Skip to main content

TEXT 7

VERSO 7

Verš

Texto

kārpaṇya-doṣopahata-svabhāvaḥ
pṛcchāmi tvāṁ dharma-sammūḍha-cetāḥ
yac chreyaḥ syān niścitaṁ brūhi tan me
śiṣyas te ’haṁ śādhi māṁ tvāṁ prapannam
kārpaṇya-doṣopahata-svabhāvaḥ
pṛcchāmi tvāṁ dharma-sammūḍha-cetāḥ
yac chreyaḥ syān niścitaṁ brūhi tan me
śiṣyas te ’haṁ śādhi māṁ tvāṁ prapannam

Synonyma

Sinônimos

kārpaṇya — lakoty; doṣa — slabostí; upahata — postižený; sva-bhāvaḥ — příznaky; pṛcchāmi — ptám se; tvām — Tebe; dharma — náboženství; sammūḍha — zmatený; cetāḥ — v srdci; yat — co; śreyaḥ — dobré po všech stránkách; syāt — může být; niścitam — důvěrně; brūhi — řekni; tat — to; me — mně; śiṣyaḥ — žák; te — Tvůj; aham — jsem; śādhi — pouč; mām — mě; tvām — Tobě; prapannam — odevzdaný.

kārpaṇya — da avareza; doṣa — pela fraqueza; upahata — sendo afligido; sva-bhāvaḥ — características; pṛcchāmi — estou perguntando; tvām — a Você; dharma — religião; sammūḍha — confuso; cetāḥ — no coração; yat — que; śreyaḥ — melhor; syāt — pode ser; niścitam — com certeza; brūhi — diga; tat — isso; me — para mim; śiṣyaḥ — discípulo; te — Seu; aham — sou; śādhi — apenas instrua; mām — a mim; tvām — a Você; prapannam — rendido.

Překlad

Tradução

Pod vlivem lakomecké slabosti jsem ztratil všechen klid a jsem zmaten, když mám říci, co je má povinnost. V této situaci Tě žádám: řekni mi s určitostí, co je pro mě nejlepší. Nyní jsem Tvým žákem a Tobě odevzdanou duší. Prosím, pouč mne.

Agora estou confuso quanto ao meu dever e perdi toda a compostura devido à reles fraqueza. Nesta condição estou Lhe pedindo que me diga com certeza o que é melhor para mim. Aqui estou, Seu discípulo e uma alma rendida a Você. Por favor, instrua-me.

Význam

Comentário

Je dáno chodem přírody, že spleť hmotných činností je pro všechny zdrojem zmatku. Jsme zmateni na každém kroku, a proto je třeba vyhledat pravého duchovního učitele, který nás může náležitě vést k naplnění smyslu života. Všechna védská písma nám doporučují, abychom se obrátili na pravého duchovního učitele a pod jeho vedením se zbavili zmatenosti, jež se objevuje, přestože si ji nepřejeme. Je jako lesní požár, který nějak vzplane, aniž by ho někdo založil. Svět je takový, že v našem životě automaticky dochází ke zmatení, bez toho, že bychom o ně stáli. Nikdo si nepřeje požár, ale přesto k němu dojde a my jsme zmateni. Védská moudrost učí: abychom pochopili vědecký způsob řešení životních problémů zmatenosti a zbavili se jich, musíme vyhledat duchovního učitele, který patří k učednické posloupnosti. Ten, kdo má pravého duchovního učitele, by měl znát vše. Místo toho, abychom zůstávali zmateni hmotou, bychom tedy měli vyhledat duchovního učitele. Takový je význam tohoto verše.

Pelo processo da própria natureza, o sistema completo das atividades materiais é uma fonte de perplexidade para todos. A cada passo há perplexidade, e portanto convém que a pessoa se aproxime de um mestre espiritual genuíno que possa dar-lhe orientação apropriada para alcançar o propósito da vida. Todos os textos védicos nos aconselham a nos aproximarmos de um mestre espiritual autêntico para nos libertarmos das perplexidades existentes na vida, que surgem contra nossa vontade. São como um incêndio na floresta que de alguma maneira começa a queimar sem ter sido ateado por ninguém. De modo semelhante, a situação do mundo é tal que as perplexidades da vida aparecem automaticamente, sem que queiramos tal confusão. Ninguém quer o incêndio, mas ele ocorre, e ficamos perplexos. A sabedoria védica, portanto, aconselha que, para solucionar as perplexidades da vida e para entender a ciência da solução, a pessoa deve aproximar-se de um mestre espiritual que esteja na sucessão discipular. Aquele que tem um mestre espiritual autêntico está em condições de saber tudo. Ninguém deve, portanto, permanecer nas perplexidades materiais, mas a todos convém aproximar-se de um mestre espiritual. Este é o significado deste verso.

Kdo je člověk zmatený hmotou? Je to ten, který nechápe problémy života. V Bṛhad-āraṇyaka Upaniṣadě (3.8.10) je zmatený člověk popisován takto: yo vā etad akṣaraṁ gārgy aviditvāsmā lokāt praiti sa kṛpaṇaḥ. “Ten, kdo v lidské podobě nevyřeší problémy života a následně opustí tento svět způsobem jako kočky a psi, bez porozumění nauce o seberealizaci, je obyčejný lakomec.” Lidské tělo je pro živou bytost nanejvýš cenným darem, který může použít k vyřešení životních problémů. Opakem lakomce, který s tímto darem nenaloží správným způsobem, je brāhmaṇa — ten, kdo je natolik inteligentní, že tělo použije k vyřešení všech problémů života: ya etad akṣaraṁ gārgi viditvāsmā lokāt praiti sa brāhmaṇaḥ.

Quem é o homem imerso em perplexidades materiais? É aquele que não entende os problemas da vida. No Bṛhad-āraṇyaka Upaniṣad (3.8.10), o homem perplexo recebe a seguinte descrição: yo vā etad akṣaraṁ gārgy aviditvāsmāl̐ lokāt praiti sa kṛpaṇaḥ. “Avaro é aquele que, estando na plataforma humana, não resolve os problemas da vida e então deixa este mundo como os cães e gatos, sem compreender a ciência da auto-realização.” Esta forma de vida humana é uma dádiva muito valiosa para a entidade viva que pode utilizá-la para resolver os problemas da vida; portanto, quem não faz o devido uso desta oportunidade é avarento. Por outro lado, há o brāhmaṇa, ou aquele que é assaz inteligente em utilizar este corpo para resolver todos os problemas da vida. Ya etad akṣaraṁ gārgi viditvāsmāl̐ lokāt praiti sa brāhmaṇaḥ.

Kṛpaṇové neboli lakomci maří svůj čas přehnanou náklonností k rodině, společnosti, zemi atd., založenou na hmotném pojetí života. Mnozí často lpí na rodinném životě — manželce, dětech a ostatních — na základě “kožní nemoci”. Kṛpaṇa si myslí, že dokáže ochránit svou rodinu před smrtí, nebo že rodina či společnost může před smrtí ochránit jeho. Takové rodinné pouto nalezneme i u zvířat, která jsou nižšího řádu a také se starají o svá mláďata. Arjuna byl inteligentní a chápal, že jeho náklonnost k rodině a přání ochránit ji před smrtí byly příčinou jeho zmatenosti. Ale i když věděl, že ho čeká povinnost bojovat, kvůli lakomecké slabosti se jí nebyl schopen zhostit. Žádá proto Pána Kṛṣṇu, nejvyššího duchovního mistra, o konečné řešení. Odevzdává se Kṛṣṇovi jako žák. Chce ukončit přátelský rozhovor. Hovory mezi mistrem a žákem jsou závažné, a Arjuna chce nyní mluvit se svým uznaným duchovním učitelem velice vážně. Kṛṣṇa je tedy původním duchovním učitelem vědy v podání Bhagavad-gīty a Arjuna je prvním žákem, který má Gītu pochopit. To, jak Arjuna Bhagavad-gītu pochopí, je uvedeno v Gītě samotné. Pošetilí světští učenci přesto vysvětlují, že člověk se nemusí odevzdat Kṛṣṇovi v Jeho osobní podobě, ale “tomu nezrozenému v Kṛṣṇovi”. Mezi Kṛṣṇovým nitrem a vnějškem však není žádný rozdíl. Pokud se někdo snaží porozumět Bhagavad-gītě, aniž by pochopil tuto skutečnost, je ten největší hlupák.

Os kṛpaṇas, ou avaros, vivendo sua concepção material, perdem seu tempo com excessiva afeição pela família, sociedade, país, etc. Devido à “doença da pele” é freqüente apegar-se à vida familiar, ou seja, à esposa, filhos e outros membros. O kṛpaṇa pensa que é capaz de proteger da morte os membros da sua família; ou ele pensa que sua família ou a sociedade em que vive podem salvá-lo das garras da morte. Tal apego familiar pode ser encontrado mesmo em animais inferiores, que também cuidam dos filhos. Sendo inteligente, Arjuna podia compreender que sua afeição pelos membros da família e seu desejo de protegê-los da morte eram as causas de sua perplexidade. Embora pudesse compreender que seu dever de lutar o aguardava, ainda assim, devido à reles fraqueza, ele não conseguia cumprir seus deveres. Por isso, ele está pedindo que o Senhor Kṛṣṇa, o mestre espiritual supremo, dê uma solução definitiva. Ele se apresenta a Kṛṣṇa como discípulo e quer parar com conversas amigáveis. Os diálogos entre mestre e discípulo são sérios, e agora Arjuna quer falar mui seriamente diante do mestre espiritual conceituado. Kṛṣṇa é portanto o mestre espiritual original que transmitiu a ciência do Bhagavad-gītā, e Arjuna é o primeiro discípulo dedicado a compreender o Gītā . Como Arjuna compreende o Bhagavad-gītā está declarado no próprio Gītā. E todavia, tolos eruditos mundanos explicam que ninguém precisa submeter-se a Kṛṣṇa como pessoa, mas ao “não-nascido que existe dentro de Kṛṣṇa”. Não há diferença entre o interior e o exterior de Kṛṣṇa. E aquele que não captou esta compreensão só faz tolices ao tentar entender o Bhagavad-gītā.