TEXT 38

Verš

Texte

dhūmenāvriyate vahnir
yathādarśo malena ca
yatholbenāvṛto garbhas
tathā tenedam āvṛtam

Synonyma

Synonyms

dhūmena — kouřem; āvriyate — je zahalen; vahniḥ — oheň; yathā — stejně jako; ādarśaḥ — zrcadlo; malena — prachem; ca — také; yathā — stejně jako; ulbena — lůnem; āvṛtaḥ — je zakryt; garbhaḥ — zárodek; tathā — tak; tena — oním chtíčem; idam — tato; āvṛtam — pokrytá.

dhūmena: par la fumée; āvriyate: est couvert; vahniḥ: le feu; yathā: tout comme; ādarśaḥ: le miroir; malena: par la poussière; ca: aussi; yathā: tout comme; ulbena: par la matrice; āvṛtaḥ: est couvert; garbhaḥ: l’embryon; tathā: ainsi; tena: par cette concupiscence; idam: ceci; āvṛtam: est couvert.

Překlad

Translation

Tak jako je oheň zahalen kouřem, zrcadlo pokryto prachem či zárodek zakryt lůnem, živou bytost pokrývají různé stupně tohoto chtíče.

De même que la fumée masque le feu, que la poussière recouvre le miroir ou que la matrice enveloppe l’embryon, différents degrés de concupiscence recouvrent l’être.

Význam

Purport

Čisté vědomí živé bytosti zahalují tři stupně pokryvu, který není ničím jiným než chtíčem v různých projevech — jako kouř nad ohněm, prach na zrcadle a lůno kolem embrya. Když je chtíč přirovnán ke kouři, znamená to, že oheň živé jiskry lze slabě vnímat. Jinými slovy, pokud živá bytost nepatrně projevuje své vědomí Kṛṣṇy, může být přirovnána k ohni zahalenému kouřem. Tam, kde je kouř, musí být i oheň, ale zpočátku není viditelně projeven. Tato úroveň je jako počátek vědomí Kṛṣṇy. Prach na zrcadle poukazuje na čištění zrcadla mysli různými duchovními metodami, z nichž nejlepší je zpívání svatých jmen Pána. Zárodek zakrytý lůnem je analogie znázorňující bezmocné postavení, dítě v lůně je tak bezmocné, že se nemůže ani hýbat. Tuto úroveň života je možné přirovnat k situaci stromů. Stromy jsou také živé bytosti, které však byly uvedeny do těchto životních podmínek, protože projevily tak vysoký stupeň chtíče, že nyní nemají téměř žádné vědomí. Zrcadlo pokryté prachem se přirovnává k ptákům a zvířatům a oheň zahalený kouřem k lidské bytosti. V lidské podobě může živá bytost oživit nepatrné vědomí Kṛṣṇy a s dalším pokrokem roznítit oheň duchovního života. Když se člověk opatrně postará o kouř, mohou vyšlehnout plameny. Lidská forma života je tedy pro živou bytost příležitostí uniknout ze zapletení, kterým se vyznačuje hmotná existence. Umožňuje rozvíjením vědomí Kṛṣṇy pod schopným vedením přemoci nepřítele zvaného chtíč.

Trois degrés d’obscurcissement peuvent voiler la conscience pure de l’être, et cet obscurcissement n’est autre que la concupiscence sous ses diverses formes, comparée tantôt à la fumée qui masque le feu, tantôt à la poussière qui couvre le miroir, ou encore à la matrice qui enveloppe l’embryon. Si l’on compare la concupiscence à de la fumée, c’est pour indiquer que le feu de l’étincelle spirituelle est légèrement perceptible. L’être manifestant de façon atténuée sa conscience de Kṛṣṇa est comparé au feu que voile la fumée. Il n’y a jamais de fumée sans feu, même si au départ le feu est presque invisible. Et il en est de même lors de l’éveil de la conscience de Kṛṣṇa. La poussière sur le miroir indique que le miroir du mental doit être nettoyé par des pratiques spirituelles – la meilleure étant le chant des saints noms du Seigneur. Quant à l’embryon qu’enveloppe la matrice, il renvoie l’image d’une condition désespérée, car l’enfant dans le sein de sa mère ne peut quasiment pas bouger.

Cette étape de l’existence est comparable à la vie d’un arbre. L’arbre – qui est aussi un être vivant – a fait montre d’une telle concupiscence qu’il a dû revêtir un corps presque entièrement dépourvu de conscience. L’exemple du miroir que recouvre la poussière peut s’appliquer aux oiseaux et aux mammifères, celui du feu et de la fumée à l’être humain.

La forme humaine offre à l’être vivant l’opportunité de raviver sa conscience de Kṛṣṇa. S’il poursuit son élévation dans cette forme, il parviendra à rallumer en lui le feu de la vie spirituelle, tout comme en manipulant soigneusement la fumée on peut transformer le feu en brasier. La forme humaine permet donc de se libérer des chaînes de l’existence matérielle. Elle est la seule forme qui permette à l’être de vaincre son ennemie, la concupiscence, en lui fournissant la possibilité de développer la conscience de Kṛṣṇa sous la conduite d’un guide compétent.