Skip to main content

TEXT 2

VERŠ 2

Verš

Verš

śrī-bhagavān uvāca
sannyāsaḥ karma-yogaś ca
niḥśreyasa-karāv ubhau
tayos tu karma-sannyāsāt
karma-yogo viśiṣyate
śrī-bhagavān uvāca
sannyāsaḥ karma-yogaś ca
niḥśreyasa-karāv ubhau
tayos tu karma-sannyāsāt
karma-yogo viśiṣyate

Synonyma

Synonyma

śrī-bhagavān uvāca — Pán, Osobnost Božství, řekl; sannyāsaḥ — zříkání se činů; karma-yogaḥ — jednání s oddaností; ca — také; niḥśreyasa-karau — vedoucí na cestu osvobození; ubhau — obojí; tayoḥ — z těch dvou; tu — ale; karma-sannyāsāt — ve srovnání s odřeknutím plodonosné práce; karma-yogaḥ — jednání s oddaností; viśiṣyate — je lepší.

śrī-bhagavān uvāca — Kṛṣṇa, Najvyššia Božská Osobnosť, riekol; sannyāsaḥ — zrieknutie sa činov; karma-yogaḥ — činnosť s oddanosťou; ca — aj; niḥśreyasa-karau — vedú k ceste oslobodenia; ubhau — obidve; tayoḥ — z týchto dvoch; tu — však; karma-sannyāsāt — v porovnaní s odriekaním plodonosných činností; karma-yogaḥ — činnosť s oddanosťou; viśiṣyate — je lepšia.

Překlad

Překlad

Pán, Osobnost Božství, odpověděl: Jak zříkání se činů, tak jednání s oddaností vedou k osvobození. Činnost formou oddané služby je však lepší než zřeknutí se práce.

Vznešený riekol: „Zrieknutie sa činnosti i činnosť s oddanosťou vedú k vyslobodeniu. Z týchto dvoch je však oddaná služba lepšia než zrieknutie sa činnosti.

Význam

Význam

Činnosti zaměřené na plody (s cílem získat smyslový požitek) jsou příčinou hmotného otroctví. Dokud se někdo věnuje činnostem, které mají zajistit větší pohodlí pro tělo, je jisté, že se bude převtělovat do různých druhů těl a tak setrvávat v poutech hmoty věčně. Śrīmad-Bhāgavatam (5.5.4-6) to dokládá takto:

Plodonosné činnosti, ktorých cieľom je zmyslový pôžitok, sú príčinou hmotného otroctva. Pokým sa človek zaoberá činnosťami, ktoré sú určené na zväčšenie telesného pohodlia, bude sa určite prevteľovať z tela do tela, a tak neustále žiť v hmotnom zajatí. To je potvrdené v Śrīmad-Bhāgavatame (5.5.4-6):

nūnaṁ pramattaḥ kurute vikarma
yad indriya-prītaya āpṛṇoti
na sādhu manye yata ātmano ’yam
asann api kleśa-da āsa dehaḥ
nūnaṁ pramattaḥ kurute vikarma
yad indriya-prītaya āpṛṇoti
na sādhu manye yata ātmano ’yam
asann api kleśa-da āsa dehaḥ
parābhavas tāvad abodha-jāto
yāvan na jijñāsata ātma-tattvam
yāvat kriyās tāvad idaṁ mano vai
karmātmakaṁ yena śarīra-bandhaḥ
parābhavas tāvad abodha-jāto
yāvan na jijñāsata ātma-tattvam
yāvat kriyās tāvad idaṁ mano vai
karmātmakaṁ yena śarīra-bandhaḥ
evaṁ manaḥ karma-vaśaṁ prayuṅkte
avidyayātmany upadhīyamāne
prītir na yāvan mayi vāsudeve
na mucyate deha-yogena tāvat
evaṁ manaḥ karma-vaśaṁ prayuṅkte
avidyayātmany upadhīyamāne
prītir na yāvan mayi vāsudeve
na mucyate deha-yogena tāvat

“Lidé se jako blázni honí za smyslovým požitkem a nevědí, že jejich nynější tělo, které je plné utrpení, je výsledkem jejich dřívějších činností s vidinou plodů. I když je dočasné, je stálou příčinou mnoha potíží. Proto není dobré jednat s cílem smyslového požitku. Dokud se živá bytost nezačne dotazovat na svou skutečnou totožnost, je její život neúspěšný. Dokud nepochopí, kdo opravdu je, musí pracovat pro plody své práce, kterými se snaží uspokojit smysly, a dokud je stržena vědomím uspokojování smyslů, musí se převtělovat z jednoho těla do druhého. I když je mysl pohroužena do plodonosného jednání a ovlivněna nevědomostí, osoba musí vyvinout lásku k oddané službě Vāsudevovi. Jedině pak má možnost vyprostit se z pout hmoty.”

„Ľudia bažia po zmyslovom pôžitku a vôbec nevedia, že terajšie telo, ktoré je plné utrpenia, je výsledkom ich niekdajších ploduchtivých činností. Hoci je toto telo dočasné a pominuteľné, je príčinou mnohého utrpenia. Preto nie je dobré konať pre zmyslový pôžitok. Ak sa človek nezačne zaujímať o svoju pravú totožnosť, jeho život treba považovať za neúspešný. Kým neporozumie svojej skutočnej totožnosti, musí pracovať pre plody svojich činov a uspokojovať zmysly, a kým jeho vedomie lipne na zmyslovom pôžitku, musí prechádzať z jedného tela do druhého. Človek musí vyvinúť lásku a oddane slúžiť Vāsudevovi, Kṛṣṇovi, aj keď je jeho myseľ pripútaná k plodonosným činnostiam a ovplyvnená nevedomosťou. Jedine potom má možnosť vymaniť sa z otroctva hmotnej existencie.“

Jñāna (neboli poznání, že nejsme hmotné tělo, ale duše) proto k osvobození nestačí. Je třeba jednat jako duše; jinak nelze z hmotného otroctví uniknout. Jednání s vědomím Kṛṣṇy ovšem není jednání na plodonosné úrovni. Činnosti prováděné s vědomím Kṛṣṇy přinášejí duchovní pokrok, protože se zakládají na skutečném a úplném poznání. Pouhé zřeknutí se plodonosných činností, které je prosté vědomí Kṛṣṇy, ve skutečnosti neočistí srdce podmíněné duše. A dokud nemá očištěné srdce, musí jednat s vidinou plodů. Pokud však jedná vědoma si Kṛṣṇy, automaticky jí to pomůže uniknout následkům plodonosného jednání, a tak nemusí sestupovat na hmotnou úroveň. Jednání s vědomím Kṛṣṇy tedy stojí výše než odříkání, při kterém neustále hrozí poklesnutí. Odříkání bez vědomí Kṛṣṇy je neúplné. To potvrzuje Śrīla Rūpa Gosvāmī ve svém díle Bhakti-rasāmṛta-sindhu (1.2.256):

Preto jñāna (znalosť toho, že človek nie je hmotné telo, ale duša) nestačí na vyslobodenie. Človek musí konať ako duša, lebo inak nemôže uniknúť z hmotného zajatia. Konanie s cieľom uspokojiť Kṛṣṇu však nie je na úrovni plodonosných činností. Keď človek koná s plným poznaním, posilňuje to jeho pokrok v pravom poznaní. Samotné zrieknutie sa plodonosných činností bez vedomia Kṛṣṇu v skutočnosti neočisťuje srdce podmienenej duše. Kým srdce človeka nie je očistené, musí konať s myšlienkou na odmenu. No čin určený pre Kṛṣṇovo potešenie nás automaticky oslobodí od následkov plodonosných činností, takže už nemusíme poklesnúť na hmotnú úroveň. Preto sú činnosti určené na uspokojenie Kṛṣṇu vždy vyššie než odriekanie, ktoré je vždy sprevádzané nebezpečenstvom poklesnutia. Odriekanie bez vedomia Kṛṣṇu je neúplné, čo potvrdzuje Śrīla Rūpa Gosvāmī vo svojom diele Bhakti-rasāmṛta-sindhu (1.2.258):

prāpañcikatayā buddhyā
hari-sambandhi-vastunaḥ
mumukṣubhiḥ parityāgo
vairāgyaṁ phalgu kathyate
prāpañcikatayā buddhyā
hari-sambandhi-vastunaḥ
mumukṣubhiḥ parityāgo
vairāgyaṁ phalgu kathyate

“Zříkají-li se lidé usilující o osvobození věcí spojených s Nejvyšší Osobností Božství, jelikož je považují za hmotné, pak se jejich odříkání nazývá neúplné.” Odříkání je úplné tehdy, když ho provází poznání, že vše, co existuje, patří Pánu a nikdo by nic neměl prohlašovat za své. Každý musí pochopit, že ve skutečnosti nikomu nic nepatří. Kde potom připadá v úvahu odříkání? Neustále na úrovni zříkání se je ten, kdo ví, že všechno je Kṛṣṇovo vlastnictví. Jelikož vše patří Kṛṣṇovi, má být vše zapojeno do služby Jemu. Tento dokonalý způsob jednání s vědomím Kṛṣṇy je mnohem lepší než sebevětší nepřirozené odříkání sannyāsīna māyāvādské školy.

„Keď sa ľudia túžiaci po vyslobodení zriekajú vecí spojených s Najvyššou Božskou Osobnosťou, považujúc ich za hmotné, nazýva sa ich odriekanie neúplným.“ Odriekanie je úplné, keď sa koná s vedomím, že všetko, čo jestvuje, patrí Bohu a nikto by sa nemal považovať za majiteľa čohokoľvek. Musíme pochopiť, že v skutočnosti nič nevlastníme. Ako teda môžeme hovoriť o zrieknutí sa? Ten, kto vie, že všetko je Kṛṣṇovým majetkom, si skutočne odrieka. A keďže všetko patrí Kṛṣṇovi, malo by sa všetko použiť v službe Jemu. Tento dokonalý spôsob konania s mysľou uprenou na Kṛṣṇu je oveľa lepší než akákoľvek forma vyumelkovaného odriekania, ktoré podstupujú māyāvādski sannyāsīni.