Skip to main content

TEXT 16

TEXT 16

Verš

Texte

nāsato vidyate bhāvo
nābhāvo vidyate sataḥ
ubhayor api dṛṣṭo ’ntas
tv anayos tattva-darśibhiḥ
nāsato vidyate bhāvo
nābhāvo vidyate sataḥ
ubhayor api dṛṣṭo ’ntas
tv anayos tattva-darśibhiḥ

Synonyma

Synonyms

na — ne; asataḥ — nepravého; vidyate — je; bhāvaḥ — trvání; na — nikdy; abhāvaḥ — změna povahy; vidyate — je; sataḥ — věčného; ubhayoḥ — obou; api — jistě; dṛṣṭaḥ — vypozorovaný; antaḥ — závěr; tu — však; anayoḥ — jich; tattva — pravdu; darśibhiḥ — těmi, kteří vidí.

na: jamais; asataḥ: du non-existant (de ce qui n’a pas d’existence à proprement parler); vidyate: il n’y a; bhāvaḥ: de durée; na: jamais; abhāvaḥ: de nature changeante; vidyate: il n’y a; sataḥ: de ce qui existe éternellement; ubhayoḥ: des deux; api: en vérité; dṛṣṭaḥ: observée; antaḥ: la conclusion; tu: assurément; anayoḥ: d’eux; tattva: la vérité; darśibhiḥ: ceux qui voient.

Překlad

Translation

Ti, kteří vidí pravdu, vyslovili závěr: to, co je nepravé (hmotné tělo), nemá trvání a to, co je věčné (duše), se nemění. K tomuto závěru dospěli studiem povahy obojího.

Ceux qui voient la vérité ont conclu, après avoir étudié leurs natures respectives, à l’impermanence du non-existant [le corps matériel] et à l’immuabilité de l’éternel [l’âme spirituelle].

Význam

Purport

Měnící se tělo je pomíjivé. Moderní lékařská věda přiznává, že tělo se mění každým okamžikem, jelikož v něm dochází k akcím a reakcím různých buněk — tak roste a stárne. Duše však existuje trvale a zůstává stejná i přes všechny proměny těla a mysli. To je rozdíl mezi hmotou a duší; tělo se od přírody stále mění, zatímco duše je věčná. Tento závěr uvádějí všechny skupiny těch, kdo vidí pravdu — stoupenci osobní i neosobní filozofie. Ve Viṣṇu Purāṇě (2.12.38) je řečeno, že Viṣṇu a Jeho sídla vydávají vlastní záři a jejich existence je duchovní (jyotīṁṣi viṣṇur bhuvanāni viṣṇuḥ). Slovo existující se může vztahovat pouze na duchovní podstatu a neexistující pouze na hmotu. To prohlašují všichni, kdo vidí pravdu.

L’existence d’un corps matériel en constante mutation ne peut indéfiniment se prolonger. La médecine moderne admet que les cellules du corps connaissent à chaque instant des transformations qui sont à l’origine de sa croissance, puis de sa décrépitude. Mais l’âme existe en permanence et demeure telle quelle malgré les changements que subissent le corps et le mental. Voilà ce qui différencie la matière de l’esprit. Le corps change sans cesse tandis que l’âme est immuable. Ceux qui voient la Vérité, impersonnalistes ou personnalistes, en sont tous parvenus à cette conclusion. Par conséquent, les mots « existant » (sat) et « non-existant » (asat) renvoient respectivement à l’esprit et à la matière. C’est pour cela que le Viṣṇu Purāṇa (2.12.38) indique que Viṣṇu et les planètes sur lesquelles Il réside sont purement spirituels et de ce fait génèrent leur propre lumière (jyotīṁṣi viṣṇur bhuvanāni viṣṇuḥ).

Toto je počátek Pánova učení určeného živým bytostem, které jsou zmateny vlivem nevědomosti. Odstranit nevědomost znamená obnovit věčný vztah mezi uctívajícím a objektem uctívání, a tak pochopit rozdíl mezi Nejvyšším Pánem, Osobností Božství, a živými bytostmi jakožto Jeho nedílnými částmi. Povaze Nejvyššího můžeme porozumět důkladným studiem sebe sama, založeném na pochopení, že se od Něho lišíme tak, jak se liší části od celku. Ve Vedānta-sūtrách a také ve Śrīmad-Bhāgavatamu je Nejvyšší uznáván za původ všech emanací. Tyto emanace jsou vnímány jako vyšší a nižší přirozené projevy. Jak se ukáže v sedmé kapitole, živé bytosti patří k vyšší přirozenosti, vyšší přírodě. Ačkoliv mezi energií a jejím zdrojem není žádný rozdíl, energetický zdroj je uznáván za Nejvyšší a energie či příroda za nižší. Živé bytosti jsou tedy vůči Nejvyššímu Pánu v podřízeném postavení, jako tomu je v případě pána a služebníka nebo učitele a žáka. Do tohoto jasného poznání nelze proniknout pod vlivem nevědomosti — Pán tedy učí Bhagavad-gītu, aby tuto nevědomost odstranil a navždy osvítil všechny živé bytosti.

Telles sont les premières instructions que le Seigneur donne aux âmes que l’ignorance égare. Pour vaincre l’ignorance, on doit rétablir la relation éternelle qui lie l’adorateur et l’objet d’adoration, et donc comprendre ce qui différencie le Seigneur Suprême des êtres vivants, parcelles infimes de Sa personne. On pénétrera la nature de l’Être Suprême si l’on étudie chacun minutieusement sa propre nature, en prenant conscience que ce qui nous distingue de Lui n’est autre que ce qui distingue la partie du tout.

Le Vedānta-sūtra et le Śrīmad-Bhāgavatam reconnaissent en l’Être Suprême l’origine de toutes les manifestations qui, selon une hiérarchie naturelle, sont soit de nature inférieure soit de nature supérieure. Comme l’expliquera le septième chapitre, les êtres vivants appartiennent à l’énergie supérieure. Bien qu’il n’y ait pas de différence fondamentale entre l’énergie et la source énergétique, il est dit que la source est suprême et l’énergie subordonnée. Les êtres vivants sont donc toujours subordonnés au Seigneur, comme les serviteurs au maître ou les élèves au professeur. Or il est impossible à un homme de comprendre cette vérité évidente tant qu’il est sous l’emprise de l’ignorance. Le Seigneur énonce donc la Bhagavad-gītā pour dissiper cette ignorance et éclairer les êtres vivants pour tous les temps à venir.