TEXT 15
VERSO 15
Verš
Texto
brahmākṣara-samudbhavam
tasmāt sarva-gataṁ brahma
nityaṁ yajñe pratiṣṭhitam
brahmākṣara-samudbhavam
tasmāt sarva-gataṁ brahma
nityaṁ yajñe pratiṣṭhitam
Synonyma
Sinônimos
karma — jednání; brahma — z Ved; udbhavam — pocházející; viddhi — měl bys vědět; brahma — Vedy; akṣara — z Nejvyššího Brahmanu (Osobnosti Božství); samudbhavam — projevené přímo; tasmāt — proto; sarva-gatam — všeprostupující; brahma — transcendence; nityam — věčně; yajñe — v oběti; pratiṣṭhitam — spočívající.
karma — trabalho; brahma — dos Vedas; udbhavam — produzido; viddhi — você deve saber; brahma — os Vedas; akṣara — do Brahman Supremo (a Personalidade de Deus); samudbhavam — diretamente manifestados; tasmāt — portanto; sarva-gatam — onipenetrante; brahma — transcendência; nityam — eternamente; yajñe — em sacrifício; pratiṣṭhitam — situada.
Překlad
Tradução
Usměrněné činnosti jsou stanoveny ve Vedách a Vedy jsou projeveny přímo z Nejvyšší Osobnosti Božství. Proto se všeprostupující Transcendence věčně nachází v obětích.
Atividades reguladas são prescritas nos Vedas, e os Vedas manifestam-se diretamente da Suprema Personalidade de Deus. Por conseguinte, a Transcendência onipenetrante situa-Se eternamente nos atos de sacrifício.
Význam
Comentário
Zde je ještě jasněji vyjádřena yajñārtha-karma neboli nutnost pracovat pouze pro uspokojení Viṣṇua. Jestliže máme jednat tak, abychom uspokojili yajña-puruṣu, Viṣṇua, musíme vyhledat pokyny ke svému jednání v Brahmanu neboli v transcendentálních Vedách. Vedy jsou proto soubory zásad správného jednání. Cokoliv vykonané bez vedení poskytovaného Vedami se nazývá vikarma neboli nedovolená či hříšná práce. Měli bychom se jimi tedy vždy řídit, abychom byli ochráněni před následky svého jednání. V každodenním životě musíme jednat podle stanov státu, a stejně tak musíme jednat podle stanov svrchovaného státu — Pána. Tyto pokyny, Vedy, jsou projeveny přímo z dechu Nejvyšší Osobnosti Božství. Je řečeno: asya mahato bhūtasya niśvasitam etad yad ṛg-vedo yajur-vedaḥ sāma-vedo 'tharvāṅgirasaḥ. “Všechny čtyři Vedy—Ṛg Veda, Yajur Veda, Sāma Veda a Atharva Veda — emanují z dechu velké Osobnosti Božství.” (Bṛhad-āraṇyaka Upaniṣad 4.5.11) Pán, jenž je všemohoucí, může promlouvat dýcháním vzduchu, neboť — jak je doloženo v Brahma-saṁhitě — má schopnost kterýmkoliv svým smyslem provádět činnosti všech ostatních smyslů. Může mluvit dechem a také oplodňovat očima. Zplodil všechny živé bytosti tím, že pohlédl na hmotnou přírodu. Poté, co oplodnil lůno hmotné přírody podmíněnými dušemi, předal jim ve védských písmech návod k tomu, jak se mohou vrátit domů, zpátky k Bohu. Nesmíme zapomínat, že všechny podmíněné duše v hmotné přírodě dychtí po hmotném požitku. Védské pokyny jsou však sestaveny tak, aby živé bytosti mohly ukojit své zvrácené touhy a po skončení svého takzvaného požitku se vrátit k Bohu. Dávají podmíněným duším možnost dosáhnout osvobození. Podmíněné duše se proto musí snažit držet metody yajñi tím, že rozvinou vědomí Kṛṣṇy. Dokonce i ti, kdo se védskými pokyny nikdy neřídili, mohou přijmout za své zásady jednání s vědomím Kṛṣṇy, což vynahradí konání védských yajñí (zvaných též karmy).
Este verso explica de maneira mais explícita o yajñārtha-karma, ou a necessidade de trabalho somente para a satisfação de Kṛṣṇa. Se queremos trabalhar para a satisfação do yajña-puruṣa, Viṣṇu, então é no Brahman, ou nos Vedas transcendentais, que devemos procurar nossa forma de trabalho. Os Vedas são, portanto, códigos que nos instruem sobre o trabalho. Qualquer atividade executada sem a direção dos Vedas é chamada vikarma, ou trabalho desautorizado ou pecaminoso. Portanto, devemos sempre aceitar a instrução dos Vedas para nos salvarmos da reação do trabalho. Assim como na vida corriqueira a pessoa deve trabalhar sob a direção do Estado, da mesma forma, ela deve trabalhar sob a direção do Estado supremo do Senhor. Estas orientações contidas nos Vedas manifestam-se diretamente da respiração da Suprema Personalidade de Deus. Afirma-se que asya mahato bhūtasya niśvasitam etad yad ṛg-vedo yajur-vedaḥ sāma-vedo ’tharvāṅgirasaḥ. “Todos os quatro Vedas — a saber, o Ṛg Veda, o Yajur Veda, o Sāma Veda e o Atharva Veda — emanam da respiração da grandiosa Personalidade de Deus.” (Bṛhad-āraṇyaka Upaniṣad 4.5.11) O Senhor, sendo onipotente, pode falar ao respirar o ar, pois, como se confirma no Brahma-saṁhitā, o Senhor tem a onipotência de executar, através de cada um de Seus sentidos, as ações de todos os outros sentidos. Em outras palavras, o Senhor pode falar através de Sua respiração e pode fecundar com os olhos. De fato, diz-se que Ele lançou Seu olhar sobre a natureza material e assim gerou todas as entidades vivas. Depois de criar ou fecundar as almas condicionadas no ventre da natureza material, Ele deixou na sabedoria védica as instruções pelas quais estas almas condicionadas podem voltar ao lar, voltar ao Supremo. Devemos sempre lembrar-nos de que as almas condicionadas na natureza material estão todas ávidas de prazer material. Mas as instruções védicas são apresentadas de forma que a pessoa consiga satisfazer seus desejos pervertidos, e, tendo acabado seu presumível prazer, ela possa então voltar para Deus. Esta é uma oportunidade concedida às almas condicionadas para que elas alcancem a liberação; portanto, as almas condicionadas devem tentar seguir o processo de yajña, tornando-se conscientes de Kṛṣṇa. Mesmo aqueles que não seguiram os preceitos védicos podem adotar os princípios da consciência de Kṛṣṇa, e isto substituirá a execução dos yajñas védicos, ou karmas.