Skip to main content

TEXT 9

TEXT 9

Verš

Texte

yajñārthāt karmaṇo ’nyatra
loko ’yaṁ karma-bandhanaḥ
tad-arthaṁ karma kaunteya
mukta-saṅgaḥ samācara
yajñārthāt karmaṇo ’nyatra
loko ’yaṁ karma-bandhanaḥ
tad-arthaṁ karma kaunteya
mukta-saṅgaḥ samācara

Synonyma

Synonyms

yajña-arthāt — konaná pouze pro Yajñu neboli Viṣṇua; karmaṇaḥ — než práce; anyatra — jinak; lokaḥ — svět; ayam — tento; karma-bandhanaḥ — spoutanost prací; tat — Jeho; artham — ve prospěch; karma — práce; kaunteya — ó synu Kuntī; mukta-saṅgaḥ — osvobozený od styku; samācara — vykonávej dokonale.

yajña-arthāt: fait uniquement pour Yajña, ou Viṣṇu; karmaṇaḥ: le travail; anyatra: autrement; lokaḥ: monde; ayam: ce; karma-bandhanaḥ: enchaînement par l’action; tat: Lui; artham: uniquement pour; karma: l’action; kaunteya: ô fils de Kuntī; mukta-saṅgaḥ: libéré du contact; samācara: fais parfaitement.

Překlad

Translation

Práci je třeba konat jako oběť Viṣṇuovi — jinak živou bytost svazuje v tomto hmotném světě. Konej proto své předepsané povinnosti pro Jeho uspokojení, synu Kuntī. Tak nebudeš nikdy poután.

L’action doit être accomplie en sacrifice à Viṣṇu, sinon elle enchaîne son auteur au monde matériel. Aussi, ô fils de Kuntī, remplis ton devoir afin de Lui plaire, et tu seras à jamais libéré des chaînes de la matière.

Význam

Purport

Jelikož člověk musí pracovat už jen pro samotné udržení těla při životě, předepsané povinnosti vztahující se na jeho dané společenské postavení a na jeho vlastnosti jsou uspořádány tak, aby tohoto účelu bylo možné dosáhnout. Yajña znamená Pán Viṣṇu či obětní obřady. Všechny obětní obřady jsou také určeny k uspokojení Pána Viṣṇua. Vedy nabádají: yajño vai viṣṇuḥ. Jinými slovy, ať už někdo koná předepsané yajñi či přímo slouží Pánu Viṣṇuovi, slouží tím stejnému cíli. Systém jednání s vědomím Kṛṣṇy je tedy provádění yajñi, jak předepisuje tento verš. Rovněž varnášramské zřízení je zaměřené na uspokojení Pána Viṣṇua—varṇāśramācāravatā puruṣeṇa paraḥ pumān / viṣṇur ārādhyate. (Viṣṇu Purāṇa 3.8.8)

Comme il faut travailler, ne serait-ce que pour subvenir à ses besoins, les devoirs qui incombent à chaque individu selon sa nature et sa position sociale sont agencés de manière à lui permettre de gagner sa vie. Le mot yajña peut aussi bien désigner les oblations que le Seigneur, Viṣṇu, car selon les Védas, yajño vai viṣṇuḥ, les sacrifices ne visent qu’à Sa satisfaction. Autrement dit, servir directement le Seigneur, Viṣṇu, revient à faire toutes les oblations recommandées. La conscience de Kṛṣṇa est donc bel et bien la forme de yajña que préconise notre verset. Plaire à Viṣṇu est également le but de l’institution du varṇāśrama. Varṇāśramācāravatā puruṣeṇa paraḥ pumān/viṣṇur ārādhyate. (Viṣṇu Purāṇa 3.8.8)

Každý má tedy pracovat, aby uspokojil Viṣṇua. Jakákoliv jiná práce vykonaná v tomto hmotném světě se stane příčinou otroctví, neboť dobré i zlé činy přinášejí reakce a každá reakce konatele spoutává. Proto musí člověk pracovat s vědomím Kṛṣṇy, aby uspokojil Kṛṣṇu (Viṣṇua) — když tak jedná, je na úrovni osvobození. Takový druh práce je velké umění a na počátku tohoto procesu je zapotřebí velmi zkušeného vedení. Každý by tedy měl snaživě jednat pod zkušeným vedením Kṛṣṇova oddaného, nebo podle osobních pokynů samotného Pána Kṛṣṇy (jako měl možnost Arjuna). Nic nemá být děláno s vidinou smyslového požitku — vše se má dělat s cílem uspokojit Kṛṣṇu. Takové jednání člověka nejen ochrání před reakcemi za jeho činy, ale také ho postupně pozvedne k transcendentální láskyplné službě Pánu, která samotná ho může přenést do království Boha.

Il faut donc agir pour la satisfaction du Seigneur, car toute autre forme d’activité accomplie dans le monde matériel est cause d’asservissement. En effet, les bonnes actions comme les mauvaises ont pour conséquence d’enchaîner leur auteur. C’est pourquoi il faut œuvrer dans la conscience de Kṛṣṇa, afin de plaire à Kṛṣṇa (ou Viṣṇu), car en agissant ainsi, on se situe au niveau libéré. Cet art d’agir demande, au départ, l’aide d’un guide expérimenté. Il faut donc mener à bien nos activités selon les directives d’un dévot de Kṛṣṇa, ou de Kṛṣṇa Lui-même (comme ce fut le cas pour Arjuna). Il ne faut jamais agir pour satisfaire ses sens, mais bien pour plaire à Kṛṣṇa. Ainsi serons-nous non seulement libérés de toute conséquence matérielle, mais aussi nous éléverons-nous progressivement jusqu’au service transcendantal du Seigneur, service d’amour qui seul mène au royaume de Dieu.