TEXT 54
TEXT 54
Verš
Tekstas
sthita-prajñasya kā bhāṣā
samādhi-sthasya keśava
sthita-dhīḥ kiṁ prabhāṣeta
kim āsīta vrajeta kim
sthita-prajñasya kā bhāṣā
samādhi-sthasya keśava
sthita-dhīḥ kiṁ prabhāṣeta
kim āsīta vrajeta kim
Synonyma
Synonyms
arjunaḥ uvāca — Arjuna pravil; sthita-prajñasya — toho, kdo má neochvějné vědomí Kṛṣṇy; kā — jaký; bhāṣā — jazyk; samādhi-sthasya — toho, kdo je v tranzu; keśava — Kṛṣṇo; sthita-dhīḥ — ten, kdo neochvějně setrvává na úrovni vědomí Kṛṣṇy; kim — co; prabhāṣeta — říká; kim — jak; āsīta — zůstává v klidu; vrajeta — chodí; kim — jak.
Překlad
Translation
Arjuna pravil: Ó Kṛṣṇo, čím se vyznačuje ten, jehož vědomí je takto pohroužené v transcendenci? Jak a jakým jazykem mluví? Jak sedí a jak chodí?
Arjuna tarė: O Kṛṣṇa, kaip atpažinti tą, kurio sąmonė panirusi į transcendenciją? Kaip jis šneka ir kokia jo kalba? Kaip jis sėdi ir kaip vaikšto?
Význam
Purport
Tak jako se každý člověk vyznačuje určitými povahovými rysy, které odpovídají jeho postavení, svou příznačnou povahu má také ten, kdo si je vědom Kṛṣṇy — určitý způsob mluvy, chůze, myšlení, cítění a podobně. Stejně jako bohatý člověk projevuje známky toho, že je bohatý, nemocný známky toho, že je nemocný, nebo učený známky učenosti, podobně osoba s transcendentálním vědomím Kṛṣṇy se při svém jednání různého druhu projevuje určitým způsobem. O jejích povahových rysech se můžeme dozvědět z Bhagavad-gīty. Velice důležité je, jak hovoří, protože mluva je nejvýznamnějším projevem každého člověka. Je řečeno, že hlupák zůstává neodhalen, dokud nezačne mluvit. Pěkně oblečeného hlupáka skutečně nelze rozpoznat, dokud nepromluví; jakmile však začne hovořit, ihned se prozradí. První nápadnou vlastností osoby vědomé si Kṛṣṇy je, že mluví pouze o Kṛṣṇovi a o věcech, které jsou s Ním spojené. Další povahové rysy pak přirozeně následují a budou zde popsány.
KOMENTARAS: Kaip kiekvienam žmogui konkrečioje situacijoje būdingi tam tikri bruožai, taip Kṛṣṇą įsisąmoninusiam žmogui būdinga tam tikra kalbėsena, eisena, mąstysena, jausena etc. Kaip turtingame žmoguje pagal jam būdingus požymius atpažinsi turtuolį, ligotame – ligonį, kaip mokytam žmogui būdingi saviti požymiai, taip žmogus su transcendentine Kṛṣṇos sąmone atpažįstamas iš požymių, būdingų jo elgesiui. Tie ypatingi požymiai nurodomi „Bhagavad-gītoje“. Svarbiausia, kas rodo, kad žmogus įsisąmonino Kṛṣṇą – kalba, nes ji – pati pagrindinė bet kurio žmogaus savybė. Sakoma, kvailio nepažinsi, kol jis nekalba. Iš tiesų, sunku atpažinti kvailį, kol jis dailiai apsitaisęs, bet pakanka kvailiui atverti burną ir jis tuoj išsiduoda. Geriausiai Kṛṣṇos sąmonės žmogų charakterizuoja tai, kad jis kalba tiktai apie Kṛṣṇą ir su Juo susijusius dalykus. Po to savaime išryškėja ir kitos savybės, apie kurias pasakoja kiti posmai.