Skip to main content

TEXT 29

TEXT 29

Verš

Text

āścarya-vat paśyati kaścid enam
āścarya-vad vadati tathaiva cānyaḥ
āścarya-vac cainam anyaḥ śṛṇoti
śrutvāpy enaṁ veda na caiva kaścit
āścarya-vat paśyati kaścid enam
āścarya-vad vadati tathaiva cānyaḥ
āścarya-vac cainam anyaḥ śṛṇoti
śrutvāpy enaṁ veda na caiva kaścit

Synonyma

Synonyms

āścarya-vat — jako úžasnou; paśyati — vidí; kaścit — někdo; enam — tuto duši; āścarya-vat — jako o úžasné; vadati — mluví o; tathā — tak; eva — jistě; ca — také; anyaḥ — další; āścarya-vat — podobně úžasná; ca — také; enam — tato duše; anyaḥ — jiný; śṛṇoti — naslouchá o; śrutvā — když slyšel; api — dokonce; enam — tuto duši; veda — zná; na — nikdy; ca — a; eva — jistě; kaścit — někdo.

āścarya-vat — as amazing; paśyati — sees; kaścit — someone; enam — this soul; āścarya-vat — as amazing; vadati — speaks of; tathā — thus; eva — certainly; ca — also; anyaḥ — another; āścarya-vat — similarly amazing; ca — also; enam — this soul; anyaḥ — another; śṛṇoti — hears of; śrutvā — having heard; api — even; enam — this soul; veda — knows; na — never; ca — and; eva — certainly; kaścit — someone.

Překlad

Translation

Někteří na duši hledí jako na úžasnou, jiní ji popisují jako úžasnou a další o ní slýchávají jako o úžasné; zatímco jiní, i když o ní slyšeli, jí nemohou porozumět ani v nejmenším.

Some look on the soul as amazing, some describe him as amazing, and some hear of him as amazing, while others, even after hearing about him, cannot understand him at all.

Význam

Purport

Gītopaniṣad se z velké části zakládá na principech Upaniṣad, a proto není divu, že podobný verš najdeme také v Kaṭha Upaniṣadě (1.2.7):

Since Gītopaniṣad is largely based on the principles of the Upaniṣads, it is not surprising to also find this passage in the Kaṭha Upaniṣad (1.2.7):

śravaṇayāpi bahubhir yo na labhyaḥ
śṛṇvanto ’pi bahavo yaṁ na vidyuḥ
āścaryo vaktā kuśalo ’sya labdhā
āścaryo ’sya jñātā kuśalānuśiṣṭaḥ
śravaṇayāpi bahubhir yo na labhyaḥ
śṛṇvanto ’pi bahavo yaṁ na vidyuḥ
āścaryo vaktā kuśalo ’sya labdhā
āścaryo ’sya jñātā kuśalānuśiṣṭaḥ

To, že duše, která je jako atom, je jak v těle obrovského zvířete či mohutného banyánu, tak i v mikrobech, jichž miliardy zabírají pouze nepatrný prostor, je nepochybně úžasné. Lidé, kterým se nedostává poznání, a ti, kdo nežijí zdrženlivě, nemohou pochopit udivující vlastnosti nepatrné individuální duchovní jiskry, ani když je líčí největší autorita na poznání, která učila i Brahmu, první živou bytost ve vesmíru. Většina lidských bytostí v tomto věku pojímá vše na hrubohmotné úrovni, a proto si nedovedou představit, jak může taková malá částečka nabýt tak velkých i tak malých rozměrů. Lidé žasnou nad povahou duše nebo jejím popisem. Jelikož je zmátla hmotná energie, jsou tak pohrouženi do toho, co přináší smyslový požitek, že mají velice málo času na pochopení otázky sebepoznání; přestože bez sebepoznání skončí všechny naše činnosti v boji o přežití nakonec porážkou. Tito lidé snad vůbec nevědí, že je nutné myslet na duši a tímto způsobem nalézt konečné řešení problému hmotných strastí.

The fact that the atomic soul is within the body of a gigantic animal, in the body of a gigantic banyan tree, and also in the microbic germs, millions and billions of which occupy only an inch of space, is certainly very amazing. Men with a poor fund of knowledge and men who are not austere cannot understand the wonders of the individual atomic spark of spirit, even though it is explained by the greatest authority of knowledge, who imparted lessons even to Brahmā, the first living being in the universe. Owing to a gross material conception of things, most men in this age cannot imagine how such a small particle can become both so great and so small. So men look at the soul proper as wonderful either by constitution or by description. Illusioned by the material energy, people are so engrossed in subject matters for sense gratification that they have very little time to understand the question of self-understanding, even though it is a fact that without this self-understanding all activities result in ultimate defeat in the struggle for existence. Perhaps they have no idea that one must think of the soul, and thus make a solution to the material miseries.

Někteří lidé se zájmem naslouchat o duši někdy navštěvují přednášky v příznivé společnosti, ale následkem nevědomosti mohou být také svedeni, když začnou považovat Nadduši a nepatrnou duši za totožné, bez rozdílu ve velikosti. Je velice obtížné najít člověka, který dokonale zná postavení Nadduše a nepatrné duše, jejich role a vztahy a všechny ostatní významné i méně významné podrobnosti. A ještě obtížnější je najít někoho, kdo z poznání duše skutečně vytěžil veškerý prospěch a je schopen popsat její postavení z různých hledisek. Pokud se však člověku nějakým způsobem podařilo porozumět duši, jeho život je úspěšný.

Some people who are inclined to hear about the soul may be attending lectures, in good association, but sometimes, owing to ignorance, they are misguided by acceptance of the Supersoul and the atomic soul as one without distinction of magnitude. It is very difficult to find a man who perfectly understands the position of the Supersoul, the atomic soul, their respective functions and relationships and all other major and minor details. And it is still more difficult to find a man who has actually derived full benefit from knowledge of the soul, and who is able to describe the position of the soul in different aspects. But if, somehow or other, one is able to understand the subject matter of the soul, then one’s life is successful.

Nejsnadnějším způsobem, jak poznat vlastní já, je převzít výroky Bhagavad-gīty vyslovené největší autoritou — Pánem Kṛṣṇou — aniž bychom se nechali odvést jinými teoriemi. To, abychom dokázali přijmout Kṛṣṇu za Nejvyšší Osobnost Božství, však rovněž vyžaduje rozsáhlé podstupování askeze a konání obětí, buď v tomto, nebo v minulých životech. Kṛṣṇu jako takového je však možné poznat bezpříčinnou milostí čistého oddaného. Nijak jinak toho nelze dosáhnout.

The easiest process for understanding the subject matter of self, however, is to accept the statements of the Bhagavad-gītā spoken by the greatest authority, Lord Kṛṣṇa, without being deviated by other theories. But it also requires a great deal of penance and sacrifice, either in this life or in the previous ones, before one is able to accept Kṛṣṇa as the Supreme Personality of Godhead. Kṛṣṇa can, however, be known as such by the causeless mercy of the pure devotee and by no other way.