TEXT 61

VERSO 61

Verš

Texto

tāni sarvāṇi saṁyamya
yukta āsīta mat-paraḥ
vaśe hi yasyendriyāṇi
tasya prajñā pratiṣṭhitā

Synonyma

Sinônimos

tāni — tyto smysly; sarvāṇi — veškeré; saṁyamya — udržující pod kontrolou; yuktaḥ — zaměstnaný; āsīta — má setrvávat; mat-paraḥ — ve vztahu se Mnou; vaśe — ovládnuté; hi — jistě; yasya — ten, jehož; indriyāṇi — smysly; tasya — jeho; prajñā — vědomí; pratiṣṭhitā — upevněné.

tāni — esses sentidos; sarvāṇi — todos; saṁyamya — mantendo sob controle; yuktaḥ — ocupado; āsīta — deve estar situado; mat-paraḥ — em relação comigo; vaśe — em completa sujeição; hi — decerto; yasya — aquele cujos; indriyāṇi — sentidos; tasya — sua; prajñā — consciência; pratiṣṭhitā — fixa.

Překlad

Tradução

Ten, kdo drží své smysly na uzdě, dokonale je ovládá a zaměřuje své vědomí na Mě, je člověk ustálené inteligence.

Aquele que restringe seus sentidos, mantendo-os sob completo controle, e fixa sua consciência em Mim, é conhecido como um homem de inteligência estável.

Význam

Comentário

V tomto verši je srozumitelně vyloženo, že nejvyšším pojetím dokonalosti yogy je vědomí Kṛṣṇy. Pokud si někdo není vědom Kṛṣṇy, je naprosto nemožné, aby ovládl smysly. Již jsme se zmínili o velkém mudrci Durvāsovi, který vyvolal spor s Mahārājem Ambarīṣem. Jelikož byl pyšný, zbytečně se rozhněval, a své smysly proto nedokázal ovládnout. Naproti tomu král, ačkoliv nebyl tak mocným yogīnem jako mudrc — ale zato byl oddaným Pána — všechny mudrcovy křivdy mlčky snášel, a tak vyšel ze sporu vítězně. Śrīmad-Bhāgavatam (9.4.18Ä20) uvádí, jak král ovládal své smysly díky následujícím přednostem:

Neste verso, fica claro que a concepção mais elevada da perfeição da yoga é a consciência de Kṛṣṇa. E se a pessoa não for consciente de Kṛṣṇa, não lhe será absolutamente possível controlar os sentidos. Como foi citado acima, o grande sábio Durvāsā Muni teve um desentendimento com Mahārāja Ambarīṣa, e devido ao orgulho, Durvāsā Muni acabou se zangando à toa, e portanto não pôde controlar os sentidos. Por outro lado, o rei, embora não fosse um yogī tão poderoso como o sábio, mas um simples devoto do Senhor, tolerou calado todas as injustiças do sábio e por isso saiu vitorioso. O rei foi capaz de controlar os sentidos por causa das seguintes qualificações, mencionadas no Śrīmad-Bhāgavatam (9.4.18-20):

sa vai manaḥ kṛṣṇa-padāravindayor
vacāṁsi vaikuṇṭha-guṇānuvarṇane
karau harer mandira-mārjanādiṣu
śrutiṁ cakārācyuta-sat-kathodaye

mukunda-liṅgālaya-darśane dṛśau
tad-bhṛtya-gātra-sparśe ’ṅga-saṅgamam
ghrāṇaṁ ca tat-pāda-saroja-saurabhe
śrīmat-tulasyā rasanāṁ tad-arpite

pādau hareḥ kṣetra-padānusarpaṇe
śiro hṛṣīkeśa-padābhivandane
kāmaṁ ca dāsye na tu kāma-kāmyayā
yathottama-śloka-janāśrayā ratiḥ

“Král Ambarīṣa upíral mysl na lotosové nohy Pána Kṛṣṇy, svá slova používal k popisování Pánova sídla, ruce k čištění chrámu Pána, uši k poslouchání popisů Pánových zábav, oči ke zhlížení podoby Pána, tělo k dotýkání se těl oddaných, nos k vnímání vůně květů obětovaných lotosovým nohám Pána, jazyk k ochutnávání lístků tulasī obětovaných Pánu, nohy k cestování na svaté místo, kde stojí Pánův chrám, hlavu ke skládání poklon Pánu a své touhy k plnění Pánových tužeb... a tím vším se stal způsobilým být Pánovým mat-para oddaným.”

“O rei Ambarīṣa fixou sua mente nos pés de lótus do Senhor Kṛṣṇa, ocupou suas palavras em descrever a morada do Senhor, suas mãos em limpar o templo do Senhor, seus ouvidos em ouvir os passatempos do Senhor, seus olhos em ver a forma do Senhor, seu corpo em tocar o corpo do devoto, suas narinas em cheirar o aroma das flores oferecidas aos pés de lótus do Senhor, sua língua em saborear as folhas de tulasī oferecidas a Ele, suas pernas em viajar para o lugar santo onde Seu templo está situado, sua cabeça em oferecer reverências ao Senhor, e seus desejos em cumprir os desejos do Senhor... e todas estas qualificações fizeram-no apto a tornar-se um devoto mat-para do Senhor.”

Výraz mat-para je v této souvislosti velice důležitý. Život Mahārāje Ambarīṣe ukazuje, jak se stát mat-para. Śrīla Baladeva Vidyābhūṣaṇa, velký učenec a ācārya tradice mat-para, poznamenává: mad-bhakti-prabhāvena sarvendriya-vijaya-pūrvikā svātma-dṛṣṭiḥ sulabheti bhāvaḥ. “Smysly lze zcela ovládnout jedině silou oddané služby Kṛṣṇovi.” Někdy se také uvádí příklad ohně: “Pán Viṣṇu, Kṛṣṇa, jenž dlí v srdci yogīna, spálí všechny nečistoty, tak jako planoucí oheň spálí vše v místnosti.” Yoga-sūtra rovněž předepisuje meditaci o Viṣṇuovi — nikoliv o prázdnotě. Takzvaní yogīni, kteří meditují o něčem, co není na úrovni Viṣṇua, pouze ztrácejí čas marným hledáním nějaké vidiny. Musíme si být vědomi Kṛṣṇy—oddáni Osobnosti Božství. To je cíl skutečné yogy.

A palavra mat-para é muito importante neste contexto. Estudando a vida de Mahārāja Ambarīṣa, aprendemos como tornar-nos mat-para. Śrīla Baladeva Vidyābhūṣaṇa, um grande erudito e ācārya na linha mat-para, assinala que mad-bhakti-prabhāvena sarvendriya-vijaya-pūrvikā svātma-dṛṣṭiḥ sulabheti bhāvaḥ. “Só iremos controlar os sentidos por completo à força do serviço devocional a Kṛṣṇa.” Também às vezes se dá como exemplo o fogo. “Como o fogo ardente queima tudo dentro de uma sala, o Senhor Viṣṇu, situado no coração do yogī, queima todas as espécies de impurezas.” O Yoga-sūtra também prescreve meditação em Viṣṇu, e não meditação no vazio. Os pretensos yogīs que meditam em algo diferente de Viṣṇu simplesmente desperdiçam seu tempo numa busca inútil de alguma fantasmagoria. Temos de ser conscientes de Kṛṣṇa — devotados à Personalidade de Deus. Esta é a meta da verdadeira yoga.