Skip to main content

TEXT 6

VERŠ 6

Verš

Verš

ajo ’pi sann avyayātmā
bhūtānām īśvaro ’pi san
prakṛtiṁ svām adhiṣṭhāya
sambhavāmy ātma-māyayā
ajo ’pi sann avyayātmā
bhūtānām īśvaro ’pi san
prakṛtiṁ svām adhiṣṭhāya
sambhavāmy ātma-māyayā

Synonyma

Synonyma

ajaḥ — nezrozený; api — ačkoliv; san — jsem; avyaya — nechřadnoucí; ātmā — tělo; bhūtānām — všech těch, kteří se narodili; īśvaraḥ — Nejvyšší Pán; api — ačkoliv; san — jsem; prakṛtim — v transcendentální podobě; svām — své; adhiṣṭhāya — v takovém postavení; sambhavāmi — zjevuji se; ātma-māyayā — prostřednictvím své vnitřní energie.

ajaḥ — nezrodený; api — hoci; san — takto jestvujúci; avyaya — bez rozpadu; ātmā — telo; bhūtānām — zrodených; īśvaraḥ — Najvyšším Pánom; api — aj keď; san — som; prakṛtim — transcendentálny; svām — Mnou; adhiṣṭhāya — takto umiestnený; sambhavāmi — zjavujem sa; ātma-māyayā — Mojou vnútornou energiou.

Překlad

Překlad

Ačkoliv jsem nezrozený a Mé transcendentální tělo nikdy nechřadne a ačkoliv jsem Pánem všech živých bytostí, přesto se v každém věku zjevuji ve své původní transcendentální podobě.

Hoci som nezrodený a Moje transcendentálne telo nikdy nezaniká, a hoci som Pánom všetkého tvorstva, zjavujem sa v každom tisícročí vo Svojej pôvodnej transcendentálnej podobe.

Význam

Význam

Pán hovořil o zvláštnosti svého zrození — přestože se může objevit jako obyčejná osoba, pamatuje si vše ze svých mnoha uplynulých “zrození”, zatímco obyčejný člověk si nevzpomíná ani na to, co dělal před několika hodinami. Když se takového člověka zeptáme, co dělal včera přesně ve stejnou dobu, bude pro něho velice těžké okamžitě odpovědět. Musel by značně namáhat svou paměť, aby si na to vzpomněl. A přesto se lidé často opovažují tvrdit, že jsou Bůh či Kṛṣṇa. Takovými nesmyslnými tvrzeními bychom se neměli nechat oklamat. Pán zde dále popisuje svou prakṛti, podobu. Prakṛti znamená příroda či přirozenost, jakož i svarūpa, skutečná vlastní podoba. Pán říká, že se v tomto světě zjevuje ve svém vlastním těle. Nemění své tělo jako obyčejná živá bytost, která přechází z jednoho těla do druhého. Podmíněná duše může mít v tomto životě určité tělo, ale v příštím životě má již jiné. V hmotném světě živá bytost nemá stálé tělo; převtěluje se z jednoho do druhého. Pán to ovšem nedělá. Kdykoliv se zjeví, činí tak prostřednictvím své vnitřní energie ve stále stejném, původním těle. Kṛṣṇa se tedy v tomto hmotném světě objevuje ve své původní věčné podobě se dvěma rukama, ve kterých drží flétnu. Zjevuje se ve svém věčném těle, neznečištěn hmotným světem. Ačkoliv přichází ve stejném transcendentálním těle a je Pánem vesmíru, přesto se zdá, že se rodí jako obyčejná živá bytost. A přestože Jeho tělo nechřadne jako hmotné tělo, vypadá to, že Pán Kṛṣṇa roste z dětství do chlapectví a z chlapectví do mládí. Tento věk však kupodivu nikdy nepřekročí. V době bitvy na Kurukṣetře měl doma mnoho vnoučat, a podle hmotných kalkulací byl tedy již značně starý. Přesto vypadal jako mladý muž kolem dvaceti nebo pětadvaceti let. Nikdy nevidíme obrázek Pána Kṛṣṇy jako starce, protože Kṛṣṇa nikdy nestárne jako my, i když je tou nejstarší osobou v celém stvoření — v minulosti, přítomnosti i budoucnosti. Jeho tělo ani inteligence nikdy nechřadnou ani se nemění. Ačkoliv se tedy Kṛṣṇa nachází v hmotném světě, má neměnné transcendentální tělo a inteligenci a je toutéž nezrozenou, věčnou podobou blaženosti a poznání. Na tento svět přichází a odchází z něho jako slunce, které vyjde, pohybuje se nad naší hlavou a potom nám zmizí z očí. Když se nám slunce ztratí z dohledu, myslíme si, že zapadlo, a když ho vidíme před sebou, myslíme si, že je na obzoru. Ve skutečnosti je stále přítomné, ale jelikož máme nedokonalé smysly, uvažujeme tak, že se objevilo na nebi a že z něho zmizelo. Jelikož příchod Pána Kṛṣṇy na svět a odchod z něho je zcela jiný než rození a umírání obyčejné živé bytosti, je zřejmé, že Pán je podobou věčného, blaženého poznání prostřednictvím své vnitřní energie — a hmotná příroda Ho nikdy neznečistí. Vedy dokládají, že Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je nezrozený, a přesto se zdá, že se rodí v rozmanitých podobách. Védská doplňková písma rovněž uvádějí, že i když se Pán zdánlivě rodí, nikdy nemění tělo. V Bhāgavatamu čteme, jak se zjevuje před svou matkou coby čtyřruký Nārāyaṇa, jehož v plné míře zdobí bohatství šesti druhů. To, že se zjevuje ve své původní věčné podobě, je Jeho bezpříčinná milost, kterou obdařuje živé bytosti, aby se mohly soustředit na Nejvyššího Pána takového, jaký je, a nikoliv na výtvory mysli či představy, jak to líčí impersonalisté. Podle slovníku Viśva-kośa poukazuje slovo māyā či ātma-māyā na Pánovu bezpříčinnou milost. Pán si je vědom všech svých dřívějších zjevení a zmizení, ale obyčejná živá bytost vše o svém dřívějším těle zapomene, jakmile dostane další tělo. Kṛṣṇa je Pánem všech živých bytostí, protože během svého pobytu na Zemi projevuje úžasné a nadlidské činnosti. Je tedy vždy stejnou Absolutní Pravdou a mezi Jeho podobou a vlastním Já či Jeho přirozenou povahou a tělem není rozdíl. Nyní se někdo může zeptat, proč se Pán zjevuje v tomto světě a pak z něho odchází. To je vysvětleno v následujícím verši.

V predchádzajúcom verši hovoril Kṛṣṇa o neobyčajnosti Svojho narodenia — môže sa zjaviť ako obyčajný tvor a pritom si pamätať všetky Svoje niekdajšie „narodenia“, zatiaľ čo obyčajný človek si nepamätá ani to, čo robil pred pár hodinami. Keď sa niekoho opýtame, čo robil včera o tomto čase, len veľmi ťažko nám ihneď odpovie. Musel by určite svoju pamäť dobre ponamáhať, aby si spomenul, čo robil včera v danej chvíli. Napriek tomu sa niekto odvažuje tvrdiť, že je Boh alebo Kṛṣṇa. Nemali by sme sa však nechať pomýliť týmto nezmyselným tvrdením.

Śrī Kṛṣṇa opäť vysvetľuje Svoju podobu (prakṛti). Prakṛti znamená príroda a tiež vlastná skutočná podoba, označovaná ako svarūpa. Pán hovorí, že prichádza na tento svet vo Svojom vlastnom tele; nemení Svoje telo ako obyčajné bytosti, ktoré prechádzajú z jedného tela do druhého. Všetky hmotne podmienené duše majú v tomto živote určité telo, ale v ďalšom živote dostanú iné. Kṛṣṇa, Najvyšší Pán, nie je podriadený tomuto zákonu, keď zostúpi do hmotného sveta vo Svojej pôvodnej večnej podobe s dvoma rukami, v ktorých drží flautu. Jeho večné telo nie je znečistené stykom s hmotným svetom. Aj keď sa zjavuje vo Svojom transcendentálnom tele a je Pánom vesmíru, zdá sa, že sa narodil ako hociktorý iný smrteľník. Hoci Jeho telo nezaniká, zdá sa, že dospieva z dieťaťa na chlapca a z chlapca na mládenca. Nikdy neprekročí mládenecký vek. To je Jeho zvláštna vlastnosť. V čase bitky na Kurukṣetre mal už veľa vnukov a podľa našej časomiery bol už pomerne starý. Napriek tomu však vyzeral ako mladý muž okolo dvadsiatich, dvadsiatich piatich rokov. Kṛṣṇu nikdy neuvidíme ako starca, pretože nikdy nezostarne ako my, aj keď je najstaršou osobou v celom stvorení. Jeho telo alebo inteligencia nezanikajú a ani sa nemenia. Śrī Kṛṣṇa má stále rovnakú nezrodenú a večnú podobu, plnú blaženosti a poznania, aj keď sa nachádza v hmotnom svete. Zjavuje a stráca sa pred naším zrakom ako Slnko, ktoré vychádza a vzápätí sa objaví pred našimi očami, aby pomaly opäť zmizlo z nášho dohľadu. Zdá sa nám, že Slnko „zapadlo“, pretože je mimo nášho zorného poľa, a že vyšlo, pretože sa objavilo pred naším zrakom, ale v skutočnosti Slnko neopúšťa svoje miesto na oblohe. Toto zdanie spôsobuje nedokonalosť našich obmedzených zmyslov. Keďže sa Kṛṣṇove zjavenia a odchody tak líšia od zjavení a odchodov obyčajnej živej bytosti, je jasné, že Śrī Kṛṣṇa je svojou vnútornou energiou večný, plný poznania a blaženosti a že Ho hmotná príroda nikdy neovplyvní. Vedy tiež potvrdzujú, že Najvyššia Božská Osobnosť, Kṛṣṇa, je nezrodený, hoci sa stále akoby rodí v mnohých podobách. Aj vedska doplnková literatúra potvrdzuje, že Pánovo telo sa nikdy nemení, aj keď sa zdá, že sa Pán rodí. Śrīmad-Bhāgavatam opisuje, ako sa Kṛṣṇa zjavil Svojej matke ako Nārāyaṇa so štyrmi rukami a šiestimi vznešenými vlastnosťami. Jeho zjavenie v pôvodnej večnej podobe je Jeho bezpríčinnou milosťou, ktorú dáva živým bytostiam, aby sa mohli sústrediť na Najvyššieho Pána takého, aký je, a nie na mentálne výmysly či imaginácie, ktoré impersonalisti mylne považujú za Jeho podoby. Podľa slovníka Viśva-kośa sa bezpríčinná milosť Boha označuje slovami māyā alebo ātma-māyā. Pán si je vedomý všetkých Svojich niekdajších zjavení a odchodov, ale obyčajná živá bytosť zabudne všetko o svojom predchádzajúcom tele, len čo získa nové. Kṛṣṇa zostáva vždy Pánom všetkého tvorstva a tu na Zemi robí podivuhodné a nadprirodzené činy. Preto vždy zostáva tou istou Absolútnou Pravdou a Jeho vlastnosti, Jeho telo alebo Jeho podoba a On samotný sa od seba nikdy nelíšia. Môžeme sa spýtať, prečo sa Pán zjavuje v tomto hmotnom svete a opäť ho opúšťa. To Kṛṣṇa vysvetlí v nasledujúcom verši.