TEXT 10

Verš

Texto

vīta-rāga-bhaya-krodhā
man-mayā mām upāśritāḥ
bahavo jñāna-tapasā
pūtā mad-bhāvam āgatāḥ

Synonyma

Palabra por palabra

vīta — osvobozeni od; rāga — ulpívání; bhaya — strachu; krodhāḥ — a hněvu; mat-mayāḥ — zcela ve Mně; mām — ve Mně; upāśritāḥ — zcela spočívající; bahavaḥ — mnozí; jñāna — poznání; tapasā — askezí; pūtāḥ — očištěni; mat-bhāvam — transcendentální lásky ke Mně; āgatāḥ — dosáhli.

vīta — liberado de; rāga — apego; bhaya — temor; krodhāḥ — e ira; mat-mayā — totalmente en Mí; mām — en Mí; upāśritāḥ — estando totalmente situado; bahavaḥ — muchos; jñāna — del conocimiento; tapasā — mediante la penitencia; pūtāḥ — purificándose; mat-bhāvam — amor trascendental por Mí; āgatāḥ — logran tener.

Překlad

Traducción

Osvobozeni od ulpívání, strachu a hněvu, zcela zaujati Mnou a nacházející ve Mně útočiště, byli v minulosti mnozí očištěni poznáním Mne samotného, a tak všichni dosáhli transcendentální lásky ke Mně.

Estando liberadas del apego, el temor y la ira, estando totalmente absortas en Mí y refugiándose en Mí, muchísimas personas se purificaron en el pasado mediante el conocimiento acerca de Mí, y de ese modo todas ellas alcanzaron el estado de amor trascendental por Mí.

Význam

Significado

Jak již bylo uvedeno, pro toho, kdo je příliš ovlivněn hmotou, je velmi těžké pochopit osobní povahu Nejvyšší Absolutní Pravdy. Lidé poutaní k tělesnému pojetí života jsou obvykle tak pohrouženi do materialismu, že je pro ně téměř nemožné pochopit, jak může být Nejvyšším nějaká osoba. Tito materialisté si nedovedou ani představit, že existuje transcendentální tělo, které je nepomíjivé, plné poznání a věčně blažené. V materialistickém pojetí je tělo pomíjivé, plné nevědomosti a utrpení. Proto když lidé slyší o osobní podobě Pána, v mysli mají obvykle stále tuto představu o těle. Pro takové materialisty je svrchovanou podoba obrovského hmotného projevu, a následkem toho se domnívají, že Nejvyšší je neosobní. Jelikož jsou příliš pohrouženi do hmotného života, představa, že živá bytost zůstane osobností i po vysvobození z hmoty, jim nahání hrůzu. Když jsou poučeni, že duchovní život je také individuální a osobní, mají strach stát se znovu osobami, a tak přirozeně dávají přednost jakémusi splynutí s neosobní prázdnotou. Živé bytosti obvykle přirovnávají k bublinám v oceánu, které s ním splynou — to je nejvyšší dokonalost duchovní existence, které lze dosáhnout bez projevené individuální osobnosti. Toto je jistý stav života, který nahání strach a ve kterém chybí dokonalé poznání duchovního bytí. Mnoho lidí navíc nedokáže duchovní existenci porozumět vůbec. Jelikož byli zaskočeni mnoha teoriemi a protiklady mezi různými druhy filozofické spekulace, jsou znechuceni či rozhněváni a dojdou k pošetilému závěru, že žádná svrchovaná příčina neexistuje a vše je z konečného hlediska prázdnota. Všichni tito jedinci se nacházejí v chorobném stavu žití. Někteří příliš ulpívají na hmotě, a proto nevěnují duchovnímu životu pozornost, jiní chtějí splynout se svrchovanou duchovní příčinou a další nevěří ničemu, neboť se v beznaději rozhněvali na duchovní spekulace všeho druhu. Tato poslední skupina přijímá útočiště v nějakém druhu opojení a jejich následné halucinace jsou někdy pokládány za duchovní vize. Člověk se musí zbavit všech tří úrovní připoutanosti k hmotnému světu: zanedbávání duchovního života, strachu z osobní duchovní totožnosti a představy o prázdnotě, pocházející ze zklamání v životě. Aby se od těchto tří druhů hmotného pojetí života oprostil, musí se pod vedením pravého duchovního učitele zcela odevzdat Pánu a řídit se pravidly a usměrňujícími zásadami života věnovaného oddané službě. Vrcholné stádium života plného oddanosti se nazývá bhāva a prema, transcendentální láska k Bohu.

Como se explicó anteriormente, a una persona que está demasiado afectada por lo material, le resulta muy difícil entender la naturaleza personal de la Suprema Verdad Absoluta. Por lo general, la gente que está apegada a la concepción corporal de la vida se encuentra tan absorta en el materialismo, que le resulta prácticamente imposible entender que el Supremo puede ser una persona. Esos materialistas ni siquiera pueden imaginar que existe un cuerpo trascendental que es imperecedero, que está colmado de conocimiento y que es dichoso eternamente. Bajo el concepto materialista, el cuerpo es perecedero, está colmado de ignorancia y es completamente desdichado. Por lo tanto, cuando a la generalidad de la gente se le informa de la forma personal del Señor, mantienen en mente esa misma idea corporal. Para esos hombres materialistas, la forma de la gigantesca manifestación material es lo supremo. En consecuencia, ellos consideran que el Supremo es impersonal. Y, como están demasiado absortos en lo material, los asusta el concepto de retener la personalidad después de liberarse de la materia. Cuando se les informa que la vida espiritual también es individual y personal, sienten temor de volverse personas de nuevo, a raíz de lo cual prefieren, naturalmente, una especie de fusión con el vacío impersonal. Ellos suelen equiparar a las entidades vivientes con las burbujas del océano, las cuales se funden en el océano. Esa es la máxima perfección de la existencia espiritual que se logra sin personalidad individual. Es una especie de etapa aterradora de la vida, desprovista del conocimiento perfecto de la existencia espiritual. Además, hay muchas personas que no pueden entender en absoluto la existencia espiritual. Agobiadas por muchísimas teorías y contradicciones de diversos tipos de especulación filosófica, se hastían o se disgustan, y concluyen neciamente que no hay ninguna causa suprema y que, en definitiva, todo es un vacío. Esta clase de personas se hallan en una condición enferma de la vida. Algunas personas están demasiado apegadas a lo material y, por consiguiente, no le prestan atención a la vida espiritual; otras quieren fundirse en la suprema causa espiritual; y otras no creen en nada, ya que por desesperación están disgustadas con toda clase de especulaciones espirituales. Esta última clase de hombres se refugian en alguna clase de embriagante, y sus alucinaciones sentimentales se aceptan a veces como visión espiritual. Uno tiene que deshacerse de todas las tres etapas de apego al mundo material: el descuido de la vida espiritual, el temor de una identidad personal espiritual y el concepto de vacío que surge de la frustración en la vida. Para librarse de estas tres etapas del concepto material de la vida, uno tiene que refugiarse por completo en el Señor, guiado por el maestro espiritual genuino, y seguir las disciplinas y principios regulativos de la vida devocional. La última etapa de la vida devocional se denomina bhava, o amor trascendental por Dios.

Bhakti-rasāmṛta-sindhu (1.4.15-16), dílo popisující vědu, kterou je oddaná služba, uvádí:

Según el Bhakti-rasāmṛta-sindhu (1.4.15–16), la ciencia del servicio devocional:

ādau śraddhā tataḥ sādhu-
saṅgo ’tha bhajana-kriyā
tato ’nartha-nivṛttiḥ syāt
tato niṣṭhā rucis tataḥ

athāsaktis tato bhāvas
tataḥ premābhyudañcati
sādhakānām ayaṁ premṇaḥ
prādurbhāve bhavet kramaḥ

“Nejprve musí mít člověk počáteční touhu po seberealizaci. To ho přivede na úroveň, kdy vyhledává společnost duchovně pokročilých osob. V dalším stádiu dostane zasvěcení od pokročilého duchovního učitele a podle jeho pokynů se tento začínající oddaný zapojí do procesu oddané služby. Vykonáváním oddané služby pod vedením gurua se oprostí od veškeré hmotné připoutanosti, získá stálost v seberealizaci a chuť k naslouchání o Absolutní Osobnosti Božství, Śrī Kṛṣṇovi. Tato chuť vede k připoutanosti k vědomí Kṛṣṇy, která dozrává v bhāvu neboli stádium předcházející transcendentální lásce k Bohu. Skutečná láska k Bohu se nazývá prema a je nejdokonalejším stádiem života.” Na této úrovni oddaný nepřetržitě prokazuje transcendentální láskyplnou službu Pánu. Pozvolným procesem oddané služby pod vedením pravého duchovního učitele tedy může dosáhnout nejvyššího stádia, osvobozený od veškeré hmotné připoutanosti, strachu ze své individuální duchovní osobnosti a zklamání, které vede k filozofii prázdnoty. Tak může nakonec dospět do sídla Nejvyššího Pána.

«Al principio, uno debe tener un deseo preliminar de autorrealizarse. Eso lo llevará a uno a la etapa de tratar de asociarse con personas que estén elevadas espiritualmente. En la siguiente etapa, uno es iniciado por un maestro espiritual elevado y, bajo la instrucción de él, el devoto neófito comienza el proceso del servicio devocional. Mediante la ejecución del servicio devocional bajo la guía del maestro espiritual, uno se libera de todo apego material, logra estabilidad en la autorrealización y adquiere un gusto por oír hablar de la Absoluta Personalidad de Dios, Śrī Kṛṣṇa. Ese gusto lo lleva a uno más adelante en el apego por el estado de conciencia de Kṛṣṇa, que madura hasta volverse bhāva, o la etapa preliminar del amor trascendental por Dios. El verdadero amor por Dios se denomina prema, la etapa más elevada y perfecta de la vida». En la etapa de prema existe una dedicación constante al trascendental servicio amoroso del Señor. De modo que, mediante el lento proceso del servicio devocional, bajo la guía del maestro espiritual genuino, uno puede alcanzar la máxima etapa, liberándose de todo apego material, del temor de la personalidad individual espiritual y de las frustraciones que culminan en el vacío filosófico. Así, finalmente uno puede llegar a la morada del Señor Supremo.