TEXT 33
TEXT 33
Verš
Texte
jñāna-yajñaḥ paran-tapa
sarvaṁ karmākhilaṁ pārtha
jñāne parisamāpyate
jñāna-yajñaḥ paran-tapa
sarvaṁ karmākhilaṁ pārtha
jñāne parisamāpyate
Synonyma
Synonyms
śreyān: plus grand; dravya-mayāt: des possessions matérielles; yajñāt: que le sacrifice; jñāna-yajñaḥ: le sacrifice dans la connaissance; param-tapa: ô vainqueur de l’ennemi; sarvam: toute; karma: activité; akhilam: en totalité; pārtha: ô fils de Pṛthā; jñāne: à la connaissance; parisamāpyate: aboutit.
Překlad
Translation
Ó hubiteli nepřátel, oběť konaná s poznáním je lepší než pouhá oběť hmotného vlastnictví. Všechny oběti činností koneckonců vrcholí v transcendentálním poznání, synu Pṛthy.
Ô vainqueur de l’ennemi, le sacrifice accompli avec la connaissance est supérieur au simple sacrifice des biens matériels, car en fin de compte, ô fils de Pṛthā, le savoir absolu vient couronner le sacrifice de l’action.
Význam
Purport
Účelem všech obětí je dospět do stavu úplného poznání, potom být osvobozen od hmotného utrpení a nakonec prokazovat láskyplnou transcendentální službu Nejvyššímu Pánu (jednat s vědomím Kṛṣṇy). Za všemi těmito činnostmi prováděnými jako oběť se však skrývá jedno tajemství a člověk by ho měl znát. Oběti mají různé podoby podle víry toho, kdo je koná. Konatel obětí, jehož víra dosáhla úrovně transcendentálního poznání, by měl být považován za pokročilejšího než ti, kdo pouze obětují hmotné vlastnictví bez tohoto poznání — dokud totiž člověk postrádá poznání, jeho oběti zůstávají na hmotné úrovni a nepřinášejí žádný duchovní prospěch. Skutečné poznání vrcholí vědomím Kṛṣṇy, nejvyšším stavem transcendentálního poznání. Bez rozvinutí poznání jsou oběti pouze hmotnými činnostmi. Když jsou však pozvednuty k úrovni transcendentálního poznání, stávají se všechny duchovními. Podle rozdílů ve vědomí se určité činnosti prováděné jako oběť nazývají karma-kāṇḍa (činy s vidinou jejich plodů) a jiné jñāna-kāṇḍa (činnosti sledující pravé poznání). Je lépe, když je cílem poznání.
L’objet de tout sacrifice est d’abord d’acquérir la connaissance totale, puis d’échapper aux souffrances matérielles, et enfin, but ultime, de servir le Seigneur Suprême avec amour et dévotion. Mais il y a dans ces sacrifices un secret qu’il nous faut découvrir: leur genre dépend de la foi particulière de leur auteur. Lorsque sa foi le conduit à la connaissance transcendantale, l’auteur du sacrifice se trouve à un niveau bien supérieur à celui qui, sans ce savoir, sacrifie uniquement ses biens, car les oblations faites dans un contexte matériel, n’engendrent aucun bénéfice spirituel. Les sacrifices accomplis sans véritable connaissance ne sont qu’une suite d’actes matériels. Ils deviennent spirituels quand la connaissance transcendantale – qui culmine dans la conscience de Kṛṣṇa – guide leurs auteurs.
Ainsi, selon l’état d’esprit de son auteur, l’acte sacrificiel porte le nom de karma-kāṇḍa (la voie de l’action intéressée) ou de jñāna-kāṇḍa (la quête de la vérité par la voie de la connaissance), le second étant supérieur au premier.