TEXT 18

Verš

Tekst

antavanta ime dehā
nityasyoktāḥ śarīriṇaḥ
anāśino ’prameyasya
tasmād yudhyasva bhārata

Synonyma

Synonyms

anta-vantaḥ — spějící k zániku; ime — všechna tato; dehāḥ — hmotná těla; nityasya — věčně existující; uktāḥ — je řečeno; śarīriṇaḥ — vtělené duše; anāśinaḥ — nezničitelné; aprameyasya — nezměřitelné; tasmāt — proto; yudhyasva — bojuj; bhārata — ó potomku Bharaty.

anta-vantaḥ — häviv; ime — kõik need; dehāḥ — materiaalsed kehad; nityasya — igavesti eksisteeriv; uktāḥ — öeldakse; śarīriṇaḥ — kehastunud hinge; anāśinaḥ — mida iial ei hävitata; aprameyasya — mõõtmatu; tasmāt — seepärast; yudhyasva — võitle; bhārata — oo, Bharata järglane.

Překlad

Translation

Hmotné tělo nezahubitelné, nezměřitelné a věčné živé bytosti nevyhnutelně zanikne; proto bojuj, potomku Bharaty.

Hävitamatu, mõõtmatu ja igavese elusolendi materiaalne keha kohtab kord niikuinii oma lõppu, seepärast võitle, oo, Bharata järglane!

Význam

Purport

Hmotné tělo je svou povahou odsouzeno k zániku. K němu může dojít okamžitě nebo za sto let — je to jen otázka času. Tělo nelze zachovat na neomezeně dlouhou dobu. Duše je zato tak nepatrná, že ji nepřítel nemůže ani spatřit, natož pak zabít. Jak jsme se již zmínili v předchozím verši, je tak malá, že nikdo nedokáže vymyslet, jak ji změřit. Ani z jednoho hlediska tedy není důvod k nářku — živou bytost v její skutečné podobě nelze zabít a hmotné tělo nelze trvale zachovat. Nepatrná částečka duchovního celku získává toto hmotné tělo podle svého jednání; proto má každý dodržovat náboženské zásady. Ve Vedānta-sūtrách je živá bytost uváděna jako světlo, jelikož je nedílnou částí absolutního světla. Tak jako sluneční světlo udržuje v chodu celý vesmír, světlo duše udržuje naživu hmotné tělo. Jakmile duše opustí tělo, začne se tělo rozkládat — je to tedy duše, která ho udržuje při životě. Tělo samo postrádá význam. Kṛṣṇa radil Arjunovi, aby bojoval a neobětoval princip náboženství hmotným ohledům, týkajícím se těla.

Materiaalne keha on oma looduselt häviv. Ta võib hävida praegusel hetkel või saja aasta pärast. See on vaid aja küsimus. Pole võimalik, et materiaalne keha eksisteeriks igavesti. Vaimne hing on aga nii väike, et vaenlane ei suudaks seda nähagi, rääkimata selle hävitamisest. Nagu öeldud eelmises värsis, on see nii väike, et keegi ei suuda selle mõõtmeid ettegi kujutada. Seega pole mingit põhjust kurvastada. Elusolendit kui sellist ei saa kunagi hävitada ning materiaalset keha pole ühelgi moel võimalik igavesti säilitada. Vaimse terviku imeväike osake omandab oma materiaalse keha vastavalt oma tegudele, seetõttu on religioossete printsiipide järgimine väga oluline. „Vedānta-sūtras" kirjeldatakse vaimset hinge kui valgust, kuna ta on kõrgeima valguse lahutamatu osake. Nagu päikesevalgus hoiab alal kogu materiaalset universumit, on hinge valgus materiaalse keha alalhoidja. Niipea kui vaimne hing kehast lahkub, hakkab keha lagunema. Seega on keha alalhoidjaks vaimne hing. Keha on iseenesest tähtsusetu. Arjunale soovitati võidelda ja mitte ohverdada religioosseid printsiipe materiaalse, kehalise kasu nimel.