TEXT 39

VERŠ 39

Verš

āvṛtaṁ jñānam etena
jñānino nitya-vairiṇā
kāma-rūpeṇa kaunteya
duṣpūreṇānalena ca

Synonyma

āvṛtam — zahalené; jñānam — čisté vědomí; etena — tímto; jñāninaḥ — znalce; nitya-vairiṇā — věčným nepřítelem; kāma-rūpeṇa — v podobě chtíče; kaunteya — ó synu Kuntī; duṣpūreṇa — který nelze nikdy ukojit; analena — ohněm; ca — také.

āvṛtam — zahalené; jñānam — čisté vedomie; etena — týmto; jñāninaḥ — múdreho; nitya-vairiṇā — večný nepriateľ; kāma-rūpeṇa — v podobe žiadostivosti; kaunteya — ó, syn Kuntī; duṣpūreṇa — nikdy sa nedá uspokojiť; analena — ako oheň; ca — tiež.

Překlad

Tak je čisté vědomí znalé živé bytosti zahalené jejím věčným nepřítelem v podobě chtíče, který není nikdy ukojen a spaluje jako oheň.

Ó, syn Kuntī, čisté vedomie živej bytosti sa tak zahaľuje jeho večným nepriateľom v podobe žiadostivosti, ktorá sa nedá nikdy ukojiť a páli ako oheň.

Význam

V Manu-smṛti je řečeno, že chtíč nelze ukojit žádným množstvím smyslového požitku, stejně jako oheň se nikdy neuhasí neustálým přidáváním paliva. V hmotném světě je středem všech činností sex, a proto se tento svět nazývá maithunya-āgāra, pouta v podobě pohlavního života. V obyčejném vězení jsou zločinci drženi za mřížemi — a zločinci, kteří porušují zákony Pána, jsou spoutáni pohlavním životem. Rozvoj hmotné civilizace zakládající se na uspokojování smyslů znamená prodlužování hmotné existence živé bytosti. Chtíč je tedy symbolem nevědomosti, který živou bytost drží v hmotném světě. Ten, kdo si užívá smyslového požitku, při tom možná prožívá nějaký pocit štěstí, ale ve skutečnosti je tento takzvaný pocit štěstí jeho budoucím osudným nepřítelem.

V Manu-smṛti sa uvádza, že žiadostivosť sa nedá uspokojiť ani tým najväčším množstvom zmyslových pôžitkov, tak ako nikdy nemôžeme uhasiť oheň pridávaním paliva. V hmotnom svete je sex stredobodom všetkého, a preto je hmotný svet nazývaný maithunya-āgāra, „putá sexuálneho života“. Zločinci sú uvrhnutí do väzenia a držaní za mrežami; takisto sú tí, čo porušujú Pánove zákony, držaní za mrežami sexuálneho života. Pokrok materialistickej civilizácie založený na zmyslovom pôžitku znamená pre živú bytosť predĺženie jej hmotnej existencie. Žiadostivosť je preto symbolom nevedomosti, ktorá živú bytosť drží v hmotnom svete. Pri zmyslovom pôžitku môžeme síce prežívať akýsi pocit šťastia, ale tento takzvaný pocit radosti je v konečnom dôsledku najväčším nepriateľom pôžitkára.