Skip to main content

TEXT 9

TEXT 9

Verš

Tekstas

yajñārthāt karmaṇo ’nyatra
loko ’yaṁ karma-bandhanaḥ
tad-arthaṁ karma kaunteya
mukta-saṅgaḥ samācara
yajñārthāt karmaṇo ’nyatra
loko ’yaṁ karma-bandhanaḥ
tad-arthaṁ karma kaunteya
mukta-saṅgaḥ samācara

Synonyma

Synonyms

yajña-arthāt — konaná pouze pro Yajñu neboli Viṣṇua; karmaṇaḥ — než práce; anyatra — jinak; lokaḥ — svět; ayam — tento; karma-bandhanaḥ — spoutanost prací; tat — Jeho; artham — ve prospěch; karma — práce; kaunteya — ó synu Kuntī; mukta-saṅgaḥ — osvobozený od styku; samācara — vykonávej dokonale.

yajña-arthāt — atliktas tiktai vardan Yajños, tyViṣṇu; karmaṇaḥ — nei darbas; anyatra — kitoks; lokaḥ — pasaulyje; ayam — šiame; karma- bandhanaḥ — veiklos pančiai; tat — Jo; artham — vardan; karma — darbą; kaunteya — o Kuntī sūnau; mukta-saṅgaḥ — išsivadavęs nuo prisirišimų; samācara — daryk tobulai.

Překlad

Translation

Práci je třeba konat jako oběť Viṣṇuovi — jinak živou bytost svazuje v tomto hmotném světě. Konej proto své předepsané povinnosti pro Jeho uspokojení, synu Kuntī. Tak nebudeš nikdy poután.

Veikla turi būti atliekama kaip auka Viṣṇu, kitaip ji bus vergystės materialiame pasaulyje priežastis. Todėl, o Kuntī sūnau, atlik savo nurodytas pareigas siekdamas Jį patenkinti ir visada būsi laisvas.

Význam

Purport

Jelikož člověk musí pracovat už jen pro samotné udržení těla při životě, předepsané povinnosti vztahující se na jeho dané společenské postavení a na jeho vlastnosti jsou uspořádány tak, aby tohoto účelu bylo možné dosáhnout. Yajña znamená Pán Viṣṇu či obětní obřady. Všechny obětní obřady jsou také určeny k uspokojení Pána Viṣṇua. Vedy nabádají: yajño vai viṣṇuḥ. Jinými slovy, ať už někdo koná předepsané yajñi či přímo slouží Pánu Viṣṇuovi, slouží tím stejnému cíli. Systém jednání s vědomím Kṛṣṇy je tedy provádění yajñi, jak předepisuje tento verš. Rovněž varnášramské zřízení je zaměřené na uspokojení Pána Viṣṇua—varṇāśramācāravatā puruṣeṇa paraḥ pumān / viṣṇur ārādhyate. (Viṣṇu Purāṇa 3.8.8)

KOMENTARAS: Norėdami išlaikyti kūną, visi turime dirbti; nurodytos pareigos, atitinkančios tam tikrą socialinę padėtį ir savybes, sumanytos taip, kad būtų pasiektas šis tikslas. Yajña reiškia „Viešpatį Viṣṇu“ arba „aukojimo apeigas“. Visos aukojimo apeigos yra skirtos patenkinti Viešpatį Viṣṇu. Vedos sako: yajño vai viṣṇuḥ. Kitaip sakant, į tikslą veda ir nurodytų yajñų atlikimas, ir tiesioginė tarnystė Viešpačiui Viṣṇu. Todėl ir Kṛṣṇos sąmonė yra yajña, kurią rekomenduoja šis posmas. Varṇāśramos institucijos tikslas irgi – patenkinti Viešpatį Viṣṇu. Varṇāśramācāravatā puruṣena paraḥ pumān/ viṣṇur ārādhyate („Viṣṇu Purāṇa“ 3.8.8).

Každý má tedy pracovat, aby uspokojil Viṣṇua. Jakákoliv jiná práce vykonaná v tomto hmotném světě se stane příčinou otroctví, neboť dobré i zlé činy přinášejí reakce a každá reakce konatele spoutává. Proto musí člověk pracovat s vědomím Kṛṣṇy, aby uspokojil Kṛṣṇu (Viṣṇua) — když tak jedná, je na úrovni osvobození. Takový druh práce je velké umění a na počátku tohoto procesu je zapotřebí velmi zkušeného vedení. Každý by tedy měl snaživě jednat pod zkušeným vedením Kṛṣṇova oddaného, nebo podle osobních pokynů samotného Pána Kṛṣṇy (jako měl možnost Arjuna). Nic nemá být děláno s vidinou smyslového požitku — vše se má dělat s cílem uspokojit Kṛṣṇu. Takové jednání člověka nejen ochrání před reakcemi za jeho činy, ale také ho postupně pozvedne k transcendentální láskyplné službě Pánu, která samotná ho může přenést do království Boha.

Todėl kiekvienas turi dirbti siekdamas patenkinti Viṣnu. Kitokia veikla materialiame pasaulyje bus vergystės priežastis, nes ir geri, ir blogi darbai sukelia atoveikį, o atoveikis – nesvarbu, koks jis būtų – supančioja veikėją. Todėl siekiant patenkinti Kṛṣṇą (arba Viṣṇu), turime veikti įsisąmoninę Kṛṣṇą. Kai šitaip veikiame, esame išsivadavę. Veikti įsisąmoninus Kṛṣṇą – didis menas; kad jo išmoktume, iš pradžių reikia prityrusio vadovo. Turime uoliai darbuotis vadovaujami prityrusio Viešpaties Kṛṣṇos bhakto arba paklusti tiesioginiams Viešpaties Kṛṣṇos nurodymams (tokią galimybę gavo Arjuna). Reikia viską daryti ne dėl juslinio pasitenkinimo, bet siekiant patenkinti Kṛṣṇą. Tai ne tik išgelbės nuo veiklos atoveikio, bet ir tolydžio pakylės iki transcendentinės meilės tarnystės Viešpačiui, o ji – vienintelis kelias į Dievo karalystę.