TEXT 26
ТЕКСТ 26
Verš
Текст
nityaṁ vā manyase mṛtam
tathāpi tvaṁ mahā-bāho
nainaṁ śocitum arhasi
нитям̇ ва̄ манясе мр̣там
татха̄пи твам̇ маха̄-ба̄хо
наинам̇ шочитум архаси
Synonyma
Дума по дума
атха – ако обаче; ча – също; енам – душата; нитя-джа̄там – винаги се ражда; нитям – завинаги; ва̄ – и едното, и другото; манясе – ти мислиш така; мр̣там – мъртъв; татха̄ апи – въпреки това; твам – ти; маха̄-ба̄хо – о, силноръки; на – никога; енам – за душата; шочитум – да скърбиш; архаси – заслужава.
Překlad
Превод
Jestliže si ovšem myslíš, že duše (či příznaky života) se vždy rodí a umírá navěky, ani pak nemáš důvod bědovat, válečníku mocných paží.
Ако въпреки всичко мислиш, че душата (или признаците на живот) постоянно се ражда и умира навеки, пак нямаш причина за скръб, о, силноръки.
Význam
Пояснение
Vždy najdeme třídu filozofů (velice blízkých budhistům), jež nevěří v oddělenou existenci duše mimo tělo. Je vidět, že žili i v době, kdy Pán Kṛṣṇa přednášel Bhagavad-gītu — tehdy byli známí pod jmény lokāyatikové a vaibhāṣikové. Tito filozofové tvrdí, že příznaky života se objevují v jistém zralém stádiu kombinace hmotných prvků. Moderní vědci studující hmotu a materialističtí filozofové uvažují podobně. Podle nich je tělo kombinací hmotných prvků a v jistém stavu se vzájemným působením těchto fyzických a chemických složek vyvíjejí příznaky života. Na tom se zakládá celá věda o antropologii. V současné době se k této filozofii — jakož i k nihilistickým budhistickým sektám neoddaných — hlásí také mnoho falešných náboženství, jež přicházejí do módy v Americe.
Винаги е съществувала една категория философи, с идеи, близки до тези на будистите, които не вярват, че душата може да съществува самостоятелно, отделно от тялото. Такива философи са съществували и в онези времена, когато Бог Кр̣ш̣н̣а представя Бхагавад-гӣта̄. Тогава са ги наричали Лока̄ятики и Вайбха̄ш̣ики. Те утвърждават, че животът произлиза от съединението на материални елементи в определен етап от тяхната еволюция. Тази гледна точка се споделя от много съвременни учени и философи материалисти. Според тях тялото е комбинация от материални елементи и на определен етап на развитие чрез взаимодействието на физически и химически елементи в него се проявяват признаци на живот. Науката антропология се базира на тази философия. В момента много псевдорелигии, станали модерни в Америка, както и нихилистичните будистки секти, се придържат към нея.
I kdyby Arjuna nevěřil v existenci duše — tak jako v ni nevěří stoupenci filozofie vaibhāṣika — přesto neměl důvod bědovat. Nikdo nenaříká nad ztrátou nějakého množství chemických látek a nepřestane kvůli ní konat svou předepsanou povinnost. Při rozvoji moderní vědy a vědeckém vedení války se v zájmu vítězství nad nepřítelem naopak plýtvá celými tunami chemických látek. Filozofie vaibhāṣika učí, že takzvaná duše, ātmā, zaniká spolu s tělem. Ať už tedy Arjuna souhlasil s védským závěrem, že existuje nepatrná duše, nebo v její existenci nevěřil, ani v jednom případě neměl důvod bědovat. Podle teorie vaibhāṣiků vzniká každým okamžikem z hmoty mnoho živých bytostí a stejně tak jich každým okamžikem mnoho zaniká — není tedy třeba se nad takovými událostmi rmoutit. Kdyby se duše již znovu nerodila, Arjuna neměl důvod se bát, že bude postižen reakcemi za zabití svého děda a učitele. Kṛṣṇa však zároveň Arjunu jízlivě oslovil mahā-bāho, “válečníku mocných paží”, protože On sám teorii vaibhāṣiků, která ignoruje védskou moudrost, neuznával. Arjuna jako kṣatriya náležel k védské kultuře, a patřilo se tedy, aby se i nadále držel jejích zásad.
Дори ако Арджуна не вярваше в съществуването на душата – както при Вайбха̄ш̣ика философията – той пак не би имал причина да скърби. Никой не спира да изпълнява дълга си, за да оплаква загубата на известно количество химически вещества. От друга страна, съвременната наука и армия разхищават тонове химикали, за да постигнат военно превъзходство над врага. Според Вайбха̄ш̣ика философията, душата, а̄тма̄, загива заедно със смъртта на материалното тяло. Така че независимо дали приема заключението на Ведите, че душата съществува, или не вярва в това, Арджуна няма причина да скърби. Според тази теория, след като всеки миг от материята възникват безброй живи същества и всеки миг също толкова от тях загиват, няма смисъл да се скърби за подобни инциденти. Ако душата не се ражда отново, Арджуна няма основание да се страхува от въздействието на греховни последици заради убийството на своя дядо и учител. Но в същото време Кр̣ш̣н̣а саркастично го нарича маха̄-ба̄ху, „силнорък“, защото Той самият не приема теорията на Вайбха̄ш̣ика, противоречаща на ведическата мъдрост. Като кш̣атрия, Арджуна принадлежи към ведическото общество и е редно да бъде верен на принципите му.