TEXT 26

VERSO 26

Verš

Texto

atha cainaṁ nitya-jātaṁ
nityaṁ vā manyase mṛtam
tathāpi tvaṁ mahā-bāho
nainaṁ śocitum arhasi

Synonyma

Sinônimos

atha — jestliže ale; ca — také; enam — tuto duši; nitya-jātam — vždy se rodící; nityam — navěky; vā — nebo; manyase — považuješ za; mṛtam — mrtvou; tathā api — přesto; tvam — ty; mahā-bāho — ó ty, který máš mocné paže; na — nikdy; enam — pro duši; śocitum — bědovat; arhasi — měl bys.

atha — se, porém; ca — também; enam — esta alma; nitya-jātam — sempre nascida; nityam — para sempre; vā — ou; manyase — pensa assim; mṛtam — morta; tathā api — mesmo assim; tvam — você; mahā-bāho — ó pessoa de braços poderosos; na — nunca; enam — a alma; śocitum — lamentar; arhasi — merece.

Překlad

Tradução

Jestliže si ovšem myslíš, že duše (či příznaky života) se vždy rodí a umírá navěky, ani pak nemáš důvod bědovat, válečníku mocných paží.

Se, no entanto, você pensa que a alma [ou os sintomas de vida] sempre nasce e morre para sempre, ainda assim, voce não tem razão para lamentar, ó pessoa de braços poderosos.

Význam

Comentário

Vždy najdeme třídu filozofů (velice blízkých budhistům), jež nevěří v oddělenou existenci duše mimo tělo. Je vidět, že žili i v době, kdy Pán Kṛṣṇa přednášel Bhagavad-gītu — tehdy byli známí pod jmény lokāyatikové a vaibhāṣikové. Tito filozofové tvrdí, že příznaky života se objevují v jistém zralém stádiu kombinace hmotných prvků. Moderní vědci studující hmotu a materialističtí filozofové uvažují podobně. Podle nich je tělo kombinací hmotných prvků a v jistém stavu se vzájemným působením těchto fyzických a chemických složek vyvíjejí příznaky života. Na tom se zakládá celá věda o antropologii. V současné době se k této filozofii — jakož i k nihilistickým budhistickým sektám neoddaných — hlásí také mnoho falešných náboženství, jež přicházejí do módy v Americe.

Existe sempre uma classe de filósofos, muito parecida com os budistas, que não acredita que a alma possa existir separada do corpo. Quando o Senhor Kṛṣṇa falou o Bhagavad-gītā, parece que esses filósofos existiam, e eles eram conhecidos como lokāyatikas e vaibhāṣikas. Esses filósofos sustentam que os sintomas de vida ocorrem quando a combinação material atinge certa maturidade. O cientista materialista moderno e os filósofos materialistas também têm esse mesmo pensamento. Segundo eles, o corpo é uma combinação de elementos físicos, e a certa altura os sintomas de vida desenvolvem-se através da interação dos elementos físicos e químicos. A ciência antropológica baseia-se nessa filosofia. Atualmente, muitas pseudo-religiões — que agora viraram moda nos Estados Unidos — também estão aderindo a essa filosofia, bem como às seitas budistas niilistas não-devocionais.

I kdyby Arjuna nevěřil v existenci duše — tak jako v ni nevěří stoupenci filozofie vaibhāṣika — přesto neměl důvod bědovat. Nikdo nenaříká nad ztrátou nějakého množství chemických látek a nepřestane kvůli ní konat svou předepsanou povinnost. Při rozvoji moderní vědy a vědeckém vedení války se v zájmu vítězství nad nepřítelem naopak plýtvá celými tunami chemických látek. Filozofie vaibhāṣika učí, že takzvaná duše, ātmā, zaniká spolu s tělem. Ať už tedy Arjuna souhlasil s védským závěrem, že existuje nepatrná duše, nebo v její existenci nevěřil, ani v jednom případě neměl důvod bědovat. Podle teorie vaibhāṣiků vzniká každým okamžikem z hmoty mnoho živých bytostí a stejně tak jich každým okamžikem mnoho zaniká — není tedy třeba se nad takovými událostmi rmoutit. Kdyby se duše již znovu nerodila, Arjuna neměl důvod se bát, že bude postižen reakcemi za zabití svého děda a učitele. Kṛṣṇa však zároveň Arjunu jízlivě oslovil mahā-bāho, “válečníku mocných paží”, protože On sám teorii vaibhāṣiků, která ignoruje védskou moudrost, neuznával. Arjuna jako kṣatriya náležel k védské kultuře, a patřilo se tedy, aby se i nadále držel jejích zásad.

Mesmo que Arjuna não acreditasse na existência da alma — como na filosofia vaibhāṣika —, não havia motivo para lamentação. Ninguém lamenta a perda de determinada quantidade de substâncias químicas e pára de cumprir seu dever prescrito. Por outro lado, na ciência moderna e na atividade bélica científica, gastam-se tantas toneladas de produtos químicos para conseguir a vitória sobre o inimigo. Segundo a filosofia vaibhāṣika, a presumível alma ou ātmā desaparece quando se dá a deterioração do corpo. Logo, em qualquer caso, quer aceitasse a conclusão védica segundo a qual existe uma alma atômica, quer não acreditasse na existência da alma, Arjuna não tinha razão para lamentar-se. Segundo essa teoria, já que existem tantas entidades vivas sendo geradas da matéria a cada momento, e tantas delas estão perecendo a cada momento, não é preciso ficar atormentado com esses incidentes. Se não houvesse o renascimento da alma, Arjuna não teria razão para temer as reações pecaminosas decorrentes do fato de ele matar seu avô e seu mestre. Mas ao mesmo tempo, Kṛṣṇa sarcasticamente chama Arjuna de mahā-bāhu, pessoa de braços poderosos, porque, de Sua parte, Ele não aceitava a teoria dos vaibhāṣikas, que rejeita a sabedoria védica. Como kṣatriya, Arjuna pertencia à cultura védica, e a ele convinha continuar seguindo-lhe os princípios.