TEXT 2
ТЕКСТ 2
Verš
Текст
sannyāsaḥ karma-yogaś ca
niḥśreyasa-karāv ubhau
tayos tu karma-sannyāsāt
karma-yogo viśiṣyate
сання̄сах̣ карма-йогаш ча
них̣шреяса-кара̄в убхау
тайос ту карма-сання̄са̄т
карма-його вишиш̣яте
Synonyma
Дума по дума
śrī-bhagavān uvāca — Pán, Osobnost Božství, řekl; sannyāsaḥ — zříkání se činů; karma-yogaḥ — jednání s oddaností; ca — také; niḥśreyasa-karau — vedoucí na cestu osvobození; ubhau — obojí; tayoḥ — z těch dvou; tu — ale; karma-sannyāsāt — ve srovnání s odřeknutím plodonosné práce; karma-yogaḥ — jednání s oddaností; viśiṣyate — je lepší.
шрӣ-бхагава̄н ува̄ча – Божествената Личност каза; сання̄сах̣ – отречението от работа; карма-йогах̣ – работа в преданост; ча – също; них̣шреяса-карау – водят по пътя на освобождението; убхау – и двете; тайох̣ – от двете; ту – но; карма-сання̄са̄т – в сравнение с отказване от плодоносна работа; карма-йогах̣ – работа в преданост; вишиш̣яте – е по-добра.
Překlad
Превод
Pán, Osobnost Božství, odpověděl: Jak zříkání se činů, tak jednání s oddaností vedou k osvobození. Činnost formou oddané služby je však lepší než zřeknutí se práce.
Божествената Личност отговори: Както прекратяването на дейността, така и работата в преданост са добри за постигане на освобождение. Но от двете работата, извършена като предано служене, е по-добра от прекратяването на дейността.
Význam
Пояснение
Činnosti zaměřené na plody (s cílem získat smyslový požitek) jsou příčinou hmotného otroctví. Dokud se někdo věnuje činnostem, které mají zajistit větší pohodlí pro tělo, je jisté, že se bude převtělovat do různých druhů těl a tak setrvávat v poutech hmoty věčně. Śrīmad-Bhāgavatam (5.5.4-6) to dokládá takto:
Плодоносните дейности за сетивно наслаждение са причина за материалното робство. Докато е зает с дейности, целящи подобряване на телесните удобства, човек със сигурност ще преминава през различни видове тела и ще остава постоянно в оковите на материалното робство. Това е потвърдено в Шрӣмад Бха̄гаватам (5.5.4 – 6):
yad indriya-prītaya āpṛṇoti
na sādhu manye yata ātmano ’yam
asann api kleśa-da āsa dehaḥ
яд индрия-прӣтая а̄пр̣н̣оти
на са̄дху манйе ята а̄тмано 'ям
асанн апи клеша-да а̄са дехах̣
yāvan na jijñāsata ātma-tattvam
yāvat kriyās tāvad idaṁ mano vai
karmātmakaṁ yena śarīra-bandhaḥ
я̄ван на джигя̄сата а̄тма-таттвам
я̄ват крия̄с та̄вад идам̇ мано ваи
карма̄тмакам̇ йена шарӣра-бандхах̣
avidyayātmany upadhīyamāne
prītir na yāvan mayi vāsudeve
na mucyate deha-yogena tāvat
авидяя̄тманй упадхӣяма̄не
прӣтир на я̄ван майи ва̄судеве
на мучяте деха-йогена та̄ват
“Lidé se jako blázni honí za smyslovým požitkem a nevědí, že jejich nynější tělo, které je plné utrpení, je výsledkem jejich dřívějších činností s vidinou plodů. I když je dočasné, je stálou příčinou mnoha potíží. Proto není dobré jednat s cílem smyslového požitku. Dokud se živá bytost nezačne dotazovat na svou skutečnou totožnost, je její život neúspěšný. Dokud nepochopí, kdo opravdu je, musí pracovat pro plody své práce, kterými se snaží uspokojit smysly, a dokud je stržena vědomím uspokojování smyslů, musí se převtělovat z jednoho těla do druhého. I když je mysl pohroužena do plodonosného jednání a ovlivněna nevědomostí, osoba musí vyvinout lásku k oddané službě Vāsudevovi. Jedině pak má možnost vyprostit se z pout hmoty.”
„Луди по сетивното наслаждение, хората не знаят, че настоящото им, пълно със страдания тяло, е резултат от кармични дейности в миналото. Въпреки че е временно, тялото винаги ни създава всевъзможни неприятности. Затова не е правилно да се работи за сетивно наслаждение. Човек не е успял в живота си, докато не се запита за истинската си самоличност. Докато не разбере кой е всъщност, той трябва да работи за плодоносни резултати за удовлетворение на сетивата. И завладян от съзнанието за сетивно наслаждение, трябва да преминава от тяло в тяло. Дори ако умът му е погълнат от кармични дейности и е повлиян от невежество, той трябва да развива любов към преданото служене, посветено на Ва̄судева. Само тогава ще има благоприятната възможност да се освободи от робството на материалното съществуване.“
Jñāna (neboli poznání, že nejsme hmotné tělo, ale duše) proto k osvobození nestačí. Je třeba jednat jako duše; jinak nelze z hmotného otroctví uniknout. Jednání s vědomím Kṛṣṇy ovšem není jednání na plodonosné úrovni. Činnosti prováděné s vědomím Kṛṣṇy přinášejí duchovní pokrok, protože se zakládají na skutečném a úplném poznání. Pouhé zřeknutí se plodonosných činností, které je prosté vědomí Kṛṣṇy, ve skutečnosti neočistí srdce podmíněné duše. A dokud nemá očištěné srdce, musí jednat s vidinou plodů. Pokud však jedná vědoma si Kṛṣṇy, automaticky jí to pomůže uniknout následkům plodonosného jednání, a tak nemusí sestupovat na hmotnou úroveň. Jednání s vědomím Kṛṣṇy tedy stojí výše než odříkání, při kterém neustále hrozí poklesnutí. Odříkání bez vědomí Kṛṣṇy je neúplné. To potvrzuje Śrīla Rūpa Gosvāmī ve svém díle Bhakti-rasāmṛta-sindhu (1.2.256):
Следователно гя̄на – знанието, че не си това материално тяло, а вечна душа, не е достатъчно за постигане на освобождение. Трябва да се действа от позицията, че си душа; в противен случай няма измъкване от материалното робство. А действията в Кр̣ш̣н̣а съзнание не са на кармично ниво – те осигуряват духовния напредък. Без Кр̣ш̣н̣а съзнание простото отричане от кармични дейности всъщност не пречиства сърцето на обусловената душа. Докато сърцето не е пречистено, човек работи кармично. Но дейността в Кр̣ш̣н̣а съзнание по естествен начин премахва резултата от кармична дейност и така не се налага слизане на материално ниво. Тоест такава дейност във всички случаи е по-висша от отречението, което винаги носи риска от пропадане. Отречение без Кр̣ш̣н̣а съзнание е непълно, както потвърждава Шрӣла Рӯпа Госва̄мӣ в своята Бхакти-раса̄мр̣та синдху (1.2.258):
hari-sambandhi-vastunaḥ
mumukṣubhiḥ parityāgo
vairāgyaṁ phalgu kathyate
хари-самбандхи-вастунах̣
мумукш̣убхих̣ паритя̄го
ваира̄гям̇ пхалгу катхяте
“Zříkají-li se lidé usilující o osvobození věcí spojených s Nejvyšší Osobností Božství, jelikož je považují za hmotné, pak se jejich odříkání nazývá neúplné.” Odříkání je úplné tehdy, když ho provází poznání, že vše, co existuje, patří Pánu a nikdo by nic neměl prohlašovat za své. Každý musí pochopit, že ve skutečnosti nikomu nic nepatří. Kde potom připadá v úvahu odříkání? Neustále na úrovni zříkání se je ten, kdo ví, že všechno je Kṛṣṇovo vlastnictví. Jelikož vše patří Kṛṣṇovi, má být vše zapojeno do služby Jemu. Tento dokonalý způsob jednání s vědomím Kṛṣṇy je mnohem lepší než sebevětší nepřirozené odříkání sannyāsīna māyāvādské školy.
„Когато човек силно желае да постигне освобождение и се отказва от неща, свързани с Върховния Бог, като ги мисли за материални, неговото отречение се нарича несъвършено.“
Отречението е истинско, когато се извършва със знанието, че всичко принадлежи на Бога и никой не притежава нищо. Трябва да разберем, че в действителност нищо не принадлежи на никого. Тогава за какво отречение става дума? Личност, която знае, че всичко принадлежи на Кр̣ш̣н̣а, винаги е в отречение. Щом като всичко принадлежи на Кр̣ш̣н̣а, всичко трябва да се използва в служене на Кр̣ш̣н̣а. Тази съвършена форма на действие в Кр̣ш̣н̣а съзнание е далеч по-добра от различните изкуствени отречения на Ма̄я̄ва̄дӣ сання̄сӣте.