TEXT 22

Verš

Tekst

yadṛcchā-lābha-santuṣṭo
dvandvātīto vimatsaraḥ
samaḥ siddhāv asiddhau ca
kṛtvāpi na nibadhyate

Synonyma

Synonyms

yadṛcchā — samo od sebe; lābha — s tím, co je získáno; santuṣṭaḥ — spokojený; dvandva — dvojnost; atītaḥ — překonal; vimatsaraḥ — bez závisti; samaḥ — ve stejném rozpoložení; siddhau — při úspěchu; asiddhau — neúspěchu; ca — také; kṛtvā — jednající; api — ačkoliv; na — nikdy; nibadhyate — je ovlivněn.

yadṛcchā — der kommer af sig selv; lābha — med vinding; santuṣṭaḥ — den, der er tilfreds; dvandva — dualitet; atītaḥ — den, der har sat sig ud over; vimatsaraḥ — fri for misundelse; samaḥ — den, der er vedholdende; siddhau — i fremgang; asiddhau — fiasko; ca — også; kṛtvā — idet han handler; api — skønt; na — aldrig; nibadhyate — han bliver påvirket.

Překlad

Translation

Ten, kdo je spokojený s tím, co přijde samo od sebe, nedotčen dvojností, prostý závisti a ve stejném rozpoložení při úspěchu i neúspěchu, není nikdy zapleten, přestože jedná.

Den, der er tilfreds med det, der kommer af sig selv, som er fri for dualitet og uden misundelse, og som bevarer ligevægten i både medgang og modgang, vil aldrig blive viklet ind, selv om han handler.

Význam

Purport

Člověk, který má vědomí Kṛṣṇy, nevyvíjí příliš velké úsilí ani na zaopatřování svého těla. Je spokojený s tím, co přijde samo od sebe. Nežebrá ani si nepůjčuje — poctivě pracuje jak nejlépe umí a spokojí se s čímkoliv, co svou poctivou prací získá. V otázce svého živobytí je tedy nezávislý. Nepřijme službu nějakému člověku, která by bránila jeho vlastní službě, rozvíjení vědomí Kṛṣṇy. V zájmu služby Pánu se nicméně může podílet na jakémkoliv jednání, aniž by ho rozrušovala dvojnost hmotného světa, pociťovaná v podobě tepla a zimy nebo utrpení a štěstí. Ten, kdo si je vědom Kṛṣṇy, stojí nad dvojností, neboť se nezdráhá jednat jakýmkoliv způsobem, aby Kṛṣṇu uspokojil. Proto je ve stejném rozpoložení, ať už se dostaví úspěch či neúspěch. Tyto příznaky lze vidět u toho, kdo má v plné míře transcendentální poznání.

FORKLARING: En Kṛṣṇa-bevidst person gør sig ikke engang særligt store anstrengelser for at opretholde sin krop. Han er tilfreds med det, der kommer af sig selv. Han hverken tigger eller låner, men arbejder ærligt efter bedste evne og er tilfreds med det, han opnår gennem sit eget hæderlige arbejde. Han er derfor uafhængig, når det kommer til at forsørge sig selv. Han tillader ingens tjeneste at forhindre hans egen tjeneste i Kṛṣṇa-bevidsthed. Men for Herrens tjenestes skyld kan han tage del i enhver form for aktivitet uden at lade sig forstyrre af den materielle verdens dualiteter. Den materielle verdens dualiteter opleves som varme og kulde eller lykke og lidelse. En Kṛṣṇa-bevidst person er hævet over denne dualitet, for han har ingen betænkeligheder ved at gøre ligegyldigt hvad for at tilfredsstille Kṛṣṇa. Han er således vedholdende både i medgang og modgang. Disse symptomer ses, når man er helt forankret i transcendental viden.