TEXT 6

Verš

Text

ajo ’pi sann avyayātmā
bhūtānām īśvaro ’pi san
prakṛtiṁ svām adhiṣṭhāya
sambhavāmy ātma-māyayā

Synonyma

Synonyms

ajaḥ — nezrozený; api — ačkoliv; san — jsem; avyaya — nechřadnoucí; ātmā — tělo; bhūtānām — všech těch, kteří se narodili; īśvaraḥ — Nejvyšší Pán; api — ačkoliv; san — jsem; prakṛtim — v transcendentální podobě; svām — své; adhiṣṭhāya — v takovém postavení; sambhavāmi — zjevuji se; ātma-māyayā — prostřednictvím své vnitřní energie.

ajaḥ — unborn; api — although; san — being so; avyaya — without deterioration; ātmā — body; bhūtānām — of all those who are born; īśvaraḥ — the Supreme Lord; api — although; san — being so; prakṛtim — in the transcendental form; svām — of Myself; adhiṣṭhāya — being so situated; sambhavāmi — I do incarnate; ātma-māyayā — by My internal energy.

Překlad

Translation

Ačkoliv jsem nezrozený a Mé transcendentální tělo nikdy nechřadne a ačkoliv jsem Pánem všech živých bytostí, přesto se v každém věku zjevuji ve své původní transcendentální podobě.

Although I am unborn and My transcendental body never deteriorates, and although I am the Lord of all living entities, I still appear in every millennium in My original transcendental form.

Význam

Purport

Pán hovořil o zvláštnosti svého zrození — přestože se může objevit jako obyčejná osoba, pamatuje si vše ze svých mnoha uplynulých “zrození”, zatímco obyčejný člověk si nevzpomíná ani na to, co dělal před několika hodinami. Když se takového člověka zeptáme, co dělal včera přesně ve stejnou dobu, bude pro něho velice těžké okamžitě odpovědět. Musel by značně namáhat svou paměť, aby si na to vzpomněl. A přesto se lidé často opovažují tvrdit, že jsou Bůh či Kṛṣṇa. Takovými nesmyslnými tvrzeními bychom se neměli nechat oklamat. Pán zde dále popisuje svou prakṛti, podobu. Prakṛti znamená příroda či přirozenost, jakož i svarūpa, skutečná vlastní podoba. Pán říká, že se v tomto světě zjevuje ve svém vlastním těle. Nemění své tělo jako obyčejná živá bytost, která přechází z jednoho těla do druhého. Podmíněná duše může mít v tomto životě určité tělo, ale v příštím životě má již jiné. V hmotném světě živá bytost nemá stálé tělo; převtěluje se z jednoho do druhého. Pán to ovšem nedělá. Kdykoliv se zjeví, činí tak prostřednictvím své vnitřní energie ve stále stejném, původním těle. Kṛṣṇa se tedy v tomto hmotném světě objevuje ve své původní věčné podobě se dvěma rukama, ve kterých drží flétnu. Zjevuje se ve svém věčném těle, neznečištěn hmotným světem. Ačkoliv přichází ve stejném transcendentálním těle a je Pánem vesmíru, přesto se zdá, že se rodí jako obyčejná živá bytost. A přestože Jeho tělo nechřadne jako hmotné tělo, vypadá to, že Pán Kṛṣṇa roste z dětství do chlapectví a z chlapectví do mládí. Tento věk však kupodivu nikdy nepřekročí. V době bitvy na Kurukṣetře měl doma mnoho vnoučat, a podle hmotných kalkulací byl tedy již značně starý. Přesto vypadal jako mladý muž kolem dvaceti nebo pětadvaceti let. Nikdy nevidíme obrázek Pána Kṛṣṇy jako starce, protože Kṛṣṇa nikdy nestárne jako my, i když je tou nejstarší osobou v celém stvoření — v minulosti, přítomnosti i budoucnosti. Jeho tělo ani inteligence nikdy nechřadnou ani se nemění. Ačkoliv se tedy Kṛṣṇa nachází v hmotném světě, má neměnné transcendentální tělo a inteligenci a je toutéž nezrozenou, věčnou podobou blaženosti a poznání. Na tento svět přichází a odchází z něho jako slunce, které vyjde, pohybuje se nad naší hlavou a potom nám zmizí z očí. Když se nám slunce ztratí z dohledu, myslíme si, že zapadlo, a když ho vidíme před sebou, myslíme si, že je na obzoru. Ve skutečnosti je stále přítomné, ale jelikož máme nedokonalé smysly, uvažujeme tak, že se objevilo na nebi a že z něho zmizelo. Jelikož příchod Pána Kṛṣṇy na svět a odchod z něho je zcela jiný než rození a umírání obyčejné živé bytosti, je zřejmé, že Pán je podobou věčného, blaženého poznání prostřednictvím své vnitřní energie — a hmotná příroda Ho nikdy neznečistí. Vedy dokládají, že Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je nezrozený, a přesto se zdá, že se rodí v rozmanitých podobách. Védská doplňková písma rovněž uvádějí, že i když se Pán zdánlivě rodí, nikdy nemění tělo. V Bhāgavatamu čteme, jak se zjevuje před svou matkou coby čtyřruký Nārāyaṇa, jehož v plné míře zdobí bohatství šesti druhů. To, že se zjevuje ve své původní věčné podobě, je Jeho bezpříčinná milost, kterou obdařuje živé bytosti, aby se mohly soustředit na Nejvyššího Pána takového, jaký je, a nikoliv na výtvory mysli či představy, jak to líčí impersonalisté. Podle slovníku Viśva-kośa poukazuje slovo māyā či ātma-māyā na Pánovu bezpříčinnou milost. Pán si je vědom všech svých dřívějších zjevení a zmizení, ale obyčejná živá bytost vše o svém dřívějším těle zapomene, jakmile dostane další tělo. Kṛṣṇa je Pánem všech živých bytostí, protože během svého pobytu na Zemi projevuje úžasné a nadlidské činnosti. Je tedy vždy stejnou Absolutní Pravdou a mezi Jeho podobou a vlastním Já či Jeho přirozenou povahou a tělem není rozdíl. Nyní se někdo může zeptat, proč se Pán zjevuje v tomto světě a pak z něho odchází. To je vysvětleno v následujícím verši.

The Lord has spoken about the peculiarity of His birth: although He may appear like an ordinary person, He remembers everything of His many, many past “births,” whereas a common man cannot remember what he has done even a few hours before. If someone is asked what he did exactly at the same time one day earlier, it would be very difficult for a common man to answer immediately. He would surely have to dredge his memory to recall what he was doing exactly at the same time one day before. And yet, men often dare claim to be God, or Kṛṣṇa. One should not be misled by such meaningless claims. Then again, the Lord explains His prakṛti, or His form. Prakṛti means “nature,” as well as svarūpa, or “one’s own form.” The Lord says that He appears in His own body. He does not change His body, as the common living entity changes from one body to another. The conditioned soul may have one kind of body in the present birth, but he has a different body in the next birth. In the material world, the living entity has no fixed body but transmigrates from one body to another. The Lord, however, does not do so. Whenever He appears, He does so in the same original body, by His internal potency. In other words, Kṛṣṇa appears in this material world in His original eternal form, with two hands, holding a flute. He appears exactly in His eternal body, uncontaminated by this material world. Although He appears in the same transcendental body and is Lord of the universe, it still appears that He takes His birth like an ordinary living entity. And although His body does not deteriorate like a material body, it still appears that Lord Kṛṣṇa grows from childhood to boyhood and from boyhood to youth. But astonishingly enough He never ages beyond youth. At the time of the Battle of Kurukṣetra, He had many grandchildren at home; or, in other words, He had sufficiently aged by material calculations. Still He looked just like a young man twenty or twenty-five years old. We never see a picture of Kṛṣṇa in old age because He never grows old like us, although He is the oldest person in the whole creation – past, present and future. Neither His body nor His intelligence ever deteriorates or changes. Therefore, it is clear that in spite of His being in the material world, He is the same unborn, eternal form of bliss and knowledge, changeless in His transcendental body and intelligence. Factually, His appearance and disappearance are like the sun’s rising, moving before us and then disappearing from our eyesight. When the sun is out of sight, we think that the sun has set, and when the sun is before our eyes, we think that the sun is on the horizon. Actually, the sun is always in its fixed position, but owing to our defective, insufficient senses, we calculate the appearance and disappearance of the sun in the sky. And because Lord Kṛṣṇa’s appearance and disappearance are completely different from that of any ordinary, common living entity, it is evident that He is eternal, blissful knowledge by His internal potency – and He is never contaminated by material nature. The Vedas also confirm that the Supreme Personality of Godhead is unborn yet He still appears to take His birth in multimanifestations. The Vedic supplementary literatures also confirm that even though the Lord appears to be taking His birth, He is still without change of body. In the Bhāgavatam, He appears before His mother as Nārāyaṇa, with four hands and the decorations of the six kinds of full opulences. His appearance in His original eternal form is His causeless mercy, bestowed upon the living entities so that they can concentrate on the Supreme Lord as He is, and not on mental concoctions or imaginations, which the impersonalist wrongly thinks the Lord’s forms to be. The word māyā, or ātma-māyā, refers to the Lord’s causeless mercy, according to the Viśva-kośa dictionary. The Lord is conscious of all of His previous appearances and disappearances, but a common living entity forgets everything about his past body as soon as he gets another body. He is the Lord of all living entities because He performs wonderful and superhuman activities while He is on this earth. Therefore, the Lord is always the same Absolute Truth and is without differentiation between His form and self, or between His quality and body. A question may now be raised as to why the Lord appears and disappears in this world. This is explained in the next verse.