TEXT 35

Verš

Texte

yaj jñātvā na punar moham
evaṁ yāsyasi pāṇḍava
yena bhūtāny aśeṣāṇi
drakṣyasy ātmany atho mayi

Synonyma

Synonyms

yat — což; jñātvā — znající; na — nikdy; punaḥ — znovu; moham — do iluze; evam — takto; yāsyasi — půjdeš; pāṇḍava — ó synu Pāṇḍua; yena — díky čemuž; bhūtāni — živé bytosti; aśeṣāṇi — všechny; drakṣyasi — uvidíš; ātmani — v Nejvyšší Duši; atha u — nebo jinými slovy; mayi — ve Mně.

yat: ce que; jñātvā: sachant; na: jamais; punaḥ: à nouveau; moham: à l’illusion; evam: comme cela; yāsyasi: tu n’iras; pāṇḍava: ô fils de Pāṇḍu; yena: par quoi; bhūtāni: les êtres; aśeṣāṇi: tous; drakṣyasi: tu verras; ātmani: dans l’Âme Suprême; atha u: ou en d’autres mots; mayi: en Moi.

Překlad

Translation

Až od duše znající vlastní já obdržíš skutečné poznání, již nikdy nepoklesneš do takové iluze, neboť díky němu uvidíš, že všechny živé bytosti nejsou ničím jiným než částí Nejvyššího — že jsou Moje.

Quand tu auras ainsi reçu la connaissance véritable auprès d’une âme réalisée, l’illusion ne t’égarera jamais plus. Tu comprendras que tous les êtres font partie intégrante du Suprême. En d’autres mots, qu’ils M’appartiennent.

Význam

Purport

Ten, kdo obdrží poznání od realizované duše — od toho, kdo zná vše v pravém světle — pozná, že všechny živé bytosti jsou nedílné části Nejvyšší Osobnosti Božství, Pána Śrī Kṛṣṇy. Představa existence oddělené od Kṛṣṇy se nazývá māyā (mā — ne, yā — toto). Někteří lidé si myslí, že s Kṛṣṇou nemáme nic společného, že Kṛṣṇa je pouze velkou osobností dějin a Absolutním je neosobní Brahman. Ve skutečnosti — jak je uvedeno v Bhagavad-gītě — je tento neosobní Brahman září Kṛṣṇy, Nejvyšší Osoby. Kṛṣṇa jakožto Nejvyšší Osobnost Božství je příčinou všeho. V Brahma-saṁhitě je jasně řečeno, že Kṛṣṇa je Nejvyšší Osobnost Božství, příčina všech příčin. Dokonce i inkarnace, jichž se objevují milióny, jsou pouze Jeho různými expanzemi. A expanzemi Kṛṣṇy jsou i živé bytosti. Māyāvādští filozofové se mylně domnívají, že Kṛṣṇa ve svých mnoha expanzích ztrácí svou samostatnou existenci. Tato myšlenka je hmotné povahy. V hmotném světě máme zkušenost, že když se určitá věc rozdělí na části, ztratí svou původní totožnost. Māyāvādští filozofové však nechápou, že absolutní znamená: jedna plus jedna se rovná jedna a rovněž jedna minus jedna se rovná jedna. To platí v absolutním světě.

En recevant la connaissance des lèvres d’un être réalisé qui connaît la vraie nature des choses, l’homme en vient à comprendre que tous les êtres font partie intégrante de Dieu, Kṛṣṇa, la Personne Suprême. On appelle māyā (mā – pas, yā – cela) le concept d’une existence séparée de Kṛṣṇa. Certains croient que les êtres n’ont aucun lien avec Kṛṣṇa, Lequel ne serait qu’un grand personnage historique, et la Vérité Absolue rien d’autre que le Brahman impersonnel. En réalité, nous dit la Bhagavad-gītā, le Brahman impersonnel est l’éclat irradiant du corps de Kṛṣṇa. Kṛṣṇa est Dieu, la Personne Suprême, la cause de tout ce qui est. Ce que confirme à son tour la Brahma-saṁhitā: Kṛṣṇa est Dieu, la Personne Suprême, la cause de toutes les causes. De Lui émanent les innombrables avatāras et tous les êtres vivants. Les philosophes māyāvādīs commettent l’erreur de croire que Kṛṣṇa perd, en Se multipliant, Son individualité propre. Cette hypothèse traduit un raisonnement tout à fait matériel, car au niveau de la matière, effectivement, un objet perd son intégralité première s’il se trouve fragmenté. Ces philosophes ne peuvent comprendre que dans l’absolu, un plus un font toujours un, de même qu’un moins un.

Kvůli nedostatečnému poznání absolutní vědy jsme nyní pokryti iluzí, a proto si myslíme, že jsme od Kṛṣṇy oddělení. Jsme sice oddělenými částmi Kṛṣṇy, ale přesto se od Něho nelišíme. Rozdíly mezi živými bytostmi založené na jejich tělech jsou māyā neboli to, co není pravá skutečnost. Všichni jsme určeni k tomu, abychom uspokojovali Kṛṣṇu. Bylo to jedině vlivem māyi, že Arjuna považoval dočasný vztah s příbuznými, který je na úrovni těla, za důležitější než věčný duchovní vztah s Kṛṣṇou. Celé učení Gīty směřuje k tomuto závěru: živá bytost jakožto Kṛṣṇův věčný služebník nemůže být od Kṛṣṇy oddělená a její pocit, že tomu tak je, se nazývá māyā. Tato živá bytost, oddělená součást Nejvyššího, má splnit určitý záměr. Jelikož na něj zapomněla, nachází se již od nepaměti v různých tělech — jako člověk, zvíře, polobůh a tak dále. Tyto rozdíly v tělech mají svůj původ v jejím zapomnění na transcendentální službu Pánu. Jakmile se však zaměstná transcendentální službou prostřednictvím vědomí Kṛṣṇy, je od této iluze okamžitě osvobozena. Toto čisté poznání může obdržet jedině od pravého duchovního učitele; a díky tomu se vyhne iluzi, že se vyrovná Kṛṣṇovi. Dokonalým poznáním je poznání, že Nejvyšší Duše, Kṛṣṇa, je svrchovaným útočištěm pro všechny živé bytosti, a pokud živé bytosti toto útočiště odmítnou, jsou oklamány hmotnou energií a představují si, že mají samostatnou totožnost. V různých podobách hmotné totožnosti tak zapomínají na Kṛṣṇu. Pokud však dospějí k vědomí Kṛṣṇy, znamená to, že jsou na cestě osvobození. To dokládá Bhāgavatam (2.10.6): muktir hitvānyathā-rūpaṁ svarūpeṇa vyavasthitiḥ. Osvobozením se rozumí setrvávat ve svém přirozeném postavení Kṛṣṇova věčného služebníka (ve stavu vědomí Kṛṣṇy).

Par manque d’une connaissance suffisante de la science absolue, nous sommes recouverts du voile de l’illusion et nous nous croyons séparés de Kṛṣṇa. En vérité, bien que nous soyons distincts de Lui, nous n’en demeurons pas moins non différents. La diversité physique que nous rencontrons chez les êtres vivants est, elle aussi, māyā, illusoire. Nous sommes tous faits pour satisfaire Kṛṣṇa. C’est donc bien à cause de l’influence de māyā qu’Arjuna croit que les liens matériels et éphémères avec sa famille importent davantage que les liens spirituels et éternels avec Kṛṣṇa.

Le but de la Gītā est de nous enseigner que l’être vivant, serviteur éternel de Kṛṣṇa, ne peut être séparé de Lui, et que l’impression qu’il a d’exister hors de Kṛṣṇa est māyā. L’être vivant, en tant que partie intégrante mais distincte du Seigneur Suprême, a un devoir à remplir. Pour l’avoir oublié depuis des temps immémoriaux, il est contraint d’habiter un corps d’homme, d’animal, de deva, etc. Ces différents corps ont en effet pour origine l’oubli du service transcendantal du Seigneur. Et pourtant, ce voile d’illusion peut être ôté d’un coup si l’on sert avec amour le Seigneur dans la conscience de Kṛṣṇa. Or, ce n’est qu’auprès d’un maître spirituel authentique que l’on obtiendra la connaissance pure, connaissance qui nous empêchera de mettre Dieu et l’être vivant sur un pied d’égalité. Avoir le parfait savoir, c’est reconnaître que Kṛṣṇa, l’Âme Suprême, est le refuge ultime de tous les êtres, et que sans Lui on ne peut que se laisser abuser par l’énergie matérielle illusoire et s’imaginer exister hors de Lui. Sous le couvert d’identités matérielles toutes fort différentes, ils oublient le Seigneur Suprême. Mais dès que ces âmes égarées adoptent la conscience de Kṛṣṇa, elles s’engagent sur la voie de la libération. Ce que corrobore le Bhāgavatam (2.10.6): muktir hitvānyathā-rūpaṁ svarūpeṇa vyavasthitiḥ. Être libéré, c’est recouvrer sa condition immanente de serviteur éternel de Kṛṣṇa.