TEXT 14

Verš

Text

na kartṛtvaṁ na karmāṇi
lokasya sṛjati prabhuḥ
na karma-phala-saṁyogaṁ
svabhāvas tu pravartate

Synonyma

Synonyms

na — ne; kartṛtvam — vlastnictví; na — ani; karmāṇi — činnosti; lokasya — lidí; sṛjati — vytváří; prabhuḥ — pán města, kterým je tělo; na — ani; karma-phala — s výsledky činností; saṁyogam — spojení; svabhāvaḥ — příroda sestávající z hmotných kvalit; tu — ale; pravartate — jedná.

na — niemals; kartṛtvam — Eigentum; na — weder; karmāṇi — Tätigkeiten; lokasya — der Menschen; sṛjati — erschafft; prabhuḥ — der Herr der Stadt des Körpers; na — noch; karma-phala — mit den Ergebnissen der Tätigkeiten; saṁyogam — Verbindung; svabhāvaḥ — die Erscheinungsweisen der materiellen Natur; tu — aber; pravartate — handeln.

Překlad

Translation

Vtělená duše, pán města v podobě svého těla, nevytváří činy, nepodněcuje lidi k jednání ani nevytváří plody činů. To vše dělají kvality hmotné přírody.

Das verkörperte spirituelle Lebewesen, der Herr in der Stadt seines Körpers, verursacht niemals Tätigkeiten. Weder veranlaßt es andere zu handeln, noch erzeugt es die Früchte seiner Tätigkeiten. All dies wird von den Erscheinungsweisen der materiellen Natur bewirkt.

Význam

Purport

Jak bude vysvětleno v sedmé kapitole, živá bytost je jednou z energií či forem přirozenosti Nejvyššího Pána, ale liší se od hmoty, Pánovy jiné přirozenosti, která se nazývá nižší. Z nějaké příčiny je vyšší přirozenost, živá bytost, již od nepaměti ve styku s hmotnou přírodou. Dočasné tělo neboli hmotný příbytek, který získává, se stává příčinou různých činností a následných reakcí. Když žije v tomto podmíněném prostředí, trpí následky činností těla kvůli tomu, že se (pod vlivem nevědomosti) s tělem ztotožňuje. Příčinou utrpení a neštěstí na úrovni těla je nevědomost trvající od nepaměti. Jakmile se živá bytost povznese nad činnosti těla, oprostí se i od jejich reakcí. Dokud přebývá ve městě v podobě těla, zdá se být jeho pánem, ale ve skutečnosti ho ani nevlastní, ani neovládá jeho činnosti a jejich následky; nachází se uprostřed hmotného oceánu a bojuje o přežití. Vlny s ní zmítají sem a tam a ona nad nimi nemá žádnou vládu. Tím nejlepším, co může udělat, je dostat se z vody pomocí transcendentálního vědomí Kṛṣṇy. To jediné ji zachrání před rozbouřenou hmotnou existencí.

ERLÄUTERUNG: Wie im Siebten Kapitel erklärt wird, ist das Lebewesen eine der Energien oder Naturen des Höchsten Herrn, aber es unterscheidet sich von Materie, die eine andere Natur des Herrn ist, nämlich die niedere. Irgendwie ist die höhere Natur, das Lebewesen, seit unvordenklichen Zeiten in Verbindung mit der materiellen Natur. Der zeitweilige Körper, das heißt der materielle Aufenthaltsort, den das Lebewesen bekommt, ist die Ursache einer Vielfalt von Tätigkeiten und der sich daraus ergebenden Reaktionen. Wenn man in einem solch bedingten Zustand lebt, erleidet man die Ergebnisse der Tätigkeiten des Körpers, da man sich (aus Unwissenheit) mit dem Körper identifiziert. Es ist die seit unvordenklichen Zeiten erworbene Unwissenheit, die die Ursache körperlicher Leiden und Nöte ist. Sobald sich das Lebewesen von den Tätigkeiten des Körpers löst, wird es auch von den Reaktionen frei. Solange es sich in der Stadt des Körpers aufhält, scheint es Herr über sie zu sein, doch in Wirklichkeit ist es weder der Besitzer des Körpers noch der Herr über dessen Tätigkeiten und die daraus erfolgenden Reaktionen. Es befindet sich einfach inmitten des materiellen Ozeans und kämpft um seine Existenz. Die Wogen des Ozeans werfen es hin und her, und es hat keine Herrschaft über sie. Die beste Lösung, um aus dem Wasser herauszugelangen, besteht darin, sich dem transzendentalen Kṛṣṇa-Bewußtsein zuzuwenden. Nur dies wird einen aus allem Unheil erretten.