TEXT 26

VERŠ 26

Verš

atha cainaṁ nitya-jātaṁ
nityaṁ vā manyase mṛtam
tathāpi tvaṁ mahā-bāho
nainaṁ śocitum arhasi

Synonyma

atha — jestliže ale; ca — také; enam — tuto duši; nitya-jātam — vždy se rodící; nityam — navěky; vā — nebo; manyase — považuješ za; mṛtam — mrtvou; tathā api — přesto; tvam — ty; mahā-bāho — ó ty, který máš mocné paže; na — nikdy; enam — pro duši; śocitum — bědovat; arhasi — měl bys.

atha — ak ale; ca — tiež; enam — táto duša; nitya-jātam — stále sa rodí; nityam — navždy; vā — alebo; manyase — takto uvažuješ; mṛtam — mŕtva; tathā api — ani tak; tvam — ty; mahā-bāho — ó, bojovník s mocnými pažami; na — nikdy; enam — o duši; śocitum — žialiť; arhasi — hodí sa.

Překlad

Jestliže si ovšem myslíš, že duše (či příznaky života) se vždy rodí a umírá navěky, ani pak nemáš důvod bědovat, válečníku mocných paží.

Ak si však myslíš, že duša (alebo príznaky života) sa zakaždým rodí a potom navždy umiera, ani tak nemáš žiadny dôvod žialiť, ó, bojovník mocných paží.

Význam

Vždy najdeme třídu filozofů (velice blízkých budhistům), jež nevěří v oddělenou existenci duše mimo tělo. Je vidět, že žili i v době, kdy Pán Kṛṣṇa přednášel Bhagavad-gītu — tehdy byli známí pod jmény lokāyatikové a vaibhāṣikové. Tito filozofové tvrdí, že příznaky života se objevují v jistém zralém stádiu kombinace hmotných prvků. Moderní vědci studující hmotu a materialističtí filozofové uvažují podobně. Podle nich je tělo kombinací hmotných prvků a v jistém stavu se vzájemným působením těchto fyzických a chemických složek vyvíjejí příznaky života. Na tom se zakládá celá věda o antropologii. V současné době se k této filozofii — jakož i k nihilistickým budhistickým sektám neoddaných — hlásí také mnoho falešných náboženství, jež přicházejí do módy v Americe.

Vždy jestvuje určitý druh filozofov blízkych buddhistom, ktorí neveria v oddelenú existenciu duše mimo tela. Z Kṛṣṇových slov sa dá poznať, že aj vtedy, keď prednášal Bhagavad-gītu, títo filozofi žili a boli známi ako lokāyatikovia a vaibhāṣikovia. Títo filozofi tvrdia, že duša alebo život vzniká, keď hmotné prvky dosiahnu určitý stupeň vývoja. Dnešní vedci a ateistickí filozofi uvažujú podobne. Podľa nich je telo zlúčeninou fyzických a chemických látok, ktorých vzájomným pôsobením vznikne život. Na tejto myšlienke je postavená antropológia. V súčasnosti jestvuje (predovšetkým v Spojených štátoch) veľa nihilistických pseudonáboženstiev a buddhistických siekt, ktoré neuznávajú nijaké spoločenské, mravné a podobné hodnoty a ktoré sú tiež prívržencami tejto filozofie.

I kdyby Arjuna nevěřil v existenci duše — tak jako v ni nevěří stoupenci filozofie vaibhāṣika — přesto neměl důvod bědovat. Nikdo nenaříká nad ztrátou nějakého množství chemických látek a nepřestane kvůli ní konat svou předepsanou povinnost. Při rozvoji moderní vědy a vědeckém vedení války se v zájmu vítězství nad nepřítelem naopak plýtvá celými tunami chemických látek. Filozofie vaibhāṣika učí, že takzvaná duše, ātmā, zaniká spolu s tělem. Ať už tedy Arjuna souhlasil s védským závěrem, že existuje nepatrná duše, nebo v její existenci nevěřil, ani v jednom případě neměl důvod bědovat. Podle teorie vaibhāṣiků vzniká každým okamžikem z hmoty mnoho živých bytostí a stejně tak jich každým okamžikem mnoho zaniká — není tedy třeba se nad takovými událostmi rmoutit. Kdyby se duše již znovu nerodila, Arjuna neměl důvod se bát, že bude postižen reakcemi za zabití svého děda a učitele. Kṛṣṇa však zároveň Arjunu jízlivě oslovil mahā-bāho, “válečníku mocných paží”, protože On sám teorii vaibhāṣiků, která ignoruje védskou moudrost, neuznával. Arjuna jako kṣatriya náležel k védské kultuře, a patřilo se tedy, aby se i nadále držel jejích zásad.

Aj keby Arjuna neveril v existenciu duše, tak ako v ňu neveria stúpenci vaibhāṣickej filozofie, ani tak by nemal dôvod k nariekaniu. Kto by žialil nad stratou nejakej zmesi chemických prvkov a prestal kvôli tomu vykonávať svoje povinnosti? Počas vojny predsa nikto nenarieka, keď sa na zničenie nepriateľa vyplytvajú tony chemikálií. Vaibhāṣická filozofia tvrdí, že ātmā alebo duša je zničená spolu s telom. Preto je jedno, či Arjuna vedsky záver o existencii maličkej duše prijal, alebo nie; ani v jednom prípade nemal dôvod bedákať. Podľa teórie vaibhāṣikov sa z hmoty neprestajne v každom momente rodí veľa nových bytostí a rovnako veľa ich zaniká; preto niet dôvodu smútiť kvôli smrti. Podľa toho Arjunovi nehrozilo, že sa znovu narodí, a preto nemal ani dôvod báť sa následkov, ktoré by ho čakali, keby zabil svojho praotca a učiteľa. Kṛṣṇa však Arjunu uštipačne oslovil „bojovník mocných paží“, lebo neprijímal teóriu vaibhāṣikov, ktorá úplne ignoruje vedsku múdrosť. Ako kṣatriya patril Arjuna do vedskej spoločnosti, a preto sa mal riadiť jej pokynmi.