TEXT 5
ТЕКСТ 5
Verš
Текст
bahūni me vyatītāni
janmāni tava cārjuna
tāny ahaṁ veda sarvāṇi
na tvaṁ vettha paran-tapa
бахӯни ме вятӣта̄ни
джанма̄ни тава ча̄рджуна
та̄нй ахам̇ веда сарва̄н̣и
на твам̇ веттха паран-тапа
Synonyma
Дума по дума
шрӣ-бхагава̄н ува̄ча – Божествената Личност каза; бахӯни – много; ме – от моите; вятӣта̄ни – са минали; джанма̄ни – раждания; тава – от твоите; ча – и също; арджуна – о, Арджуна; та̄ни – тези; ахам – Аз; веда – зная; сарва̄н̣и – всички; на – не; твам – ти; веттха – знаеш; парам-тапа – о, покорителю на врагове.
Překlad
Превод
Pán, Osobnost Božství, pravil: Ty i Já jsme prošli mnoha zrozeními. Já si mohu všechna vybavit, ale ty ne, přemožiteli nepřítele!
Божествената Личност каза: И ти, и Аз сме преминали през много, много раждания. Аз мога да си спомня всичките, но ти не можеш, о, покорителю на враговете.
Význam
Пояснение
Brahma-saṁhitā (5.33) nás poučuje o mnoha inkarnacích Nejvyššího Pána:
В Брахма сам̇хита̄ (5.33) се говори за множество въплъщения на Бога:
ādyaṁ purāṇa-puruṣaṁ nava-yauvanaṁ ca
vedeṣu durlabham adurlabham ātma-bhaktau
govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi
а̄дям̇ пура̄н̣а-пуруш̣ам̇ нава-яуванам̇ ча
ведеш̣у дурлабхам адурлабхам а̄тма-бхактау
говиндам а̄ди-пуруш̣ам̇ там ахам̇ бхаджа̄ми
“Uctívám Nejvyšší Osobnost Božství, Govindu (Kṛṣṇu), který je původní osobou — jež je absolutní, nikdy nepoklesne a nemá žádný počátek. Přestože se expanduje do nekonečně mnoha podob, je stále týž, původní a nejstarší, a vypadá vždy jako mladík. Těmto věčným, blaženým a vševědoucím podobám Pána obvykle stěží rozumějí ti nejlepší védští učenci, ale čistým oddaným jsou vždy zřejmé.”
„Почитам Върховния Бог Говинда (Кр̣ш̣н̣а), предвечната личност, абсолютния, непогрешимия, безначалния. Въпреки че дава начало на безброй форми, Той остава все същата изначална и предвечна личност, която е винаги млада. Вечните, изпълнени с блаженство и знание форми на Бога, обикновено са неразбираеми дори за най-добрите ведически учени, но винаги се разкриват пред чистите, искрени предани.“
Dále je v Brahma-saṁhitě (5.39) uvedeno:
В Брахма сам̇хита̄ (5.39) се казва още:
nānāvatāram akarod bhuvaneṣu kintu
kṛṣṇaḥ svayaṁ samabhavat paramaḥ pumān yo
govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi
на̄на̄вата̄рам акарод бхуванеш̣у кинту
кр̣ш̣н̣ах̣ сваям̇ самабхават парамах̣ пума̄н йо
говиндам а̄ди-пуруш̣ам̇ там ахам̇ бхаджа̄ми
“Uctívám Nejvyšší Osobnost Božství, Govindu (Kṛṣṇu), jenž je neustále přítomen v různých inkarnacích, jako jsou Rāma a Nṛsiṁha, a také v mnoha vedlejších inkarnacích, ale jenž je původní Osobností Božství známou jako Kṛṣṇa a sestupuje také osobně.”
„Почитам Върховният Бог Говинда (Кр̣ш̣н̣а), който неизменно се появява в различни форми като Ра̄ма или Нр̣сим̇ха, както и в множество частични въплъщения. А при това остава винаги изначалният Бог, известен като Кр̣ш̣н̣а, който се появява и лично.“
Rovněž ve Vedách je řečeno, že i když je Pán jeden jediný, projevuje se v nespočetně mnoha podobách. Je jako kámen vaidurya, který mění barvy, a přesto zůstává stejný. Všem těmto rozmanitým podobám rozumí čistí oddaní, ale nelze jim porozumět pouhým studiem Ved (vedeṣu durlabham adurlabham ātma-bhaktau). Oddaní, jako je Arjuna, jsou neustálými druhy Pána, a kdykoliv Pán sestupuje, Jeho oddaní-společníci přicházejí s Ním, aby Mu sloužili v různých úlohách. Arjuna je jedním z nich a z tohoto verše vyplývá, že před mnoha milióny let, když Pán Kṛṣṇa vykládal Bhagavad-gītu bohu Slunce Vivasvānovi, byl Arjuna také přítomen, i když v jiné úloze. Rozdíl mezi Pánem a Arjunou je ten, že Pán si mohl onu událost vybavit, zatímco Arjuna nikoliv. V tom se liší živá bytost, nedílná část celku, od Nejvyššího. Třebaže je zde Arjuna nazván mocným hrdinou, který dokáže přemoci nepřátele, nebyl schopen si vzpomenout na to, co se odehrávalo v jeho různých předchozích životech. I když může živá bytost z hmotného hlediska sebevíce vynikat, nikdy se nevyrovná Nejvyššímu Pánu. Každý stálý společník Pána je bezpochyby osvobozenou duší, ale přesto se nemůže Pánu rovnat. Pán je v Brahma-saṁhitě popisován slovem acyuta, neselhávající. To znamená, že nikdy nezapomíná na svou totožnost; ani ve styku s hmotou. Živá bytost tedy nemůže být nikdy rovna Pánu po všech stránkách — ani když je stejně osvobozená jako Arjuna. Přestože je Arjuna oddaným Pána, někdy zapomíná na to, jaká je Pánova přirozená povaha. Oddaný však může tomu, že Pán neselhává, božskou milostí okamžitě porozumět, zatímco neoddaný či démon do tajemství této transcendentální přirozenosti nepronikne. Démonské mozky tedy nemohou těmto popisům Gīty rozumět. Kṛṣṇa si dokázal vybavit, co dělal před milióny lety, ale Arjuna nikoliv, přestože jsou oba svou povahou věční. Zde si můžeme také povšimnout toho, že živá bytost na vše zapomíná, protože mění tělo, ale Pán si vše pamatuje, protože své tělo, které je sac-cid-ānanda, nikdy nemění. Pán je advaita, což znamená, že není rozdíl mezi Jeho tělem a Jím samotným. Vše, co je s Ním spojené, je duchovní, zatímco podmíněná duše se od svého hmotného těla liší. A jelikož jsou Pánovo tělo a Jeho vlastní Já totožné, je Pánovo postavení vždy jiné než postavení obyčejné živé bytosti; dokonce i tehdy, když Pán sestoupí na hmotnou úroveň. Tuto Pánovu transcendentální povahu, kterou sám popisuje v následujícím verši, démoni nemohou pochopit.
Във Ведите също се казва, че макар да е единствен и неповторим, Бог проявява себе си в безброй много форми. Той е подобен на камъка ваидӯря, който променя цвета си, но винаги остава един и същ. Всички тези разнообразни форми се разбират от чисти, искрени предани, а не с просто изучаване на Ведите (ведеш̣у дурлабхам адурлабхам а̄тма-бхактау). Предани като Арджуна са вечни спътници на Бога и където и да се появи Той, неговите придружители също се появяват, за да му служат в различни роли. Арджуна е един от тези предани и от стиха разбираме, че преди няколко милиона години, когато Бог Кр̣ш̣н̣а изговаря Бхагавад-гӣта̄ пред бога на Слънцето Вивасва̄н, Арджуна – в различен облик – също присъства там. Но разликата между Господ и Арджуна се състои в това, че Бог помни случилото се, докато Арджуна не го помни. Това е разликата между индивидуалните живи същества и Бога. Макар Арджуна да е наречен велик герой, покорител на враговете, той е неспособен да си спомни какво се е случвало в предишните му раждания. Защото едно живо същество, колкото и да е велико от материална гледна точка, никога не може да е равно на Върховния Бог. Вечните спътници на Бога, без съмнение, са освободени души, но те никога не са му равни. В Брахма сам̇хита̄ Господ е описан като непогрешим (ачюта), което означава, че не забравя себе си дори когато се намира в материалния свят. Затова Бог и живото същество не могат да бъдат равни в никакво отношение дори ако живото същество е освободено като Арджуна. Въпреки че Арджуна е предан на Бога, той понякога забравя положението на Господа. Но по Божията милост преданият може мигновено да осъзнае, че Той е непогрешим, докато лишените от преданост, демоните, не могат да разберат божествената му природа. Затова тези описания в Гӣта̄ са неразбираеми за демоничните умове. Кр̣ш̣н̣а си спомня деяния, извършени преди милиони години, докато Арджуна не помни, въпреки че и двамата са вечни по природа. Необходимо е също да се отбележи, че живото същество забравя, понеже сменя тялото си, докато Бог помни, тъй като не сменя своето сач-чид-а̄нанда тяло. Той е адвайта – между него самия и неговото тяло няма разлика. Всичко, свързано с него, има духовна природа, докато обусловената душа се различава от материалното си тяло. И тъй като Господ и тялото му са тъждествени, неговата позиция дори когато идва в материалния свят, винаги е различна от позицията на обикновеното живо същество. Демоните не са в състояние да приемат трансценденталната природа на Бога, която Той лично обяснява в следващия стих.