TEXT 6

Verš

Text

na caitad vidmaḥ kataran no garīyo
yad vā jayema yadi vā no jayeyuḥ
yān eva hatvā na jijīviṣāmas
te ’vasthitāḥ pramukhe dhārtarāṣṭrāḥ

Synonyma

Synonyms

na — ani; ca — také; etat — toto; vidmaḥ — víme; katarat — co; naḥ — pro nás; garīyaḥ — lepší; yat vā — zdali; jayema — můžeme zvítězit; yadi — jestli; vā — nebo; naḥ — nás; jayeyuḥ — oni porazí; yān — ty, které; eva — zajisté; hatvā — zabitím; na — nikdy; jijīviṣāmaḥ — chtěli bychom žít; te — ti všichni; avasthitāḥ — nacházejí se; pramukhe — před; dhārtarāṣṭrāḥ — Dhṛtarāṣṭrovi synové.

na — nor; ca — also; etat — this; vidmaḥ — do we know; katarat — which; naḥ — for us; garīyaḥ — better; yat vā — whether; jayema — we may conquer; yadi — if; vā — or; naḥ — us; jayeyuḥ — they conquer; yān — those who; eva — certainly; hatvā — by killing; na — never; jijīviṣāmaḥ — we would want to live; te — all of them; avasthitāḥ — are situated; pramukhe — in the front; dhārtarāṣṭrāḥ — the sons of Dhṛtarāṣṭra.

Překlad

Translation

Ani nevíme, co je lepší — zvítězit, nebo být poraženi. Kdybychom Dhṛtarāṣṭrovy syny zabili, neměli bychom usilovat o to, abychom déle žili. Přesto před námi nyní stojí na bitevním poli.

Nor do we know which is better – conquering them or being conquered by them. If we killed the sons of Dhṛtarāṣṭra, we should not care to live. Yet they are now standing before us on the battlefield.

Význam

Purport

Přestože je boj pro kṣatriyu povinností, Arjuna nevěděl, zda má bojovat a riskovat zbytečné násilí, nebo zda má od boje upustit a živit se žebráním. Kdyby nepřítele neporazil, jediným způsobem obživy by pro něj pak byla žebrota. A vítězství nebylo jisté — zvítězit mohla kterákoliv strana. Ale i kdyby je čekalo vítězství (a právo bylo na jejich straně), bylo by pro ně velice obtížné žít v nepřítomnosti Dhṛtarāṣṭrových synů, kteří by zemřeli v boji. To by pro ně znamenalo jen jiný druh porážky. Všechny tyto úvahy dokazují, že Arjuna byl nejen velký oddaný Pána, ale také velmi osvícená osobnost, dokonale ovládající mysl a smysly. Jeho přání živit se žebráním, přestože se narodil v královské rodině, je také známkou odpoutanosti. Tyto vlastnosti společně s jeho vírou v pokyny Śrī Kṛṣṇy (jeho duchovního učitele) svědčí o jeho skutečně ctnostné povaze. Lze říci, že Arjuna byl způsobilý k osvobození. S neovládnutými smysly nikdo nedosáhne úrovně poznání a bez poznání a oddanosti nelze dosáhnout osvobození. Arjuna byl způsobilý po všech těchto stránkách, nehledě také na jeho vznešené hmotné vztahy s blízkými.

Arjuna did not know whether he should fight and risk unnecessary violence, although fighting is the duty of the kṣatriyas, or whether he should refrain and live by begging. If he did not conquer the enemy, begging would be his only means of subsistence. Nor was there certainty of victory, because either side might emerge victorious. Even if victory awaited them (and their cause was justified), still, if the sons of Dhṛtarāṣṭra died in battle, it would be very difficult to live in their absence. Under the circumstances, that would be another kind of defeat for them. All these considerations by Arjuna definitely proved that not only was he a great devotee of the Lord but he was also highly enlightened and had complete control over his mind and senses. His desire to live by begging, although he was born in the royal household, is another sign of detachment. He was truly virtuous, as these qualities, combined with his faith in the words of instruction of Śrī Kṛṣṇa (his spiritual master), indicate. It is concluded that Arjuna was quite fit for liberation. Unless the senses are controlled, there is no chance of elevation to the platform of knowledge, and without knowledge and devotion there is no chance of liberation. Arjuna was competent in all these attributes, over and above his enormous attributes in his material relationships.