TEXT 29

Verš

Texte

āścarya-vat paśyati kaścid enam
āścarya-vad vadati tathaiva cānyaḥ
āścarya-vac cainam anyaḥ śṛṇoti
śrutvāpy enaṁ veda na caiva kaścit

Synonyma

Synonyms

āścarya-vat — jako úžasnou; paśyati — vidí; kaścit — někdo; enam — tuto duši; āścarya-vat — jako o úžasné; vadati — mluví o; tathā — tak; eva — jistě; ca — také; anyaḥ — další; āścarya-vat — podobně úžasná; ca — také; enam — tato duše; anyaḥ — jiný; śṛṇoti — naslouchá o; śrutvā — když slyšel; api — dokonce; enam — tuto duši; veda — zná; na — nikdy; ca — a; eva — jistě; kaścit — někdo.

āścarya-vat: comme extraordinaire; paśyati: voit; kaścit: quelqu’un; enam: cette âme; āścarya-vat: comme extraordinaire; vadati: parle; tathā: ainsi; eva: certes; ca: aussi; anyaḥ: un autre; āścarya-vat: pareillement extraordinaire; ca: aussi; enam: cette âme; anyaḥ: un autre; śṛṇoti: entend; śrutvā: ayant entendu; api: même; enam: cette âme; veda: ne connaît; na: jamais; ca: et; eva: certes; kaścit: quiconque.

Překlad

Translation

Někteří na duši hledí jako na úžasnou, jiní ji popisují jako úžasnou a další o ní slýchávají jako o úžasné; zatímco jiní, i když o ní slyšeli, jí nemohou porozumět ani v nejmenším.

Certains voient en l’âme un phénomène prodigieux; d’autres en parlent comme d’une étonnante merveille; d’autres encore en entendent parler comme d’une chose incroyable. Il en est cependant qui, même après en avoir entendu parler, ne peuvent la comprendre.

Význam

Purport

Gītopaniṣad se z velké části zakládá na principech Upaniṣad, a proto není divu, že podobný verš najdeme také v Kaṭha Upaniṣadě (1.2.7):

Comme la Gītopaniṣad s’appuie pour l’essentiel sur les principes des Upaniṣads, il n’est guère étonnant de trouver dans la Kaṭha Upaniṣad (1.2.7) le verset suivant:

śravaṇayāpi bahubhir yo na labhyaḥ
śṛṇvanto ’pi bahavo yaṁ na vidyuḥ
āścaryo vaktā kuśalo ’sya labdhā
āścaryo ’sya jñātā kuśalānuśiṣṭaḥ

To, že duše, která je jako atom, je jak v těle obrovského zvířete či mohutného banyánu, tak i v mikrobech, jichž miliardy zabírají pouze nepatrný prostor, je nepochybně úžasné. Lidé, kterým se nedostává poznání, a ti, kdo nežijí zdrženlivě, nemohou pochopit udivující vlastnosti nepatrné individuální duchovní jiskry, ani když je líčí největší autorita na poznání, která učila i Brahmu, první živou bytost ve vesmíru. Většina lidských bytostí v tomto věku pojímá vše na hrubohmotné úrovni, a proto si nedovedou představit, jak může taková malá částečka nabýt tak velkých i tak malých rozměrů. Lidé žasnou nad povahou duše nebo jejím popisem. Jelikož je zmátla hmotná energie, jsou tak pohrouženi do toho, co přináší smyslový požitek, že mají velice málo času na pochopení otázky sebepoznání; přestože bez sebepoznání skončí všechny naše činnosti v boji o přežití nakonec porážkou. Tito lidé snad vůbec nevědí, že je nutné myslet na duši a tímto způsobem nalézt konečné řešení problému hmotných strastí.

Que l’âme infinitésimale soit présente, tant dans le corps d’un animal gigantesque, ou d’un énorme arbre banian, que dans les milliards de germes occupant chaque centimètre cube d’espace, est incontestablement quelque chose d’extraordinaire. Les hommes au maigre savoir et ceux qui ne sont pas austères ne peuvent comprendre ce qu’il y a de merveilleux dans cette étincelle spirituelle de la taille d’un atome, quand bien même la chose leur est expliquée par le plus grand maître, dont même Brahmā, le premier être créé de notre univers, a reçu les enseignements. En cet âge, à cause de leur vision matérialiste des choses, la plupart des gens ne peuvent concevoir qu’une particule si infime puisse prendre à la fois des formes si grandes et si petites.

Ainsi, certains s’émerveillent en voyant la constitution de l’âme, d’autres simplement en en écoutant la description. Illusionné par l’énergie matérielle, l’homme est constamment absorbé dans sa quête des plaisirs et n’a pas le temps de s’interroger sur son identité spirituelle. Or, sans cette indispensable connaissance de soi, tout ce qu’il fait dans sa lutte pour l’existence est voué à l’échec. Il ignore, apparemment, que pour mettre un terme aux souffrances matérielles, il faut s’interroger sur l’âme.

Někteří lidé se zájmem naslouchat o duši někdy navštěvují přednášky v příznivé společnosti, ale následkem nevědomosti mohou být také svedeni, když začnou považovat Nadduši a nepatrnou duši za totožné, bez rozdílu ve velikosti. Je velice obtížné najít člověka, který dokonale zná postavení Nadduše a nepatrné duše, jejich role a vztahy a všechny ostatní významné i méně významné podrobnosti. A ještě obtížnější je najít někoho, kdo z poznání duše skutečně vytěžil veškerý prospěch a je schopen popsat její postavení z různých hledisek. Pokud se však člověku nějakým způsobem podařilo porozumět duši, jeho život je úspěšný.

Certains, réellement désireux d’entendre parler de l’âme, assistent à de nombreuses conférences sur le sujet données par des personnes compétentes, mais parfois, par ignorance, ils font tout de même l’erreur de prendre pour une seule et même chose l’Âme Suprême et l’âme infinitésimale, sans distinction de grandeur. Il est très rare qu’un homme connaisse parfaitement la position de chacune, leurs fonctions respectives, leurs relations, et les détails qui leur sont propres. Et il est plus rare encore de trouver un homme qui ait pleinement tiré parti de la connaissance de l’âme, devenant ainsi capable d’expliquer tout ce qui y a trait. Mais si, d’une façon ou d’une autre, nous arrivons à comprendre le sujet de l’âme, notre vie sera alors un succès.

Nejsnadnějším způsobem, jak poznat vlastní já, je převzít výroky Bhagavad-gīty vyslovené největší autoritou — Pánem Kṛṣṇou — aniž bychom se nechali odvést jinými teoriemi. To, abychom dokázali přijmout Kṛṣṇu za Nejvyšší Osobnost Božství, však rovněž vyžaduje rozsáhlé podstupování askeze a konání obětí, buď v tomto, nebo v minulých životech. Kṛṣṇu jako takového je však možné poznat bezpříčinnou milostí čistého oddaného. Nijak jinak toho nelze dosáhnout.

The easiest process for understanding the subject matter of self, however, is to accept the statements of the Bhagavad-gītā spoken by the greatest authority, Lord Kṛṣṇa, without being deviated by other theories. But it also requires a great deal of penance and sacriﬁce, either in this life or in the previous ones, before one is able to accept Kṛṣṇa as the Supreme Personality of Godhead. Kṛṣṇa can, however, be known as such by the causeless mercy of the pure devotee and by no other way.