Kṛṣṇa a Nejvyšší Osobnost Božství jsou tatáž osoba. Proto je Pán Kṛṣṇa v celé Gītě uváděn jako Bhagavān. Bhagavān je konečným aspektem Absolutní Pravdy. Ta je vnímána na třech úrovních poznání: jako Brahman neboli neosobní všeprostupující duchovní podstata, jako Paramātmā neboli lokalizovaný aspekt Nejvyššího v srdcích všech živých bytostí a jako Bhagavān neboli Nejvyšší Osobnost Božství, Pán Kṛṣṇa. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (1.2.11) je toto pojetí Absolutní Pravdy vyloženo takto:

“Ti, kdo znají Absolutní Pravdu, Ji vnímají ve třech aspektech, které jsou navzájem totožné a nazývají se Brahman, Paramātmā a Bhagavān.”

Tyto tři božské aspekty lze přiblížit příkladem slunce, které má také tři aspekty: sluneční svit, sluneční povrch a samotnou planetu Slunce. Ten, kdo zkoumá pouze sluneční svit, se zabývá předběžným studiem. Pokročilejší je ten, kdo zná povrch sluneční planety, a nejpokročilejší je osoba, která vstoupí přímo na planetu Slunce. Běžné studenty, kteří se spokojí s poznáním slunečního svitu, jež prostupuje celý vesmír a jehož neosobní podstata oslnivě září, lze přirovnat k těm, kdo z Absolutní Pravdy vnímají jen aspekt zvaný Brahman. Pokročilejší student dosahuje poznání slunečního kotouče, což se přirovnává k poznání Paramātmy. A studenta, který dokáže vstoupit na samotnou sluneční planetu, lze přirovnat k těm, kteří vnímají osobní rysy Nejvyšší Absolutní Pravdy. Z toho plyne, že ačkoliv se všichni transcendentalisté zkoumající Absolutní Pravdu soustřeďují na stejné téma, bhaktové, kteří vnímají aspekt Absolutní Pravdy známý pod jménem Bhagavān, jsou těmi největšími transcendentalisty. Sluneční svit, sluneční kotouč a dění na sluneční planetě od sebe nelze oddělit, a přesto nejsou znalci těchto tří různých úrovní ve stejné kategorii.

Význam sanskrtského slova bhagavān vysvětlila velká autorita Parāśara Muni, Vyāsadevův otec: Bhagavān je Nejvyšší Osobnost vlastnící v plné míře bohatství, sílu, slávu, krásu, poznání a schopnost odříkání. Je mnoho osob, které jsou velice bohaté, mocné, krásné, slavné, učené a odpoutané, ale žádná z nich nemůže tvrdit, že vlastní všechno bohatství, všechnu sílu a tak dále. To může tvrdit jedině Kṛṣṇa, protože On je Nejvyšší Osobnost Božství. Žádná živá bytost — ani Brahmā, Śiva či Nārāyaṇa, nemůže mít tyto druhy bohatství v takové míře jako Kṛṣṇa. Samotný Pán Brahmā proto v Brahma-saṁhitě dochází k závěru, že Pán Kṛṣṇa je Nejvyšší Osobnost Božství. Nikdo Ho nepřevyšuje a nikdo se Mu nevyrovná. Je to prvotní Pán, Bhagavān, zvaný též Govinda, který je nejvyšší příčinou všech příčin:

“Mnoho osobností má vlastnosti Bhagavāna, ale Kṛṣṇa je nejvyšší, protože Ho nikdo nepředčí. Je Nejvyšší Osobou a Jeho tělo je věčné, plné poznání a blaženosti. Je prvotním Pánem Govindou a příčinou všech příčin.” (Brahma-saṁhitā 5.1)

V Bhāgavatamu je soupis mnoha inkarnací Nejvyšší Osobnosti Božství, ale Kṛṣṇa je tam uveden jako původní Osobnost Božství a početné inkarnace a další Osobnosti Božství jako Jeho expanze:

“Všechny uvedené inkarnace Boha jsou buď úplnými expanzemi, nebo částmi úplných expanzí Nejvyššího, ale Kṛṣṇa je přímo Nejvyšší Osobností Božství.” (Bhāg. 1.3.28)

Kṛṣṇa je tedy původní Nejvyšší Osobnost Božství, Absolutní Pravda, zdroj Nadduše i neosobního Brahmanu.

Arjunův nářek nad svými příbuznými v přítomnosti Nejvyšší Osobnosti Božství byl skutečně nevhodný. Proto Kṛṣṇa vyjádřil svůj podiv slovem kutaḥ, odkud. Takové nečistoty se u někoho, kdo náležel k třídě civilizovaných lidí zvaných árjové, v žádném případě neočekávaly. Árjové jsou ti, kdo znají hodnoty života a jejichž civilizace se zakládá na duchovní realizaci. Jedinci, kteří se nechávají vést hmotným pojetím života, nevědí, že cílem života je realizace Absolutní Pravdy, Viṣṇua neboli Bhagavāna. Jsou okouzleni vnějšími rysy hmotného světa, a proto nevědí, co je to vysvobození z pout hmoty. Takovým osobám se říká neárjové. Přestože Arjuna byl kṣatriya, zdráhal se bojovat, a tím se odchyloval od principu plnění svých předepsaných povinností. Śrī Kṛṣṇa prohlašuje, že takovou zbabělost projevují neárjové. Sejít takto z cesty svých povinností nikomu nepomůže v duchovním pokroku, ani to neumožní být v tomto světě slavný. Pán Kṛṣṇa Arjunův takzvaný soucit s jeho příbuznými rozhodně neschválil.