TEXT 3

Verš

Texte

śrī-bhagavān uvāca
loke ’smin dvi-vidhā niṣṭhā
purā proktā mayānagha
jñāna-yogena sāṅkhyānāṁ
karma-yogena yoginām

Synonyma

Synonyms

śrī-bhagavān uvāca — Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil; loke — na světě; asmin — tomto; dvi-vidhā — dva druhy; niṣṭhā — víry; purā — dříve; proktā — řečené; mayā — Mnou; anagha — ó ty, na němž nelpí hřích; jñāna-yogena — spojením prostřednictvím poznání; sāṅkhyānām — empirických filozofů; karma-yogena — spojením prostřednictvím oddanosti; yoginām — oddaných.

śrī-bhagavān uvāca: Dieu, la Personne Suprême, dit; loke: dans le monde; asmin: ce; dvi-vidhā: deux sortes de; niṣṭhā: foi; purā: autrefois; proktā: fut dit; mayā: par Moi; anagha: ô toi qui es sans péché; jñāna-yogena: par le processus d’union par la connaissance; sāṅkhyānām: des philosophes empiriques; karma-yogena: par le processus d’union par la dévotion; yoginām: des dévots du Seigneur.

Překlad

Translation

Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil: Ó Arjuno, jenž jsi prostý hříchu! Již jsem řekl, že jsou dva druhy lidí, kteří se snaží poznat vlastní já. Jedni ho chtějí poznat empirickou, filozofickou spekulací a druzí oddanou službou.

Dieu, la Personne Suprême, répond: Ô Arjuna, toi qui es sans péché, J’ai déjà expliqué que deux sortes d’hommes tentent de réaliser le soi. Certains sont enclins à essayer de le comprendre par la spéculation philosophique empirique, d’autres par la pratique du service de dévotion.

Význam

Purport

Ve třicátém devátém verši druhé kapitoly hovořil Pán Kṛṣṇa o dvou procesech — sāṅkhya-yoze a karma-yoze neboli buddhi-yoze. Nyní totéž ještě více vyjasňuje. Sāṅkhya-yoga neboli analytické studium povahy duše a hmoty je určena lidem, kteří mají sklony ke spekulaci a k poznávání všeho pomocí experimentálního poznání a filozofie. Druhá skupina lidí jedná s vědomím Kṛṣṇy, což je vyloženo v šedesátém prvním verši druhé kapitoly. Rovněž v třicátém devátém verši Pán vysvětlil, že jednáním podle principů buddhi-yogy neboli procesu rozvíjení vědomí Kṛṣṇy se každý může zbavit pout svých činů, a v dalším verši prohlásil, že tento proces nemá žádné nedostatky. Ještě jasněji to líčí šedesátý první verš, buddhi-yoga znamená zcela záviset na Nejvyšším (konkrétněji řečeno na Kṛṣṇovi) a tímto způsobem je možné snadno ovládnout všechny smysly. Obě yogy na sobě závisí, stejně jako náboženství a filozofie. Náboženství bez filozofie je sentiment nebo někdy fanatismus, zatímco filozofie bez náboženství je myšlenková spekulace. Konečným cílem je Kṛṣṇa, protože filozofové, kteří upřímně hledají Absolutní Pravdu, také nakonec dospějí k vědomí Kṛṣṇy. To rovněž stojí v Bhagavad-gītě. Celý proces spočívá v poznání skutečného postavení vlastního já ve vztahu k Nejvyššímu Já. Filozofická spekulace, která umožňuje postupně dospět na úroveň vědomí Kṛṣṇy, je nepřímou metodou, a druhý postup přímo spojuje vše s vědomím Kṛṣṇy. Z těchto dvou cest je cesta vědomí Kṛṣṇy lepší, protože nezávisí na očištění smyslů filozofickou metodou. Proces rozvíjení vědomí Kṛṣṇy je očistný sám o sobě, a jelikož představuje přímou metodu oddané služby, je zároveň snadný a vznešený.

Au verset trente-neuf du second chapitre, le Seigneur a indiqué deux voies: le sāṅkhya-yoga et le karma-yoga, ou buddhi-yoga. Il va maintenant expliquer leurs natures respectives. Le sāṅkhya-yoga, ou étude analytique de l’esprit et de la matière, est la voie de ceux qui aiment la réflexion spéculative et qui cherchent à comprendre le monde par la philosophie et la science expérimentale. L’autre classe d’hommes agit dans la conscience de Kṛṣṇa, comme l’a du reste expliqué le soixante et unième verset du chapitre deux. Le Seigneur avait montré dans le verset trente-neuf qu’en agissant selon les principes du buddhi-yoga (la conscience de Kṛṣṇa), on peut se libérer des chaînes du karma, et qu’en outre cette voie est sans faille. Ce principe a été ensuite détaillé au verset soixante et un, où il est mentionné que le buddhi-yoga consiste à dépendre entièrement de l’Être Suprême (ou plus précisément de Kṛṣṇa). Ainsi devient-il aisé de maîtriser ses sens. Par conséquent, en tant que religion et philosophie, ces deux formes de yoga sont complémentaires. En effet, la religion sans la philosophie n’est que sentimentalisme, voire fanatisme, et la philosophie sans la religion n’est qu’élucubration mentale.

Le but final demeure Kṛṣṇa, car, comme l’affirme la Bhagavad-gītā, les philosophes qui cherchent avec sincérité la Vérité Absolue en viennent nécessairement à la conscience de Kṛṣṇa. Il s’agit, en fait, de comprendre la véritable position de l’âme distincte par rapport à l’Âme Suprême. La voie indirecte est la spéculation philosophique qui peut, graduellement, conduire à la conscience de Kṛṣṇa, mais la voie directe consiste à tout mettre en relation avec Kṛṣṇa. Des deux, la conscience de Kṛṣṇa est la meilleure parce qu’elle ne dépend d’aucun processus philosophique pour purifier les sens. Elle est purificatrice en soi et, par la méthode directe du service de dévotion, tout à la fois sublime et facile.