Skip to main content

TEXT 8

TEXT 8

Verš

Texte

paritrāṇāya sādhūnāṁ
vināśāya ca duṣkṛtām
dharma-saṁsthāpanārthāya
sambhavāmi yuge yuge
paritrāṇāya sādhūnāṁ
vināśāya ca duṣkṛtām
dharma-saṁsthāpanārthāya
sambhavāmi yuge yuge

Synonyma

Synonyms

paritrāṇāya — za účelem osvobození; sādhūnām — oddaných; vināśāya — kvůli vyhlazení; ca — a; duṣkṛtām — ničemů; dharma — zásady náboženství; saṁsthāpana-arthāya — znovu nastolit; sambhavāmi — objevuji se; yuge — věk; yuge — za věkem.

paritrāṇāya: pour la délivrance; sādhūnām: des dévots; vināśāya: pour la destruction; ca: et; duṣkṛtām: des mécréants; dharma: les principes de la spiritualité; saṁsthāpana-arthāya: pour rétablir; sambhavāmi: J’apparais; yuge: ère; yuge: après ère.

Překlad

Translation

Abych osvobodil zbožné a vyhladil ničemy a abych znovu nastolil zásady náboženství, objevuji se věk za věkem.

J’apparais d’âge en âge pour libérer les croyants, anéantir les mécréants et rétablir les principes de la religion.

Význam

Purport

Bhagavad-gītā učí, že sādhu (světec) je ten, kdo si je vědom Kṛṣṇy. Někdo může vypadat jako bezbožný, ale pokud v plné míře projevuje příznaky vědomí Kṛṣṇy, je třeba ho považovat za sādhua. Slovo duṣkṛtām (ničemové) se naproti tomu vztahuje na ty, kdo o vědomí Kṛṣṇy nejeví zájem. Tito jedinci jsou vždy popisováni jako hlupáci a nejníže stojící lidé, třebaže se možná honosí světským vzděláním. Naopak ten, kdo výhradně a bez ustání jedná vědom si Kṛṣṇy, je uznáván za sādhua, i kdyby nebyl ani učený, ani kulturně vyspělý. Co se týče ateistů, Nejvyšší Pán nemusí osobně přicházet, aby je zničil, jak to učinil v případě démonů Rāvaṇy a Kaṁsy. Má mnoho zprostředkovatelů, kteří jsou schopni démony přemoci. Sestupuje však zvláště proto, aby upokojil své čisté oddané, které démoni neustále sužují. Démon sužuje oddaného dokonce i tehdy, když je shodou okolností jeho příbuzným. Prahlāda Mahārāja byl synem Hiraṇyakaśipua, ale ten s ním přesto jednal nesmírně krutě. A Devakī, matka Kṛṣṇy, byla Kaṁsovou sestrou, a přesto ji a jejího manžela Vasudevu démon Kaṁsa sužoval jen z toho důvodu, že se jim měl narodit Kṛṣṇa. Pán Kṛṣṇa se tedy zjevil, především aby vysvobodil Devakī; ani ne tak kvůli tomu, aby zabil Kaṁsu — obojí však bylo provedeno zároveň. Proto je zde řečeno, že Pán přichází v různých inkarnacích, aby vysvobodil oddané a přemohl ničemné démony.

La Bhagavad-gītā définit le sādhu (saint homme) comme un être conscient de Kṛṣṇa. Même s’il peut paraître irréligieux vu de l’extérieur, celui qui possède intégralement les qualifications propres à la conscience de Kṛṣṇa est un sādhu. Duṣkṛtām, au contraire, s’applique à ceux qui n’ont aucun intérêt pour la conscience de Kṛṣṇa. On dit qu’ils sont les moins intelligents et les plus déchus des hommes, quand bien même ils auraient bénéficié d’une bonne éducation, alors que l’homme absorbé à cent pour cent dans la conscience de Kṛṣṇa est toujours considéré comme un sādhu, même s’il n’a ni instruction ni éducation.

Kṛṣṇa n’est nullement contraint d’apparaître en personne pour anéantir les athées comme Il le fit avec Rāvaṇa et Kaṁsa. Ses nombreux agents sont parfaitement capables de s’en charger. Il vient tout particulièrement pour soulager Ses purs dévots, sans cesse harcelés par des gens démoniaques. Ces derniers s’attaquent même aux dévots qui ont vu le jour dans leur famille. Prahlāda Mahārāja, par exemple, fut persécuté par son père, Hiraṇyakaśipu, tout comme Vasudeva et Devakī, le père et la mère de Kṛṣṇa, furent tourmentés par Kaṁsa, le frère de Devakī, simplement parce que Kṛṣṇa devait naître de leur union. Si Kṛṣṇa apparut, ce fut plus pour délivrer Devakī que pour supprimer Kaṁsa, même si ces deux missions furent remplies simultanément. Aussi est-il écrit que le Seigneur descend sous diverses formes pour délivrer les dévots et anéantir les mécréants.

Následující verše Caitanya-caritāmṛty od Kṛṣṇadāse Kavirāje (Madhya 20.263-264) přehledně uvádějí tyto charakteristiky inkarnace:

Les versets suivants, extraits du Caitanya-caritāmṛta (Madhya 20.263–264) de Kṛṣṇadāsa Kavirāja, donnent une définition concise de l’avatāra:

sṛṣṭi-hetu yei mūrti prapañce avatare
sei īśvara-mūrti ‘avatāra’ nāma dhare
sṛṣṭi-hetu yei mūrti prapañce avatare
sei īśvara-mūrti ‘avatāra’ nāma dhare
māyātīta paravyome sabāra avasthāna
viśve avatari’ dhare ‘avatāra’ nāma
māyātīta paravyome sabāra avasthāna
viśve avatari’ dhare ‘avatāra’ nāma

“Osobnost Božství sestupuje z Božího království do hmotného světa. Podoba, ve které takto sestupuje, se nazývá avatāra, inkarnace. Tyto podoby sídlí v duchovním světě, v Božím království, a když sestoupí do hmotného stvoření, nesou jméno avatāra.

« Lorsque, sous une forme donnée, le Seigneur descend de Son royaume pour Se manifester dans l’univers matériel, on dit qu’Il est un avatāra, une incarnation divine. Ces incarnations résident éternellement dans le monde spirituel, le royaume de Dieu, et sont appelées avatāras lorsqu’elles descendent dans la création matérielle. »

Jsou různé druhy avatārů — puruṣāvatārové, guṇāvatārové, līlāvatārové, śakty-āveśa avatārové, manvantara-avatārové a yugāvatārové — a ti všichni se zjevují přesně podle časového plánu v celém vesmíru. Pán Kṛṣṇa je však původní Pán, zdroj všech avatārů. Sestupuje za určitým účelem, zbavit úzkosti čisté oddané, kteří Ho dychtí vidět při Jeho původních vrndávanských zábavách. Hlavním cílem avatāra Kṛṣṇy je tedy potěšit své čisté oddané.

Il y a différentes sortes d’avatāras: les puruṣa-avatāras, les guṇa-avatāras, les līlā-avatāras, les śaktyāveśa-avatāras, les manvantara-avatāras et les yuga-avatāras, qui tous apparaissent à des époques déterminées, dans l’une ou l’autre région de l’univers. Et Kṛṣṇa est le Seigneur primordial, la source de tous les avatāras. Lorsqu’Il vient en ce monde, c’est afin de soulager de toute peine ses purs dévots et de satisfaire leur ardent désir de Le voir révéler Ses divertissements originels de Vṛndāvana. Le but premier du Seigneur, en tant qu’avatāra, est donc de réjouir le cœur de ceux qui L’aiment d’un pur amour.

Pán říká, že sestupuje v každém věku; to znamená i ve věku Kali. Jak je uvedeno ve Śrīmad-Bhāgavatamu, inkarnací ve věku Kali je Pán Caitanya Mahāprabhu, který šířil uctívání Kṛṣṇy sankírtanovým hnutím (společným zpíváním svatých jmen) a rozšířil vědomí Kṛṣṇy po celé Indii. Předpověděl, že tato sankírtanová kultura se bude šířit po celém světě, od města k městu a od vesnice k vesnici. Pán Caitanya jakožto inkarnace Kṛṣṇy, Osobnosti Božství, je popisován skrytě — nikoliv přímo — v důvěrných částech zjevených písem, jako jsou Upaniṣady, Mahābhārata a Bhāgavatam. Pro oddané Pána Kṛṣṇy je sankírtanové hnutí Pána Caitanyi velice přitažlivé. Tento Pánův avatāra ničemy nezabíjí, ale ze své bezpříčinné milosti je vysvobozuje.

Le Seigneur dit qu’Il apparaît en chaque âge, ce qui indique qu’Il vient également en ce monde dans l’âge de Kali. De fait, nous trouvons mentionné dans le Śrīmad-Bhāgavatam que, dans notre ère, Il descend sous la forme de Śrī Caitanya Mahāprabhu pour répandre l’adoration et la conscience de Kṛṣṇa dans l’Inde entière, par le biais du mouvement de saṅkīrtana (le chant congrégationnel des saints noms de Dieu). Śrī Caitanya prédit d’ailleurs que le saṅkīrtana se propagerait bientôt dans le monde entier, dans chaque ville et dans chaque village.

L’avatāra Caitanya Mahāprabhu est décrit, non pas directement mais de manière implicite, dans certains passages confidentiels d’Écritures comme les Upaniṣads, le Mahābhārata et le Śrīmad-Bhāgavatam. Son mouvement de saṅkīrtana fascine tous les dévots de Kṛṣṇa. Cette incarnation divine n’anéantit pas les mécréants, mais les délivre de par Sa grâce immotivée.