troškimo jusliškai pasitenkinti. Jis nesiekia juslinių malonumų sau, todėl nė akimirkos nenori skirti materialioms pramogoms. Jis žino saiką kalbėti, dirbti, miegoti, būdrauti ir atlikti kitą fizinę veiklą, todėl materialios kančios jam neegzistuoja.