Skip to main content

TEXT 63

TEXT 63

Verš

Texto

krodhād bhavati sammohaḥ
sammohāt smṛti-vibhramaḥ
smṛti-bhraṁśād buddhi-nāśo
buddhi-nāśāt praṇaśyati
krodhād bhavati sammohaḥ
sammohāt smṛti-vibhramaḥ
smṛti-bhraṁśād buddhi-nāśo
buddhi-nāśāt praṇaśyati

Synonyma

Palabra por palabra

krodhāt — z hněvu; bhavati — nastává; sammohaḥ — úplná iluze; sammohāt — z iluze; smṛti — paměti; vibhramaḥ — zmatení; smṛti-bhraṁśāt — po zmatení paměti; buddhi-nāśaḥ — ztráta inteligence; buddhi-nāśāt — a ze ztráty inteligence; praṇaśyati — osoba poklesne.

krodāt — de la ira; bhavati — ocurre; sammohaḥ — ilusión perfecta; sammohāt — de la ilusión; smṛti — de la memoria; vibhramaḥ — confusión; smṛti-bhraṁśāt — después de la confusión de la memoria; buddhi-nāśaḥ — pérdida de la inteligencia; buddhi-nāśat — y de la pérdida de la inteligencia; praṇaśyati — uno cae.

Překlad

Traducción

Z hněvu povstává naprostá iluze a z iluze zmatení paměti. Když je zmatena paměť, dojde ke ztrátě inteligence, a když je ztracena inteligence, padá živá bytost znovu do hmotné tůně.

De la ira surge la ilusión completa, y de la ilusión, la confusión de la memoria. Cuando la memoria se confunde, se pierde la inteligencia, y al perder la inteligencia, uno cae de nuevo al charco material.

Význam

Significado

Śrīla Rūpa Gosvāmī nás ve svém díle Bhakti-rasāmṛta-sindhu (1.2.256) učí:

Śrīla Rūpa Gosvāmī nos ha dado la siguiente indicación:

prāpañcikatayā buddhyā
hari-sambandhi-vastunaḥ
mumukṣubhiḥ parityāgo
vairāgyaṁ phalgu kathyate
prāpañcikatayā buddhyā
hari-sambandhi-vastunaḥ
mumukṣubhiḥ parityāgo
vairāgyaṁ phalgu kathyate

(Bhakti-rasāmṛta-sindhu 1.2.258)

(Bhakti-rasāmṛta-sindhu 1.2.258)

Rozvinutím vědomí Kṛṣṇy lze poznat, že vše má své použití ve službě Pánu. Ti, kteří o vědomí Kṛṣṇy nic nevědí, se nepřirozeně snaží vyhýbat hmotným objektům, a výsledkem je, že i když se chtějí vysvobodit z pout hmoty, nedosáhnou dokonalé úrovně odříkání. Jejich takzvané odříkání se nazývá phalgu, méně důležité. Naopak ten, kdo si je vědom Kṛṣṇy, ví, jak vše použít ve službě Pánu, a proto nepadne za obět hmotnému vědomí. Zastánci impersonalismu jsou například toho názoru, že Pán či Absolutno jakožto neosobní nemůže jíst. Impersonalista se snaží vyhýbat dobrému jídlu, ale oddaný ví, že Kṛṣṇa je nejvyšší poživatel a že jí vše, co Mu je s oddaností nabízeno. A po obětování chutného jídla Pánu oddaný přijímá k jídlu zbytky zvané prasādam. Tak se vše zduchovní a nehrozí mu, že by poklesl. Oddaný přijímá prasādam vědom si Kṛṣṇy, zatímco neoddaný ho považuje za hmotné, a tak ho odmítá. Impersonalista si tedy kvůli svému nepřirozenému odříkání nemůže užívat života, a proto ho i nepatrné vzrušení mysli stáhne zpět do tůně hmotné existence. Je řečeno, že i když taková duše dospěje k osvobození, znovu poklesne, jelikož nemá oporu v oddané službě.

Mediante el desarrollo de conciencia de Kṛṣṇa, uno llega a saber que todo tiene un uso en el servicio del Señor. Aquellos que carecen de conocimiento acerca del proceso de conciencia de Kṛṣṇa, tratan artificialmente de evitar los objetos materiales, y, como resultado de ello, aunque desean liberarse del cautiverio material, no alcanzan la etapa perfecta de la renunciación. Su supuesta renunciación se denomina phalgu, o poco importante. En cambio, una persona con conciencia de Kṛṣṇa sabe cómo usar todo en el servicio del Señor; por consiguiente, no se vuelve víctima de la conciencia material. Por ejemplo, para un impersonalista, el Señor, o el Absoluto, siendo impersonal, no puede comer. Mientras que el impersonalista trata de evitar los buenos comestibles, el devoto sabe que Kṛṣṇa es el disfrutador supremo, y que Él come todo lo que se le ofrece con devoción. Así que el devoto, después de ofrecerle al Señor buenos comestibles, toma los remanentes de ellos, que reciben el nombre de prasādam. De esa manera todo se espiritualiza, y no hay el peligro de caer. El devoto come prasādam con una mentalidad consciente de Kṛṣṇa, mientras que el no devoto lo rechaza como algo material. El impersonalista, por lo tanto, a causa de su renunciación artificial, no puede disfrutar de la vida, y, por esa razón, una ligera agitación de la mente lo arrastra de nuevo al charco de la existencia material. Se dice que esa alma, aunque ascienda hasta el punto de la liberación, cae de nuevo, por no tener apoyo en el servicio devocional.