TEXT 19

Verš

Texte

ihaiva tair jitaḥ sargo
yeṣāṁ sāmye sthitaṁ manaḥ
nirdoṣaṁ hi samaṁ brahma
tasmād brahmaṇi te sthitāḥ

Synonyma

Synonyms

iha — v tomto životě; eva — jistě; taiḥ — jimi; jitaḥ — přemožené; sargaḥ — zrození a smrt; yeṣām — jejichž; sāmye — ve stavu vyrovnanosti; sthitam — setrvávající; manaḥ — mysl; nirdoṣam — bez chyb; hi — zajisté; samam — stejní; brahma — jako Nejvyšší; tasmāt — proto; brahmaṇi — na úrovni Nejvyššího; te — oni; sthitāḥ — setrvávají.

iha: dans cette vie; eva: certes; taiḥ: par eux; jitaḥ: conquises; sargaḥ: la naissance et la mort; yeṣām: de ceux-là; sāmye: dans l’équanimité; sthitam: situé; manaḥ: le mental; nirdoṣam: sans défaut; hi: certes; samam: dans l’équanimité; brahma: comme l’Absolu; tasmāt: donc; brahmaṇi: dans l’Absolu; te: ils; sthitāḥ: sont situés.

Překlad

Translation

Ti, jejichž mysl je trvale vyrovnaná, již přemohli zrození a smrt. Jsou bezchybní jako Brahman, a proto už nyní setrvávají na úrovni Brahmanu.

L’être dont le mental demeure constant a d’ores et déjà vaincu la naissance et la mort. Il s’est fixé dans le Brahman et, comme Lui, est dénué d’imperfection.

Význam

Purport

Vyrovnanost mysli, o níž se tu hovoří, je známkou seberealizace. O těch, kdo tohoto stavu dosáhli, je třeba vědět, že již překonali hmotné podmínky, konkrétně zrození a smrt. Dokud se živá bytost ztotožňuje s tělem, je podmíněná. Jakmile však poznáním vlastního já dosáhne vyrovnanosti, je od podmíněného života osvobozená — po smrti již není nucena narodit se v hmotném světě a může se dostat do duchovního nebe. Pán je bez chyby, protože ho nic nepřitahuje a vůči ničemu necítí nenávist. Když také živá bytost dosáhne úrovně, kdy ji nic nepřitahuje a k ničemu nechová zášť, je i ona prostá chyby a je způsobilá vejít do duchovního světa. Takové osoby je třeba považovat za již osvobozené. Jejich příznačné vlastnosti budou popsány v následujících verších.

L’équanimité dont on parle ici, signe de réalisation spirituelle, permet de triompher des conditions que nous impose la matière – plus particulièrement celles de la naissance et de la mort. Tant que l’homme s’identifie à son corps, il en subit le conditionnement. Mais dès qu’il développe l’équanimité à travers la réalisation de son identité spirituelle, il se libère de cet asservissement, et peut donc, au moment de la mort, entrer dans le monde spirituel, sans jamais plus avoir à renaître dans l’univers matériel.

Le Seigneur est dénué d’imperfection. Il n’est sujet ni à l’attraction ni à la répulsion. Par conséquent, s’il s’affranchit lui aussi de la dualité attraction-répulsion, l’être distinct devient également sans défaut et se qualifie pour entrer dans le monde spirituel. On doit tenir une telle personne pour libérée. Les versets suivants en décrivent en détail les caractéristiques.