TEXT 10

Verš

Text

vīta-rāga-bhaya-krodhā
man-mayā mām upāśritāḥ
bahavo jñāna-tapasā
pūtā mad-bhāvam āgatāḥ

Synonyma

Synonyms

vīta — osvobozeni od; rāga — ulpívání; bhaya — strachu; krodhāḥ — a hněvu; mat-mayāḥ — zcela ve Mně; mām — ve Mně; upāśritāḥ — zcela spočívající; bahavaḥ — mnozí; jñāna — poznání; tapasā — askezí; pūtāḥ — očištěni; mat-bhāvam — transcendentální lásky ke Mně; āgatāḥ — dosáhli.

vīta — freed from; rāga — attachment; bhaya — fear; krodhāḥ — and anger; mat-mayāḥ — fully in Me; mām — in Me; upāśritāḥ — being fully situated; bahavaḥ — many; jñāna — of knowledge; tapasā — by the penance; pūtāḥ — being purified; mat-bhāvam — transcendental love for Me; āgatāḥ — attained.

Překlad

Translation

Osvobozeni od ulpívání, strachu a hněvu, zcela zaujati Mnou a nacházející ve Mně útočiště, byli v minulosti mnozí očištěni poznáním Mne samotného, a tak všichni dosáhli transcendentální lásky ke Mně.

Being freed from attachment, fear and anger, being fully absorbed in Me and taking refuge in Me, many, many persons in the past became purified by knowledge of Me – and thus they all attained transcendental love for Me.

Význam

Purport

Jak již bylo uvedeno, pro toho, kdo je příliš ovlivněn hmotou, je velmi těžké pochopit osobní povahu Nejvyšší Absolutní Pravdy. Lidé poutaní k tělesnému pojetí života jsou obvykle tak pohrouženi do materialismu, že je pro ně téměř nemožné pochopit, jak může být Nejvyšším nějaká osoba. Tito materialisté si nedovedou ani představit, že existuje transcendentální tělo, které je nepomíjivé, plné poznání a věčně blažené. V materialistickém pojetí je tělo pomíjivé, plné nevědomosti a utrpení. Proto když lidé slyší o osobní podobě Pána, v mysli mají obvykle stále tuto představu o těle. Pro takové materialisty je svrchovanou podoba obrovského hmotného projevu, a následkem toho se domnívají, že Nejvyšší je neosobní. Jelikož jsou příliš pohrouženi do hmotného života, představa, že živá bytost zůstane osobností i po vysvobození z hmoty, jim nahání hrůzu. Když jsou poučeni, že duchovní život je také individuální a osobní, mají strach stát se znovu osobami, a tak přirozeně dávají přednost jakémusi splynutí s neosobní prázdnotou. Živé bytosti obvykle přirovnávají k bublinám v oceánu, které s ním splynou — to je nejvyšší dokonalost duchovní existence, které lze dosáhnout bez projevené individuální osobnosti. Toto je jistý stav života, který nahání strach a ve kterém chybí dokonalé poznání duchovního bytí. Mnoho lidí navíc nedokáže duchovní existenci porozumět vůbec. Jelikož byli zaskočeni mnoha teoriemi a protiklady mezi různými druhy filozofické spekulace, jsou znechuceni či rozhněváni a dojdou k pošetilému závěru, že žádná svrchovaná příčina neexistuje a vše je z konečného hlediska prázdnota. Všichni tito jedinci se nacházejí v chorobném stavu žití. Někteří příliš ulpívají na hmotě, a proto nevěnují duchovnímu životu pozornost, jiní chtějí splynout se svrchovanou duchovní příčinou a další nevěří ničemu, neboť se v beznaději rozhněvali na duchovní spekulace všeho druhu. Tato poslední skupina přijímá útočiště v nějakém druhu opojení a jejich následné halucinace jsou někdy pokládány za duchovní vize. Člověk se musí zbavit všech tří úrovní připoutanosti k hmotnému světu: zanedbávání duchovního života, strachu z osobní duchovní totožnosti a představy o prázdnotě, pocházející ze zklamání v životě. Aby se od těchto tří druhů hmotného pojetí života oprostil, musí se pod vedením pravého duchovního učitele zcela odevzdat Pánu a řídit se pravidly a usměrňujícími zásadami života věnovaného oddané službě. Vrcholné stádium života plného oddanosti se nazývá bhāva a prema, transcendentální láska k Bohu.

As described above, it is very difficult for a person who is too materially affected to understand the personal nature of the Supreme Absolute Truth. Generally, people who are attached to the bodily conception of life are so absorbed in materialism that it is almost impossible for them to understand how the Supreme can be a person. Such materialists cannot even imagine that there is a transcendental body which is imperishable, full of knowledge and eternally blissful. In the materialistic concept, the body is perishable, full of ignorance and completely miserable. Therefore, people in general keep this same bodily idea in mind when they are informed of the personal form of the Lord. For such materialistic men, the form of the gigantic material manifestation is supreme. Consequently they consider the Supreme to be impersonal. And because they are too materially absorbed, the conception of retaining the personality after liberation from matter frightens them. When they are informed that spiritual life is also individual and personal, they become afraid of becoming persons again, and so they naturally prefer a kind of merging into the impersonal void. Generally, they compare the living entities to the bubbles of the ocean, which merge into the ocean. That is the highest perfection of spiritual existence attainable without individual personality. This is a kind of fearful stage of life, devoid of perfect knowledge of spiritual existence. Furthermore there are many persons who cannot understand spiritual existence at all. Being embarrassed by so many theories and by contradictions of various types of philosophical speculation, they become disgusted or angry and foolishly conclude that there is no supreme cause and that everything is ultimately void. Such people are in a diseased condition of life. Some people are too materially attached and therefore do not give attention to spiritual life, some of them want to merge into the supreme spiritual cause, and some of them disbelieve in everything, being angry at all sorts of spiritual speculation out of hopelessness. This last class of men take to the shelter of some kind of intoxication, and their affective hallucinations are sometimes accepted as spiritual vision. One has to get rid of all three stages of material consciousness: attachment to material life, fear of a spiritual personal identity, and the conception of void that arises from frustration in life. To get free from these three stages of the material concept of life, one has to take complete shelter of the Lord, guided by the bona fide spiritual master, and follow the disciplines and regulative principles of devotional life. The last stage of the devotional life is called bhāva, or transcendental love of Godhead.

Bhakti-rasāmṛta-sindhu (1.4.15-16), dílo popisující vědu, kterou je oddaná služba, uvádí:

According to Bhakti-rasāmṛta-sindhu (1.4.15–16), the science of devotional service:

ādau śraddhā tataḥ sādhu-
saṅgo ’tha bhajana-kriyā
tato ’nartha-nivṛttiḥ syāt
tato niṣṭhā rucis tataḥ

athāsaktis tato bhāvas
tataḥ premābhyudañcati
sādhakānām ayaṁ premṇaḥ
prādurbhāve bhavet kramaḥ

“Nejprve musí mít člověk počáteční touhu po seberealizaci. To ho přivede na úroveň, kdy vyhledává společnost duchovně pokročilých osob. V dalším stádiu dostane zasvěcení od pokročilého duchovního učitele a podle jeho pokynů se tento začínající oddaný zapojí do procesu oddané služby. Vykonáváním oddané služby pod vedením gurua se oprostí od veškeré hmotné připoutanosti, získá stálost v seberealizaci a chuť k naslouchání o Absolutní Osobnosti Božství, Śrī Kṛṣṇovi. Tato chuť vede k připoutanosti k vědomí Kṛṣṇy, která dozrává v bhāvu neboli stádium předcházející transcendentální lásce k Bohu. Skutečná láska k Bohu se nazývá prema a je nejdokonalejším stádiem života.” Na této úrovni oddaný nepřetržitě prokazuje transcendentální láskyplnou službu Pánu. Pozvolným procesem oddané služby pod vedením pravého duchovního učitele tedy může dosáhnout nejvyššího stádia, osvobozený od veškeré hmotné připoutanosti, strachu ze své individuální duchovní osobnosti a zklamání, které vede k filozofii prázdnoty. Tak může nakonec dospět do sídla Nejvyššího Pána.

“In the beginning one must have a preliminary desire for self-realization. This will bring one to the stage of trying to associate with persons who are spiritually elevated. In the next stage one becomes initiated by an elevated spiritual master, and under his instruction the neophyte devotee begins the process of devotional service. By execution of devotional service under the guidance of the spiritual master, one becomes free from all material attachment, attains steadiness in self-realization, and acquires a taste for hearing about the Absolute Personality of Godhead, Śrī Kṛṣṇa. This taste leads one further forward to attachment for Kṛṣṇa consciousness, which is matured in bhāva, or the preliminary stage of transcendental love of God. Real love for God is called prema, the highest perfectional stage of life.” In the prema stage there is constant engagement in the transcendental loving service of the Lord. So, by the slow process of devotional service, under the guidance of the bona fide spiritual master, one can attain the highest stage, being freed from all material attachment, from the fearfulness of one’s individual spiritual personality, and from the frustrations that result in void philosophy. Then one can ultimately attain to the abode of the Supreme Lord.