Skip to main content

TEXT 39

39. VERS

Verš

Szöveg

eṣā te ’bhihitā sāṅkhye
buddhir yoge tv imāṁ śṛṇu
buddhyā yukto yayā pārtha
karma-bandhaṁ prahāsyasi
eṣā te ’bhihitā sāṅkhye
buddhir yoge tv imāṁ śṛṇu
buddhyā yukto yayā pārtha
karma-bandhaṁ prahāsyasi

Synonyma

Szó szerinti jelentés

eṣā — veškerá tato; te — tobě; abhihitā — popisovaná; sāṅkhye — rozborem; buddhiḥ — inteligence; yoge — při jednání zbaveném svých plodů; tu — ale; imām — toto; śṛṇu — vyslechni; buddhyā — inteligencí; yuktaḥ — spojen; yayā — čímž; pārtha — ó synu Pṛthy; karma-bandham — pouto v podobě reakce; prahāsyasi — můžeš být zbaven.

eṣā – mindez; te – neked; abhihitā – leírva; sāṅkhye – elemző tanulmányozás során; buddhiḥ – értelem; yoge – a tettek gyümölcsére nem vágyva cselekedni; tu – de; imām – ezt; śṛṇu – halld hát; buddhyā – értelem által; yuktaḥ – összekapcsolt; yayā – amivel; pārtha – ó, Pṛthā fia; karma-bandham – a visszahatás kötelékét; prahāsyasi – elhagyod.

Překlad

Fordítás

Potud jsem ti toto poznání vysvětlil podrobným rozborem. Nyní poslouchej, jak ho vyložím z hlediska jednání zbaveného svých plodů. Ó synu Pṛthy, když budeš jednat s takovýmto poznáním, můžeš se vysvobodit z pout činů.

Eddig az elemző tanulmányozás segítségével írtam le neked e tudást. Halld most, ahogy a tettek gyümölcseire nem vágyó cselekvés alapján magyarázom el! Ó, Pṛthā fia! Ha ilyen tudás birtokában cselekszel, megszabadulhatsz a munka bilincseitől.

Význam

Magyarázat

Slovo saṅkhyā podle védského slovníku Nirukti označuje podrobné popisy a sāṅkhya je filozofie, která podrobně popisuje skutečnou povahu duše. Yoga se zase týká ovládání smyslů. Arjunovo odmítnutí bojovat se zakládalo na smyslovém požitku. Zapomněl na svou prvořadou povinnost a chtěl upustit od boje, protože si myslel, že když nezabije své příbuzné a blízké, syny Dhṛtarāṣṭry, bude šťastnější, než kdyby si po jejich porážce užíval království. V obou případech bylo základním hlediskem uspokojení smyslů. Jak štěstí z porážky svých příbuzných, tak radost vidět je naživu se zakládají na vlastním smyslovém požitku i za cenu obětování moudrosti a povinnosti. Proto chtěl Kṛṣṇa Arjunovi vyložit, že když zabije tělo svého děda, nezabije samotnou duši. Vysvětlil mu, že všechny individuální osoby, včetně Pána samotného, jsou individuálními osobami věčně. Byly jimi v minulosti, jsou jimi v přítomnosti a budou jimi i v budoucnosti, protože jsme všichni věčně individuální duše. Pouze různě měníme své oděvy v podobě těl; individualitu si ve skutečnosti zachováváme i po vysvobození z pout v podobě hmotných šatů. Pán Kṛṣṇa velice názorně podal rozbor duše a těla. Takové názorné poznání duše a těla z různých úhlů pohledu je zde podle slovníku Nirukti nazváno sāṅkhya. Tato sāṅkhya nemá nic společného se sánkhjovou filozofií ateisty Kapily. Dávno před podvodníkem Kapilou vyložil filozofii sāṅkhyi ve Śrīmad-Bhāgavatamu pravý Pán Kapila, inkarnace Pána Kṛṣṇy, který s ní osvítil svou matku Devahūti. Jasně vysvětlil, že puruṣa, Nejvyšší Pán, je činný a tvoří tím, že pohlédne na prakṛti. To je uznáno ve Vedách a v Gītě. Popis ve Vedách udává, že Pán pohledem oplodnil prakṛti neboli přírodu nepatrnými individuálními dušemi. Všechny tyto individuální živé bytosti pracují v hmotném světě s cílem uspokojit smysly a okouzleny hmotnou energií si myslí, že jim patří všechen požitek. Tato mentalita se přenáší i do posledního stádia — osvobození — kdy chce být živá bytost totožná s Pánem. To je poslední léčka māyi, iluze smyslového požitku. Až po mnoha životech takového jednání zaměřeného na uspokojování smyslů se velká duše odevzdá Vāsudevovi, Pánu Kṛṣṇovi, a tak dosáhne cíle svého hledání základní pravdy.

A Nirukti, a védikus értelmező szótár szerint a saṅkhyā szó a dolgok részletes leírását jelenti, a sāṅkhya pedig arra a filozófiára utal, amely a lélek igazi természetét írja le. A yoga az érzékek szabályozását foglalja magában. Arjuna ötlete, hogy nem fog harcolni, az érzékkielégítésen alapult. Megfeledkezett alapvető kötelességéről, s hátat akart fordítani a harcnak, mert azt hitte, boldogabb lehet, ha nem pusztítja el rokonait, mint ha unokatestvéreit és fivéreit, Dhṛtarāṣṭra fiait legyőzve élvezi a királyságot. Az alapelv azonban mindkét esetben csupán az érzékkielégítés volt. Akár a legyőzésük jelent számára boldogságot, akár az, hogy életben látja őket, mindkettő saját érzékkielégítésén alapszik, aminek érdekében még a bölcsességet és a kötelességet is hajlandó volt feláldozni. Kṛṣṇa éppen ezért meg akarta magyarázni Arjunának, hogy nagyatyja testének elpusztításával magát a lelket nem ölné meg. Elmondta, hogy minden egyéni személy – magát az Urat is beleértve – örökké egyéniség marad. Azok voltak a múltban, azok a jelenben, s azok maradnak a jövőben is, mert mindannyian örökké egyéni lelkek vagyunk. Csupán testi öltözékünket cseréljük számtalan módon, valójában azonban egyéniségünket még az után is megőrizzük, hogy megszabadultunk az anyagi öltözék kötelékeitől. Az Úr Kṛṣṇa nagyon szemléletesen magyarázta el a lélek és a test analitikus tudományát. A Nirukti szótárnak megfelelően a vers sāṅkhyának nevezi ezt a leíró tudományt, amely különböző nézőpontokból vizsgálja a lelket és a testet. Ez a sāṅkhya semmilyen kapcsolatban nem áll az ateista Kapila sāṅkhya filozófiájával. Jóval a csaló Kapila előtt a valódi Kapila, az Úr Kṛṣṇa inkarnációja már részletesen kifejtette a sāṅkhya filozófiát a Śrīmad-Bhāgavatamban, amikor anyjának, Devahūtinak tanította azt. Érthetően elmagyarázta, hogy a puruṣa, vagyis a Legfelsőbb Úr az aktív princípium, s hogy azáltal teremt, hogy rápillant a prakṛtire. Ezt mind a Védák, mind a Gītā elfogadja. A Védák leírása szerint az Úr rápillantott a prakṛtire, vagyis a természetre, és megtermékenyítette azt az atomnyi egyéni lelkekkel. Ezek az egyének valamennyien az érzékeik kielégítése érdekében cselekszenek az anyagi világban, és az anyagi energia hatása alatt azt gondolják, hogy ők az élvezők. E mentalitás mellett egészen a felszabadulás végső pontjáig kitartanak, amikor is eggyé akarnak válni az Úrral. Ez a māyānak, az érzékkielégítés illúziójának utolsó csapdája. Sok-sok ilyen érzékkielégítő tevékenységben eltöltött élet után a kiváló lélek meghódol Vāsudevának, az Úr Kṛṣṇának, s így eléri a végső igazság utáni kutatás célját.

Arjuna již přijal Kṛṣṇu za svého duchovního učitele tím, že se Mu odevzdal se slovy: śiṣyas te 'haṁ śādhi māṁ tvāṁ prapannam. Kṛṣṇa mu proto nyní vyloží, jak se jedná na úrovni buddhi-yogy neboli karma-yogy — jinými slovy, jak se vykonává oddaná služba pouze pro uspokojení smyslů Pána. Tato buddhi-yoga je v desátém verši desáté kapitoly jasně popsána jako přímé spojení s Pánem, jenž dlí v srdci každého v podobě Paramātmy. Takové spojení ovšem nelze navázat bez oddané služby. Úrovně buddhi-yogy tedy zvláštní milostí Pána dosáhne ten, kdo prokazuje oddanou, transcendentální láskyplnou službu Pánu neboli jedná vědom si Kṛṣṇy. Pán proto říká, že jedině těm, kteří Mu z transcendentální lásky neustále prokazují oddanou službu, poskytuje čisté poznání o láskyplné oddanosti. Takto Ho může oddaný snadno dosáhnout ve věčně blaženém království Boha.

Arjuna már elfogadta Kṛṣṇát lelki tanítómesterének, amikor meghódolt Előtte: śiṣyas te 'haṁ śādhi māṁ tvāṁ prapannam. Kṛṣṇa ezért most beszélni fog neki a buddhi-yoga, vagyis a karma-yoga tetteiről, más szóval az odaadó szolgálat végzéséről, amely egyedül az Úr érzékeinek kielégítését tekinti céljának. A tizedik fejezet tizedik verse érthetően elmagyarázza, hogy a buddhi-yoga nem más, mint közvetlen kapcsolat az Úrral, aki Paramātmāként mindenki szívében jelen van. Ezt a kapcsolatot azonban lehetetlen megteremteni az odaadó szolgálat nélkül. Aki tehát az Úr transzcendentális, szeretetteljes odaadó szolgálatának él – vagyis Kṛṣṇa-tudatú –, az az Úr különleges kegyéből eljut a buddhi-yoga szintjére. Ezért mondja az Úr, hogy csak azokat jutalmazza meg a szeretetteljes odaadás tiszta tudományával, akik transzcendentális szeretettel mindig odaadóan szolgálják Őt. A bhakta ily módon könnyen elérheti Őt örök, gyönyörteli birodalmában.

Buddhi-yoga zmíněná v tomto verši je tedy oddaná služba Pánu a uvedené slovo sāṅkhya nemá nic společného s ateistickou sāṅkhya-yogou, kterou zavedl podvodník Kapila. Neměli bychom proto učinit mylný závěr, že sāṅkhya-yoga, o níž se zde hovoří, je nějak spojena s ateistickou sāṅkhyou. Ta v tehdejší době ani neměla žádný vliv, a Pán Kṛṣṇa by ani neměl zájem se o takové bezbožné filozofické spekulaci zmiňovat. Skutečnou sánkhjovou filozofii popisuje Pán Kapila ve Śrīmad-Bhāgavatamu, ale ani ta nemá s těmito verši nic společného. Zde sāṅkhya znamená analytický popis těla a duše. Pán Kṛṣṇa předložil analýzu duše, aby přivedl Arjunu k buddhi-yoze neboli bhakti-yoze. To znamená, že sāṅkhya Pána Kṛṣṇy a sāṅkhya Pána Kapily popisovaná v Bhāgavatamu se od sebe neliší — obě jsou bhakti-yogou. Pán Kṛṣṇa proto řekl, že jen méně inteligentní lidé dělají mezi sāṅkhya-yogou a bhakti-yogou rozdíl (sāṅkhya-yogau pṛthag bālāḥ pravadanti na paṇḍitāḥ).

A versben említett buddhi-yoga ily módon az Úr odaadó szolgálatát jelenti, és a sāṅkhya szónak, melyet szintén e versben találunk, semmi köze nincs a csaló Kapila által hirdetett ateista sāṅkhya-yogához. Nem szabad hát félreértenünk, és azt gondolnunk, hogy az itt említett sāṅkhya-yogának kapcsolata van az ateista sāṅkhyával. Annak a filozófiának akkor még semmilyen hatása nem volt; s az Úr Kṛṣṇa nem is beszélne egy ilyen istentagadó filozófiai spekulációról. A valódi sāṅkhya filozófiát az Úr Kapila írja le a Śrīmad-Bhāgavatamban, de még annak a sāṅkhyának sincs köze a jelenlegi témához. Itt a sāṅkhya a test és a lélek elemző leírását jelenti. Az Úr Kṛṣṇa analitikus leírást adott a lélekről, hogy Arjunát eljuttassa a buddhi-yoga, vagyis a bhakti-yoga szintjére. Az Úr Kṛṣṇa sāṅkhyája, valamint az Úr Kapila sāṅkhyája, melyet a Bhāgavatam ír le, egy és ugyanaz tehát. Mindkettő bhakti-yoga. Az Úr Kṛṣṇa ezért kijelentette, hogy csak a csekély értelemmel megáldott emberek tesznek különbséget a sāṅkhya-yoga és a bhakti-yoga között (sāṅkhya-yogau pṛthag bālāḥ pravadanti na paṇḍitāḥ).

Ateistická sāṅkhya-yoga samozřejmě nemá s bhakti-yogou nic společného, ale neinteligentní osoby přesto tvrdí, že o ní Bhagavad-gītā pojednává.

Az ateista sāṅkhya-yogának természetesen nincs köze a bhakti-yogához, az intelligenciával nem rendelkező emberek mégis azt mondják, hogy a Bhagavad-gītā az ateista sāṅkhya-yogára utal.

Je tedy třeba pochopit, že buddhi-yoga znamená jednání s vědomím Kṛṣṇy, ve stavu úplné blaženosti a poznání, jež provázejí oddanou službu. Ten, kdo pracuje pouze pro uspokojení Pána — bez ohledu na to, jak je tato práce obtížná — jedná podle zásad buddhi-yogy a vždy pociťuje transcendentální blaženost. Díky takovému transcendentálnímu zaměstnávání se dosahuje automaticky, milostí Pána, veškerého transcendentálního porozumění, a jeho osvobození je tedy úplné; nechce nabýt poznání nějakou další snahou. Je velký rozdíl mezi prací s vědomím Kṛṣṇy a prací s vidinou jejích plodů, zvláště pokud jde o uspokojování smyslů, kterým chce člověk dosáhnout rodinného či hmotného štěstí. Buddhi-yoga je tedy transcendentální úroveň práce.

Meg kell értenünk, hogy a buddhi-yoga azt jelenti, hogy az ember Kṛṣṇa-tudatban, az odaadó szolgálat teljes boldogságában és tudásában cselekszik. Aki csupán azért dolgozik, hogy elégedetté tegye az Urat, s ennek érdekében mindent megtesz, legyen az bármilyen nehéz, az a buddhi-yoga elvei szerint cselekszik, s mindig transzcendentális boldogságot érez. Az ilyen transzcendentális tevékenység következtében az Úr kegyéből az ember tökéletes transzcendentális tudásra tesz szert, s így felszabadulása teljessé válik, anélkül hogy külön erőfeszítést tenne a tudás elsajátítása érdekében. A Kṛṣṇa-tudatú tettek és a gyümölcsökért végzett munka között nagy különbség van, különösen ha az utóbbival az embernek az érzékkielégítés a célja, hogy családi vagy anyagi boldogsághoz jusson. A buddhi-yoga tehát az elvégzett munka transzcendentális természetére utal.