Skip to main content

TEXT 46

VERSO 46

Verš

Texto

yāvān artha uda-pāne
sarvataḥ samplutodake
tāvān sarveṣu vedeṣu
brāhmaṇasya vijānataḥ
yāvān artha uda-pāne
sarvataḥ samplutodake
tāvān sarveṣu vedeṣu
brāhmaṇasya vijānataḥ

Synonyma

Sinônimos

yāvān — vše, co; arthaḥ — je určeno; uda-pāne — ve studni s vodou; sarvataḥ — v každém ohledu; sampluta-udake — ve velké vodní nádrži; tāvān — podobně; sarveṣu — ve všech; vedeṣu — védských písmech; brāhmaṇasya — toho, kdo zná Nejvyšší Brahman; vijānataḥ — kdo má úplné poznání.

yāvān — tudo o que; arthaḥ — se pretende; uda-pāne — num poço dágua; sarvataḥ — em todos os aspectos; sampluta-udake — num grande reservatório de água; tāvān — de modo semelhante; sarveṣu — em todos; vedeṣu — os textos védicos; brāhmaṇasya — do homem que conhece o Brahman Supremo; vijānataḥ — que tem conhecimento completo.

Překlad

Tradução

Velká vodní nádrž může posloužit všem účelům, kterým slouží malá studna. Všech dílčích cílů Ved může stejně tak dosáhnout ten, kdo zná jejich konečný cíl.

Todos os propósitos satisfeitos por um poço pequeno podem imediatamente ser satisfeitos por um grande reservatório de água. De modo semelhante, todos os propósitos dos Vedas podem ser cumpridos por aquele que conhece o seu propósito subjacente.

Význam

Comentário

Účelem obřadů a obětí popsaných v karmakándské části védské literatury je povzbuzení k postupnému pokroku v seberealizaci. A z patnácté kapitoly Bhagavad-gīty (15.15) je zřejmé, že cílem studia Ved je znát Pána Kṛṣṇu, původní příčinu všeho. Seberealizace tedy znamená poznat Kṛṣṇu a věčný vztah, který s Ním máme. O vztahu mezi živými bytostmi a Kṛṣṇou je rovněž zmínka v patnácté kapitole Bhagavad-gīty (15.7). Živé bytosti jsou nedílné části Kṛṣṇy; obnovením vědomí Kṛṣṇy se proto individuální živá bytost dostává na nejdokonalejší úroveň védského poznání. To je doloženo ve Śrīmad-Bhāgavatamu (3.33.7):

Os rituais e sacrifícios mencionados na divisão karma-kāṇḍa da literatura védica destinam-se a encorajar o desenvolvimento gradual da auto-realização. E o propósito da auto-realização é afirmado claramente no Décimo Quinto Capítulo do Bhagavad-gītā (15.15): o propósito de estudar os Vedas é conhecer o Senhor Kṛṣṇa, a causa primordial de tudo. Logo, auto-realização significa compreender Kṛṣṇa e nossa eterna relação com Ele. A relação que existe entre as entidades vivas e Kṛṣṇa também é mencionada no Décimo Quinto Capítulo do Bhagavad-gītā (15.7). As entidades vivas são partes integrantes de Kṛṣṇa; portanto, a etapa em que a entidade viva individual revive a consciência de Kṛṣṇa é a mais elevada perfeição do conhecimento védico. O Śrīmad-Bhāgavatam (3.33.7) confirma isto com as seguintes palavras:

aho bata śva-paco ’to garīyān
yaj-jihvāgre vartate nāma tubhyam
tepus tapas te juhuvuḥ sasnur āryā
brahmānūcur nāma gṛṇanti ye te
aho bata śva-paco ’to garīyān
yaj-jihvāgre vartate nāma tubhyam
tepus tapas te juhuvuḥ sasnur āryā
brahmānūcur nāma gṛṇanti ye te

“Ó můj Pane! Ten, kdo zpívá Tvé svaté jméno, je na nejvyšší úrovni seberealizace, i když pochází z nízko postavené rodiny, například rodiny caṇḍālů (pojídačů psů). Nepochybně musel podstoupit nejrůznější askezi a vykonat oběti podle védských předpisů a mnohokrát prostudovat Vedy poté, co se koupal na všech posvátných poutních místech. Taková osoba je nejlepším z árjů.”

“Ó meu Senhor, uma pessoa que esteja cantando Seu santo nome, embora nascida em família inferior como a de um caṇḍāla [comedor de cães], está situada na mais elevada plataforma da auto-realização. Esta pessoa deve ter executado todas as espécies de penitências e sacrifícios segundo os rituais védicos e, tendo tomado seu banho em todos os lugares santos de peregrinação, na certa estudou os textos védicos muitíssimas vezes. Tal pessoa é considerada a melhor da família ariana.”

Všichni tedy musí být natolik inteligentní, aby poznali cíl Ved a neulpívali na samotných obřadech, a nesmí toužit po dosažení nebeských planet za účelem lepšího smyslového požitku. V tomto věku není pro obyčejné lidi možné řídit se všemi pravidly védských obřadů ani důkladně prostudovat Vedāntu a všechny Upaniṣady. Vykonat vše, co navrhují Vedy, si vyžaduje mnoho času, energie, znalostí a prostředků. V tomto věku je to prakticky nemožné. Nejvyššího cíle védské kultury se však dosáhne zpíváním svatého jména Pána. To doporučil Pán Caitanya, osvoboditel všech pokleslých duší. Když se Ho velký učenec a znalec Ved Prakāśānanda Sarasvatī zeptal, proč místo studia filozofie Vedānty zpívá svaté jméno Pána jako nějaký sentimentalista, Pán Caitanya mu odpověděl, že Jeho duchovní učitel Ho shledal velkým hlupákem a požádal Ho proto, aby jen zpíval svaté jméno Pána Kṛṣṇy — a když tak učinil, propadl extázi jako šílenec. V tomto věku Kali jsou lidé většinou hloupí a na to, aby pochopili filozofii Vedānty, jim chybí vzdělání. Nejvyššího cíle Vedānty lze ovšem dosáhnout zpíváním svatého jména Pána bez přestupků. Vedānta je vrcholem védské moudrosti, Pán Kṛṣṇa je autorem a znalcem této filozofie a největším védántistou je ta velká duše, která nachází potěšení ve zpívání svatého jména Pána. To je konečný cíl veškeré védské mystiky.

Portanto, deve-se ser bastante inteligente para compreender o propósito dos Vedas, sem se deixar apegar apenas aos rituais, e não se deve desejar a elevação aos reinos celestiais visando uma qualidade melhor de satisfação dos sentidos. Nesta era, não é possível para o homem comum seguir todas as regras e regulações dos rituais védicos, nem lhe é possível estudar exaustivamente todo o Vedānta e os Upaniṣads. É preciso muito tempo, energia, conhecimento e recursos para pôr em execução os propósitos dos Vedas. Dificilmente isto é possível nesta era. Todavia, o melhor propósito da cultura védica é alcançado, cantando o santo nome do Senhor, como foi recomendado pelo Senhor Caitanya, o libertador de todas as almas caídas. Quando um grande erudito védico, Prakāśānanda Sarasvatī, perguntou-Lhe por que estava cantando o santo nome do Senhor como um sentimentalista em vez de ficar estudando a filosofia vedānta, o Senhor Caitanya respondeu que Seu mestre espiritual considerava-O um grande tolo e por isso pediu-Lhe que cantasse o santo nome do Senhor Kṛṣṇa. Seguindo esta ordem, Ele ficou em êxtase parecendo um louco. Nesta era de Kali, a maioria da população é tola e não recebe o necessário treinamento para compreender a filosofia vedānta; cumpre o melhor propósito da filosofia vedānta quem canta o santo nome do Senhor e não comete ofensas. Vedānta é a última palavra em sabedoria védica, e o autor e conhecedor da filosofia vedānta é o Senhor Kṛṣṇa; e o maior vedantista é a grande alma que sente prazer em cantar o santo nome do Senhor. Este é o objetivo último de todo o misticismo védico.