TEXT 62

Verš

Texte

dhyāyato viṣayān puṁsaḥ
saṅgas teṣūpajāyate
saṅgāt sañjāyate kāmaḥ
kāmāt krodho ’bhijāyate

Synonyma

Synonyms

dhyāyataḥ — při rozjímání; viṣayān — o smyslových objektech; puṁsaḥ — osoby; saṅgaḥ — připoutanost; teṣu — ke smyslovým objektům; upajāyate — vyvíjí se; saṅgāt — z připoutanosti; sañjāyate — vyvíjí se; kāmaḥ — touha; kāmāt — z touhy; krodhaḥ — hněv; abhijāyate — projevuje se.

dhyāyataḥ: en contemplant; viṣayān: les objets des sens; puṁsaḥ: d’une personne; saṅgaḥ: l’attachement; teṣu: aux objets des sens; upajāyate: se développe; saṅgāt: de l’attachement; sañjāyate: se développe; kāmaḥ: le désir; kāmāt: du désir; krodhaḥ: la colère; abhijāyate: se manifeste.

Překlad

Translation

Když osoba rozjímá o smyslových objektech, vyvíjí k nim připoutanost. Z připoutanosti se projevuje chtíč a z chtíče povstává hněv.

La contemplation des objets des sens fait naître l’attachement, lequel génère la convoitise qui, à son tour, engendre la colère.

Význam

Purport

Ten, kdo si není vědom Kṛṣṇy, je vydán na pospas hmotným touhám, když rozjímá o smyslových objektech. Smysly vyžadují pravé zaměstnání, a pokud nejsou zaměstnány v transcendentální láskyplné službě Pánu, budou hledat uplatnění ve službách materialismu. Každý v hmotném světě, včetně Pána Śivy a Pána Brahmy — o jiných polobozích na nebeských planetách ani nemluvě — podléhá vlivu smyslových objektů. Jediným způsobem, jak se dostat z tohoto labyrintu hmotné existence, je rozvinout vědomí Kṛṣṇy. Pán Śiva byl jednou pohroužen v hluboké meditaci, ale když ho Pārvatī vybídla ke smyslovému požitku, přijal její návrh, a následkem toho se narodil Kārtikeya. Když byl Haridāsa Ṭhākura mladým oddaným Pána, sváděla ho podobným způsobem inkarnace Māyā-devī, ale Haridāsa díky své ryzí oddanosti Pánu Kṛṣṇovi ve zkoušce snadno obstál. Jak dokládá výše uvedený verš Śrī Yāmunācāryi, Pánův upřímný oddaný se straní všeho hmotného smyslového požitku díky své vyšší chuti, zalíbení v duchovním požitku ve společnosti Pána. To je tajemství úspěchu. Ten, kdo si není vědom Kṛṣṇy, proto může sebelépe ovládat smysly umělým potlačováním, ale nakonec stejně neuspěje, neboť i ta nejnepatrnější myšlenka na smyslový požitek ho dožene k ukojení jeho tužeb.

Celui qui n’est pas conscient de Kṛṣṇa se trouve submergé de désirs matériels lorsqu’il contemple les objets des sens. Les sens ont besoin d’être actifs, et s’ils ne sont pas engagés spirituellement dans le service d’amour du Seigneur, ils chercheront tout naturellement quelque engagement au service de la jouissance matérialiste. Dans l’univers matériel, tous les êtres, y compris Śiva, Brahmā et les devas des planètes édéniques subissent l’attrait des objets de plaisir. La seule issue à ce labyrinthe de l’existence matérielle est la conscience de Kṛṣṇa. Śiva était en méditation profonde lorsqu’un jour Pārvatī vint exciter ses sens. Il se rendit à ses désirs et de leur union naquit Kārttikeya. Haridāsa Ṭhākura, par contre, un dévot du Seigneur, fut lui aussi tenté dans sa jeunesse par une incarnation de Māyā Devī, mais il n’eut aucun mal à lui résister en raison de sa pure dévotion à Kṛṣṇa.

Comme l’indique le verset de Śrī Yāmunācārya cité précédemment, un dévot sincère peut facilement renoncer aux désirs de jouissance matérielle parce qu’il trouve un goût supérieur dans les plaisirs spirituels qu’il connaît en compagnie du Seigneur. Tel est le secret du succès. Ainsi, quiconque n’est pas conscient de Kṛṣṇa, fût-il expert dans l’art de contrôler ses sens par une répression artificielle, est certain de succomber un jour ou l’autre. La moindre tentation le poussera à se rendre aux désirs de ses sens.