TEXT 13

Verš

Texte

dehino ’smin yathā dehe
kaumāraṁ yauvanaṁ jarā
tathā dehāntara-prāptir
dhīras tatra na muhyati

Synonyma

Synonyms

dehinaḥ — vtěleného; asmin — v tomto; yathā — jako; dehe — v těle; kaumāram — chlapectví; yauvanam — mládí; jarā — stáří; tathā — podobně; deha-antara — změny těla; prāptiḥ — dosažení; dhīraḥ — rozvážný; tatra — následně; na — nikdy; muhyati — je zmatený.

dehinaḥ: de l’âme incarnée; asmin: dans ce; yathā: comme; dehe: dans le corps; kaumāram: l’enfance; yauvanam: la jeunesse; jarā: la vieillesse; tathā: de même; deha-antara: du changement de corps; prāptiḥ: l’accomplissement; dhīraḥ: l’homme réfléchi; tatra: à ce propos; na: jamais; muhyati: n’est déconcerté.

Překlad

Translation

Tak jako vtělená duše souvisle přechází v tomto těle z dětství do mládí a stáří, přechází také v čase smrti do jiného těla. Moudrý člověk není z této změny zmatený.

Au moment de la mort, l’âme change de corps, tout comme elle est passée dans le précédent de l’enfance à la jeunesse, puis de la jeunesse à la vieillesse. Le sage n’est pas troublé par ce changement.

Význam

Purport

Jelikož všechny živé bytosti jsou individuální duše, každá mění své tělo každým okamžikem — někdy má podobu dítěte, někdy mladíka a jindy starce. Přes všechny tyto změny těla však sama duše zůstává nezměněná. Tato individuální duše nakonec změní tělo ve chvíli smrti, přejde do jiného. A jelikož je jisté, že v příštím životě bude mít další tělo (buď hmotné, nebo duchovní), Arjuna neměl žádný důvod bědovat kvůli smrti Bhīṣmy a Droṇy, o které měl takovou starost. Spíše ho mělo těšit, že oba vymění stará těla za nová, čímž se obnoví jejich energie. Takové změny těla přinášejí různé druhy požitku či utrpení — podle toho, co člověk dělal během svého života. Jelikož Bhīṣma a Droṇa byli vznešené duše, jistě je v příštím životě čekala duchovní, nebo alespoň nebeská těla, ve kterých lze vychutnávat hmotnou existenci na vyšší úrovni. Ani v jednom případě nebylo proč bědovat.

Parce qu’il est une âme individuelle, l’être voit son corps changer à chaque instant, se manifestant tantôt sous la forme d’un enfant, tantôt sous celle d’un adolescent, d’un adulte ou d’un vieillard. L’âme spirituelle, elle, reste la même. Elle ne subit aucun changement. Et quand finalement, la mort arrive, elle transmigre dans un autre corps. Donc, puisque l’âme est assurée d’avoir un autre corps – matériel ou spirituel – dans une vie prochaine, Arjuna n’a aucune raison de s’apitoyer sur la mort éventuelle de Bhīṣma ou de Droṇa. Il devrait se réjouir au contraire de les voir échanger leur vieux corps contre un neuf et recouvrer ainsi l’énergie de leur jeunesse. Tout changement de corps nous apporte son lot de joies ou de souffrances, selon ce que furent nos actes passés. Bhīṣma et Droṇa, étant de nobles âmes, ne manqueront pas d’obtenir dans leur prochaine vie un corps spirituel, ou tout du moins un corps qui leur permettra d’avoir sur les planètes édéniques des plaisirs supérieurs. Aussi, qu’ils aillent ici ou là après leur mort, il n’y a nulle raison de s’inquiéter de leur destinée.

Každý, kdo dokonale zná povahu individuální duše, Nadduše a hmotné i duchovní přírody, je dhīra, vyrovnaný. Takový člověk není nikdy zmatený ze změny těl.

Est qualifié de dhīra, de réfléchi, celui qui connaît parfaitement la nature de l’âme distincte et de l’Âme Suprême et qui connaît également les natures matérielle et spirituelle. Il n’est pas troublé par les changements de corps.

Māyāvādskou teorii, že duše je jen jedna, nelze použít, protože duši nelze dělit na kousky. Takové rozdělení na různé individuální duše by znamenalo, že Nejvyšší je dělitelný či měnitelný, což je v rozporu s neměnností Nejvyšší Duše. Jak je doloženo v Gītě, dílčí části Nejvyššího existují věčně (sanātana) a jsou kṣara, náchylné k poklesnutí do hmotné přírody. Tyto dílčí části jsou částmi věčně, a dokonce i po osvobození si individuální duše ponechává svůj dílčí charakter. Jakmile však jednou dosáhne osvobození, žije věčně životem plným blaženosti a poznání ve společnosti Osobnosti Božství. Postavení Nadduše zvané Paramātmā, která dlí v každém individuálním těle, můžeme vysvětlit pomocí teorie odrazu. Nadduše se liší od individuální živé bytosti. Když se nebe zrcadlí ve vodě, v odrazu je slunce, měsíc i hvězdy. Hvězdy lze přirovnat k živým bytostem a slunce či měsíc k Nejvyššímu Pánu. Individuální dílčí duši představuje Arjuna a Nejvyšší Duší je Osobnost Božství Śrī Kṛṣṇa. Nejsou na stejné úrovni; to se jasně ukáže na začátku čtvrté kapitoly. Kdyby byl Kṛṣṇa na téže úrovni co Arjuna a nikoliv na vyšší, jejich vztah učitele a žáka by ztrácel smysl. Pokud by byli oba zmateni matoucí energií (māyou), nebylo by zapotřebí, aby jeden byl učitelem a druhý žákem. Taková výuka by neměla smysl, protože ten, kdo je v zajetí māyi, nemůže být autoritativní učitel. Śrī Kṛṣṇa tedy musí být Svrchovaný Pán, mající vyšší postavení nežli živá bytost, Arjuna, který je zapomnětlivou duší oklamanou māyou.

La théorie māyāvādī sur l’unicité de l’âme spirituelle n’a aucun fondement puisque l’âme ne peut être divisée. Si l’Âme Suprême pouvait être sectionnée en une multitude d’âmes individuelles, Elle serait divisible et mutable, alors qu’en réalité, Elle est immuable. La Gītā dit que les parcelles de l’Être Suprême, les âmes distinctes, existent de toute éternité (sanātana) et sont kṣaras, susceptibles de tomber sous le joug de la nature matérielle. Toutefois les âmes individuelles conservent à jamais leur statut de parties distinctes, même après avoir atteint la libération spirituelle. Une fois délivrées de la matière, elles obtiennent de vivre éternellement auprès de Dieu, la Personne Suprême, dans la connaissance et la félicité absolues.

On pourrait appliquer à l’Âme Suprême – le Paramātmā présent en chaque être mais néanmoins différent de l’âme individuelle habitant chacun de ces corps – le principe de la réflexion. Lorsque le ciel se reflète dans l’eau, l’image réfléchie est aussi bien celle du soleil et de la lune que celle des étoiles. Les étoiles sont semblables aux âmes distinctes, et le soleil, ou la lune, à l’Âme Suprême. L’âme spirituelle infinitésimale est ici représentée par Arjuna, et l’Âme Suprême par Kṛṣṇa, Dieu en personne. Mais comme le montrera avec précision le début du quatrième chapitre, l’un et l’autre ne sont pas au même niveau. Si Arjuna était l’égal de Kṛṣṇa, ou si Kṛṣṇa n’était pas supérieur à Arjuna, leur relation de maître à disciple n’aurait aucun sens. S’ils étaient tous deux fourvoyés par l’énergie illusoire (māyā), il ne servirait à rien que l’un instruise l’autre – un tel enseignement serait sans valeur, car nul n’est un maître autorisé s’il se trouve sous l’emprise de māyā. Si donc l’on prend en compte ce qui vient d’être dit jusqu’ici, il devient facile d’admettre que Kṛṣṇa est le Seigneur Suprême, et qu’Il occupe une position supérieure à celle d’Arjuna, âme oublieuse égarée par māyā.