TEXT 27

VERŠ 27

Verš

prakṛteḥ kriyamāṇāni
guṇaiḥ karmāṇi sarvaśaḥ
ahaṅkāra-vimūḍhātmā
kartāham iti manyate

Synonyma

prakṛteḥ — hmotné přírody; kriyamāṇāni — konané; guṇaiḥ — kvalitami; karmāṇi — činnosti; sarvaśaḥ — všeobecné; ahaṅkāra-vimūḍha — zmatená falešným egem; ātmā — duše; kartā — konatel; aham — já; iti — takto; manyate — myslí si.

prakṛteḥ — hmotnou prírodou; kriyamāṇāni — všetko konané; guṇaiḥ — kvalitami; karmāṇi — činy; sarvaśaḥ — všetky druhy; ahaṅkāra-vimūḍha — zmätený falošným egom; ātmā — duša; kartā — vykonávateľ; aham — ja; iti — tak; manyate — domnieva sa.

Překlad

Duše zmatená vlivem falešného ega se považuje za vykonavatele činností, které ve skutečnosti provádějí tři kvality hmotné přírody.

Duša pomýlená falošným egom sa považuje za vykonávateľa činov, ktoré v skutočnosti vykonávajú tri kvality hmotnej prírody.

Význam

Dvě osoby — jedna vědomá si Kṛṣṇy a druhá, která má hmotné vědomí — jež jsou zaměstnané stejnými činnostmi, mohou zdánlivě jednat na téže úrovni, ale ve skutečnosti se jejich postavení propastně liší. Osoba, která má hmotné vědomí, je působením falešného ega přesvědčena, že je vykonavatelem všeho. Neví, že tělo vytváří hmotná příroda, jež jedná pod dohledem Nejvyššího Pána. Materialistovi chybí poznání o tom, že z konečného hlediska je pod kontrolou Kṛṣṇy. Člověk nacházející se na úrovni falešného ega si přivlastňuje veškeré zásluhy za to, že dělá vše nezávisle, a to je známkou jeho nevědomosti. Neví, že hrubohmotné a jemnohmotné tělo jsou výtvory hmotné přírody, které vznikly na pokyn Nejvyšší Osobnosti Božství, a že činnosti těla a mysli mají být proto zaměstnány ve službě Kṛṣṇovi, v jednání s vědomím Kṛṣṇy. Nevědomá osoba zapomíná na to, že Nejvyšší, Osobnost Božství, je také známý pod jménem Hṛṣīkeśa neboli Pán smyslů hmotného těla. Člověk podléhající nevědomosti totiž dlouho zneužíval svých smyslů k získávání smyslového požitku, a následně je zmaten falešným egem, kvůli čemuž zapomíná na svůj věčný vztah s Kṛṣṇou.

Môže sa zdať, že dve osoby — jedna vedomá si Kṛṣṇu a druhá s materialistickým vedomím — konajú na rovnakej úrovni. Medzi ich postavením je však napriek tomu priepastný rozdiel. Človek s hmotným vedomím je vplyvom falošného ega presvedčený, že všetko, čo robí, závisí od neho. Nevie totiž, že mechanizmus tela je vytvorený hmotnou prírodou, ktorá pracuje pod dozorom Najvyššieho Pána. Materialisticky zameraný človek nevie, že je krajne ovládaný Kṛṣṇom. Domnieva sa, že všetko robí nezávisle, a to je príznak nevedomosti. Nevie, že hmotná príroda stvorila jeho hrubohmotné a jemnohmotné telo podľa pokynov Najvyššieho Pána, Śrī Kṛṣṇu, a že telesné a mentálne aktivity treba zapojiť do služby Jemu. Keďže nevedomý človek tak dlho zneužíval svoje zmysly k hmotnému pôžitku, zabudol na to, že jedno z mien Najvyššej Božskej Osobnosti je Hṛṣīkeśa — Pán zmyslov. Zabudol na svoj vzťah ku Kṛṣṇovi, lebo ho falošné ego zviedlo na nesprávnu cestu.