Skip to main content

TEXT 56

VERSO 56

Verš

Texto

duḥkheṣv anudvigna-manāḥ
sukheṣu vigata-spṛhaḥ
vīta-rāga-bhaya-krodhaḥ
sthita-dhīr munir ucyate
duḥkheṣv anudvigna-manāḥ
sukheṣu vigata-spṛhaḥ
vīta-rāga-bhaya-krodhaḥ
sthita-dhīr munir ucyate

Synonyma

Sinônimos

duḥkheṣu — během utrpení trojího druhu; anudvigna-manāḥ — aniž by jeho mysl byla znepokojená; sukheṣu — o štěstí; vigata-spṛhaḥ — aniž by se příliš zajímal; vīta — prostý; rāga — připoutanosti; bhaya — strachu; krodhaḥ — a hněvu; sthita-dhīḥ — jehož mysl je nevzrušená; muniḥ — mudrc; ucyate — je nazýván.

duḥkheṣu — nas três classes de misérias; anudvigna-manāḥ — sem ser agitado na mente; sukheṣu — em felicidade; vigata-spṛhaḥ — sem estar interessado; vīta — livre de; rāga — apego; bhaya — medo; krodhaḥ — e ira; sthita-dhīḥ — cuja mente é estável; muniḥ — um sábio; ucyate — chama-se.

Překlad

Tradução

Ten, kdo není v mysli rozrušen ani uprostřed utrpení trojího druhu, necítí se povznesen, když přijde štěstí, a je prostý ulpívání, strachu a hněvu, je nazýván mudrcem klidné mysli.

Aquele cuja mente não é perturbada mesmo estando rodeado das três classes de misérias, e nem se exalta quando há felicidade, e que está livre do apego, do medo e da ira, é chamado um sábio de mente estável.

Význam

Comentário

Slovo muni poukazuje na toho, kdo dovede různými způsoby podněcovat svou mysl ke spekulaci, aniž by došel k přesnému závěru. Je řečeno, že každý muni má jiné hledisko, a pokud se některý názorově neliší od ostatních takových mudrců, nelze ho v pravém slova smyslu nazývat muni; nāsāv ṛṣir yasya mataṁ na bhinnam (Mahābhārata, Vana-parva 313.117). Sthita-dhīr muni neboli mudrc klidné mysli, o kterém zde hovoří Pán, je však jiný než obyčejný muni — je si neustále vědom Kṛṣṇy, protože již zanechal všeho tvořivého spekulování. Je praśānta-niḥśeṣa-mano-rathāntara (Stotra-ratna 43), tedy ten, kdo překonal úroveň myšlenkových spekulací a došel k závěru, že Pán Śrī Kṛṣṇa, Vāsudeva, je vším (vāsudevaḥ sarvam iti sa mahātmā su-durlabhaḥ). Ten, kdo si je takto plně vědom Kṛṣṇy, není nijak znepokojován nápory utrpení trojího druhu, protože všechny strasti přijímá jako milost Pána a domnívá se, že by si za své dřívější špatné jednání naopak zasloužil ještě větší potíže. Vidí, že jeho utrpení je z milosti Pána omezeno na nejmenší míru. A když je šťastný, připisuje všechny zásluhy Pánovi a sebe nepovažuje za hodného štěstí — uvědomuje si, že jedině milostí Pána je v takové příznivé situaci a může Pánu lépe sloužit. V zájmu služby Pánu je vždy odvážný a aktivní a není ovlivněn připoutaností či nechutí. Připoutaností se rozumí přijímat věci pro vlastní smyslový požitek a odpoutanost je stavem, kde toto smyslové ulpívání není. Ten, kdo neochvějně setrvává na úrovni vědomí Kṛṣṇy, je prostý připoutanosti i nechuti, neboť svůj život zasvětil službě Pánu. Proto se vůbec nehněvá, ani když se mu něco nepodaří. Ať už se setká s úspěchem či neúspěchem, nikdy to nenaruší jeho rozhodnost.

A palavra muni significa alguém que pode agitar sua mente de diversos modos através da especulação mental sem chegar a uma conclusão definitiva. Diz-se que cada muni tem um ponto de vista diferente, e se um muni não diferir de outros munis, ele não poderá ser chamado muni no sentido estrito do termo. Nāsāv ṛṣir yasya mataṁ na bhinnam (Mahābhārata, Vana-parva 313.117). Mas o sthita-dhīr muni, como é mencionado nesta passagem pelo Senhor, é diferente de um muni comum. O sthita-dhīr muni está sempre em consciência de Kṛṣṇa, porque ele esgotou todas as suas atividades relacionadas com a especulação criativa. Ele é chamado praśānta-niḥśeṣa-mano-rathāntara (Stotra-ratna 43), ou alguém que ultrapassou a fase de especulações mentais e chegou à conclusão de que o Senhor Śrī Kṛṣṇa, ou Vāsudeva, é tudo (vāsudevaḥ sarvam iti sa mahātmā su-durlabhaḥ). Ele é chamado um muni cuja mente é fixa. Tal pessoa em plena consciência de Kṛṣṇa não se deixa perturbar em absoluto pelas investidas das três classes de misérias, pois aceita todas as misérias como misericórdia do Senhor, e considera-se merecedora de ainda mais sofrimentos devido a suas más ações passadas; e ela vê que suas misérias são reduzidas ao mínimo, pela graça do Senhor. Do mesmo modo, quando se sente feliz, ela reconhece que isto é obra do Senhor, e considera-se indigna de receber tal felicidade; ela entende que é devido apenas à graça do Senhor que ela está numa condição confortável e é capaz de prestar melhor serviço ao Senhor. E, em prol do serviço ao Senhor, ela é sempre ousada e ativa e não se influencia por apego ou aversão. Apego significa aceitar as coisas para o prazer dos próprios sentidos, e desapego é a ausência desse apego sensual. Mas quem é fixo em consciência de Kṛṣṇa não tem apego nem desapego porque dedica sua vida a servir ao Senhor. Portanto, ele não fica nem um pouco zangado mesmo quando seus esforços não são bem-sucedidos. Ocorra sucesso ou fracasso, quem é consciente de Kṛṣṇa está sempre fixo em sua determinação.