Skip to main content

TEXT 61

TEXT 61

Verš

Tekst

tāni sarvāṇi saṁyamya
yukta āsīta mat-paraḥ
vaśe hi yasyendriyāṇi
tasya prajñā pratiṣṭhitā
tāni sarvāṇi saṁyamya
yukta āsīta mat-paraḥ
vaśe hi yasyendriyāṇi
tasya prajñā pratiṣṭhitā

Synonyma

Synonyms

tāni — tyto smysly; sarvāṇi — veškeré; saṁyamya — udržující pod kontrolou; yuktaḥ — zaměstnaný; āsīta — má setrvávat; mat-paraḥ — ve vztahu se Mnou; vaśe — ovládnuté; hi — jistě; yasya — ten, jehož; indriyāṇi — smysly; tasya — jeho; prajñā — vědomí; pratiṣṭhitā — upevněné.

tāni — neid meeli; sarvāṇi — kõiki; saṁyamya — kontrolli all hoides; yuktaḥ — hõivatud; āsīta — peaksid asetsema; mat-paraḥ — suhetes Minuga; vaśe — täieliku kontrolli all; hi — kindlasti; yasya — see, kelle; indriyāṇi — meeled; tasya — tema; prajñā — teadvus; pratiṣṭhitā — kinnistunud.

Překlad

Translation

Ten, kdo drží své smysly na uzdě, dokonale je ovládá a zaměřuje své vědomí na Mě, je člověk ustálené inteligence.

See, kes talitseb oma meeli, hoides neid täieliku kontrolli all, ja keskendab oma teadvuse Minule, on häirimatu arukusega inimene.

Význam

Purport

V tomto verši je srozumitelně vyloženo, že nejvyšším pojetím dokonalosti yogy je vědomí Kṛṣṇy. Pokud si někdo není vědom Kṛṣṇy, je naprosto nemožné, aby ovládl smysly. Již jsme se zmínili o velkém mudrci Durvāsovi, který vyvolal spor s Mahārājem Ambarīṣem. Jelikož byl pyšný, zbytečně se rozhněval, a své smysly proto nedokázal ovládnout. Naproti tomu král, ačkoliv nebyl tak mocným yogīnem jako mudrc — ale zato byl oddaným Pána — všechny mudrcovy křivdy mlčky snášel, a tak vyšel ze sporu vítězně. Śrīmad-Bhāgavatam (9.4.18Ä20) uvádí, jak král ovládal své smysly díky následujícím přednostem:

Selles värsis selgitatakse meile otseselt, et jooga täiuslikkuse kõrgeim tasand on Kṛṣṇa teadvus. Viibimata Kṛṣṇa teadvuses, pole ühelgi moel võimalik oma meeli kontrollida. Nagu eespool mainitud, tekkis suurel targal Durvāsā Munil kord tüli Mahārāja Ambarīṣaga ning Durvāsā Muni, tundes oma uhkust solvatuna, vihastas asjatult ega suutnud seetõttu oma meeli enam kontrollida. Samas aga kuningas, kes polnud küll nii võimas joogi kui Durvāsā Muni, oli Jumala pühendunu ning kannatas rahumeelselt suure targa ülekohtu ära ja osutus seeläbi lõppkokkuvõttes võitjaks pooleks. Mahārāja Ambarīṣa suutis kontrollida oma meeli, kuna ta omas järgnevaid omadusi, millest räägitakse „Śrīmad-Bhāgavatamis" (9.4.18 – 20):

sa vai manaḥ kṛṣṇa-padāravindayor
vacāṁsi vaikuṇṭha-guṇānuvarṇane
karau harer mandira-mārjanādiṣu
śrutiṁ cakārācyuta-sat-kathodaye
sa vai manaḥ kṛṣṇa-padāravindayor
vacāṁsi vaikuṇṭha-guṇānuvarṇane
karau harer mandira-mārjanādiṣu
śrutiṁ cakārācyuta-sat-kathodaye
mukunda-liṅgālaya-darśane dṛśau
tad-bhṛtya-gātra-sparśe ’ṅga-saṅgamam
ghrāṇaṁ ca tat-pāda-saroja-saurabhe
śrīmat-tulasyā rasanāṁ tad-arpite
mukunda-liṅgālaya-darśane dṛśau
tad-bhṛtya-gātra-sparśe ’ṅga-saṅgamam
ghrāṇaṁ ca tat-pāda-saroja-saurabhe
śrīmat-tulasyā rasanāṁ tad-arpite
pādau hareḥ kṣetra-padānusarpaṇe
śiro hṛṣīkeśa-padābhivandane
kāmaṁ ca dāsye na tu kāma-kāmyayā
yathottama-śloka-janāśrayā ratiḥ
pādau hareḥ kṣetra-padānusarpaṇe
śiro hṛṣīkeśa-padābhivandane
kāmaṁ ca dāsye na tu kāma-kāmyayā
yathottama-śloka-janāśrayā ratiḥ

“Král Ambarīṣa upíral mysl na lotosové nohy Pána Kṛṣṇy, svá slova používal k popisování Pánova sídla, ruce k čištění chrámu Pána, uši k poslouchání popisů Pánových zábav, oči ke zhlížení podoby Pána, tělo k dotýkání se těl oddaných, nos k vnímání vůně květů obětovaných lotosovým nohám Pána, jazyk k ochutnávání lístků tulasī obětovaných Pánu, nohy k cestování na svaté místo, kde stojí Pánův chrám, hlavu ke skládání poklon Pánu a své touhy k plnění Pánových tužeb... a tím vším se stal způsobilým být Pánovým mat-para oddaným.”

„Kuningas Ambarīṣa keskendas oma mõistuse Jumal Kṛṣṇa lootosjalgadele; tema sõnad kirjeldasid Jumala elupaika; tema käed puhastasid Jumala templit; tema kõrvad kuulasid lugusid Jumala mängudest; tema silmad vaatlesid Jumala kuju; tema keha puudutas teise pühendunu keha; tema ninasõõrmed tundsid Jumala lootosjalgadele pakutud lillede lõhna; tema keel maitses Jumalale pakutud tulasī lehti; tema jalad kandsid teda pühasse paika, kus asus Jumala tempel; tema pea kummardas Jumala ees ning tema ainsaks sooviks oli täita Jumala soove. Kõik need omadused tegid temast Jumala mat-para pühendunu."

Výraz mat-para je v této souvislosti velice důležitý. Život Mahārāje Ambarīṣe ukazuje, jak se stát mat-para. Śrīla Baladeva Vidyābhūṣaṇa, velký učenec a ācārya tradice mat-para, poznamenává: mad-bhakti-prabhāvena sarvendriya-vijaya-pūrvikā svātma-dṛṣṭiḥ sulabheti bhāvaḥ. “Smysly lze zcela ovládnout jedině silou oddané služby Kṛṣṇovi.” Někdy se také uvádí příklad ohně: “Pán Viṣṇu, Kṛṣṇa, jenž dlí v srdci yogīna, spálí všechny nečistoty, tak jako planoucí oheň spálí vše v místnosti.” Yoga-sūtra rovněž předepisuje meditaci o Viṣṇuovi — nikoliv o prázdnotě. Takzvaní yogīni, kteří meditují o něčem, co není na úrovni Viṣṇua, pouze ztrácejí čas marným hledáním nějaké vidiny. Musíme si být vědomi Kṛṣṇy—oddáni Osobnosti Božství. To je cíl skutečné yogy.

Olulisim sõna selles värsis on mat-para. Seda, kuidas saada mat-para pühendunuks, näitas meile oma eluga Mahārāja Ambarīṣa. Śrīla Baladeva Vidyābhūṣaṇa, kes oli suur õpetlane ja ācārya mat-para ahelas, lausub: mad-bhakti-prabhāvena sarvendriya-vijaya-pūrvikā svātma-dṛṣṭiḥ sulabheti bhāvaḥ. „Täielikku kontrolli meelte üle on võimalik saavutada ainult Kṛṣṇa pühendunud teenimise jõul." Tihtipeale tuuakse sel teemal võrdluseks näide tulest: „Nii nagu ruumis puhkenud tuli põletab selles kõik tuhaks, põletab Jumal Viṣṇu, kes asetseb joogi südames, seal tuhaks kõik ebapuhtused." Ka „Yoga-sūtra" soovitab meil suunata oma meditatsioon Viṣṇule, mitte tühjusele. Niinimetatud joogid, kelle meditatsioon on suunatud millelegi, mis ei asetse Viṣṇu tasandil, raiskavad vaid kasutult oma aega mingi pettekujutelma otsinguil. Me peame viibima Kṛṣṇa teadvuses, olema pühendunud Jumala Isiksusele. See on tõelise jooga eesmärk.