TEXT 14

Verš

Texte

na kartṛtvaṁ na karmāṇi
lokasya sṛjati prabhuḥ
na karma-phala-saṁyogaṁ
svabhāvas tu pravartate

Synonyma

Synonyms

na — ne; kartṛtvam — vlastnictví; na — ani; karmāṇi — činnosti; lokasya — lidí; sṛjati — vytváří; prabhuḥ — pán města, kterým je tělo; na — ani; karma-phala — s výsledky činností; saṁyogam — spojení; svabhāvaḥ — příroda sestávající z hmotných kvalit; tu — ale; pravartate — jedná.

na: jamais; kartṛtvam: de droit de propriété; na: non plus; karmāṇi: les activités; lokasya: des gens; sṛjati: ne crée; prabhuḥ: le maître de la cité du corps; na: non plus; karma-phala: avec les résultats des activités; saṁyogam: de lien; svabhāvaḥ: les influences matérielles; tu: mais; pravartate: agissent.

Překlad

Translation

Vtělená duše, pán města v podobě svého těla, nevytváří činy, nepodněcuje lidi k jednání ani nevytváří plody činů. To vše dělají kvality hmotné přírody.

L’être incarné, maître de la cité du corps, ne génère ni l’acte, ni les résultats de l’acte, et ne provoque aucune action chez autrui. Tout est l’œuvre des trois modes d’influence de la nature matérielle.

Význam

Purport

Jak bude vysvětleno v sedmé kapitole, živá bytost je jednou z energií či forem přirozenosti Nejvyššího Pána, ale liší se od hmoty, Pánovy jiné přirozenosti, která se nazývá nižší. Z nějaké příčiny je vyšší přirozenost, živá bytost, již od nepaměti ve styku s hmotnou přírodou. Dočasné tělo neboli hmotný příbytek, který získává, se stává příčinou různých činností a následných reakcí. Když žije v tomto podmíněném prostředí, trpí následky činností těla kvůli tomu, že se (pod vlivem nevědomosti) s tělem ztotožňuje. Příčinou utrpení a neštěstí na úrovni těla je nevědomost trvající od nepaměti. Jakmile se živá bytost povznese nad činnosti těla, oprostí se i od jejich reakcí. Dokud přebývá ve městě v podobě těla, zdá se být jeho pánem, ale ve skutečnosti ho ani nevlastní, ani neovládá jeho činnosti a jejich následky; nachází se uprostřed hmotného oceánu a bojuje o přežití. Vlny s ní zmítají sem a tam a ona nad nimi nemá žádnou vládu. Tím nejlepším, co může udělat, je dostat se z vody pomocí transcendentálního vědomí Kṛṣṇy. To jediné ji zachrání před rozbouřenou hmotnou existencí.

Comme on le verra dans le septième chapitre, l’être vivant est l’une des énergies du Seigneur Suprême, distincte de la matière, cette autre énergie dite inférieure. D’une façon ou d’une autre, l’être, de nature supérieure, est entré en contact avec la matière depuis des temps immémoriaux. Il revêt un corps temporaire, sa résidence matérielle, auquel il s’identifie, et qui est à l’origine de toutes sortes d’actions et de réactions qu’il doit supporter à cause de son ignorance. C’est en effet l’ignorance dans laquelle il est plongé depuis si longtemps qui force l’être incarné à souffrir physiquement et mentalement. Mais dès qu’il se détache des actions du corps, il s’affranchit également de leurs répercussions.

Durant son séjour dans la cité du corps, l’être semble régner en maître, mais en vérité, il n’en est pas le maître, pas plus qu’il ne l’est de ses actes et de leurs suites. Perdu au milieu de l’océan de l’existence matérielle, il lutte pour sa survie. À moins qu’il n’adopte la conscience de Kṛṣṇa, les vagues le ballotteront toujours sans qu’il puisse rien faire pour sortir de cette mer houleuse.