TEXT 78

VERŠ 78

Verš

yatra yogeśvaraḥ kṛṣṇo
yatra pārtho dhanur-dharaḥ
tatra śrīr vijayo bhūtir
dhruvā nītir matir mama

Synonyma

yatra — kde; yoga-īśvaraḥ — Pán mystiky; kṛṣṇaḥ — Pán Kṛṣṇa; yatra — kde; pārthaḥ — syn Pṛthy; dhanuḥ-dharaḥ — jenž drží luk a šíp; tatra — tam; śrīḥ — bohatství; vijayaḥ — vítězství; bhūtiḥ — neobyčejná moc; dhruvā — jistá; nītiḥ — mravnost; matiḥ mama — mé mínění.

yatra — kde; yoga-īśvaraḥ — pán mystiky; kṛṣṇaḥ — Kṛṣṇa; yatra — kde; pārthaḥ — syn Pṛthy; dhanuḥ-dharaḥ — lukostrelec; tatra — tam; śrīḥ — bohatstvo; vijayaḥ — víťazstvo; bhūtiḥ — neobyčajná moc; dhruvā — iste; nītiḥ — mravnosť; matiḥ mama — môj názor.

Překlad

Kdekoliv je Kṛṣṇa, Pán všech mystiků, a Arjuna, nejlepší lučištník, tam bude zajisté také bohatství, vítězství, neobyčejná moc a mravnost. To je mé mínění.

Kde je Kṛṣṇa, pán mystiky, a kde je vznešený lukostrelec Arjuna, tam je zaiste aj bohatstvo, víťazstvo, neobyčajná moc a mravnosť. To je môj názor.“

Význam

Bhagavad-gītā začala dotazem Dhṛtarāṣṭry. Dělal si naděje na vítězství svých synů, kterým pomáhali velcí válečníci, jako byl Bhīṣma, Droṇa a Karṇa. Doufal, že vítězství bude na jeho straně. Sañjaya však poté, co vylíčil situaci na bojišti, králi řekl: “Myslíš na vítězství, ale já soudím, že tam, kde jsou Kṛṣṇa s Arjunou, bude i všechno štěstí.” Přímo tak potvrdil, že Dhṛtarāṣṭra nemohl očekávat vítězství. Bylo jisté, že zvítězí Arjunova strana, protože tam byl Kṛṣṇa. To, že Kṛṣṇa přijal úlohu Arjunova vozataje, bylo projevem Jeho dalšího druhu bohatství. Kṛṣṇa vlastní v plné míře všechny druhy bohatství a odříkání je jedním z nich. Je mnoho příkladů, kdy Kṛṣṇa předvedl svou schopnost si odříkat, protože je rovněž Pánem odříkání.

Bhagavad-gītā začína Dhṛtarāṣṭrovými otázkami. Dhṛtarāṣṭra veril vo víťazstvo svojich synov, ktorí bojovali po boku takých mocných bojovníkov ako Bhīṣma, Droṇa a Karṇa. Veril, že šťastie bude stáť na ich strane. No po opísaní úvodnej scény na bojisku sa Sañjaya prihovoril kráľovi so slovami: „Veríš vo víťazstvo, no ja si myslím, že víťazstvo je všade tam, kde je Kṛṣṇa a Arjuna.“ Týmto spôsobom mu nepriamo naznačil, že by nemal očakávať víťazstvo svojich ľudí. To bolo jasne na strane Arjunovej, pretože s ním bol Kṛṣṇa. Śrī Kṛṣṇa vlastní všetky vznešené atribúty a jedným z nich je, že si dokáže najviac odriekať. Kṛṣṇa ho manifestoval tým, že prijal postavenie Arjunovho vozataja. Je mnoho príkladov, keď Kṛṣṇa predviedol Svoju schopnosť odriekať si, pretože je pánom odriekania.

Boj se ve skutečnosti odehrával mezi Duryodhanou a Yudhiṣṭhirou. Arjuna bojoval za svého staršího bratra Yudhiṣṭhiru. Jelikož byli na Yudhiṣṭhirově straně Kṛṣṇa a Arjuna, jeho vítězství bylo zaručeno. Bitva měla rozhodnout o tom, kdo bude vládnout světu, a Sañjaya předpověděl, že moc nyní připadne Yudhiṣṭhirovi. Dále je zde předpovězeno, že po vítězství v této bitvě si bude Yudhiṣṭhira vést stále lépe, neboť byl nejen čestný a zbožný, ale také nanejvýš mravný. Za celý svůj život ani jednou nezalhal.

Boj sa v skutočnosti odohrával medzi Duryodhanom a Yudhiṣṭhirom. Arjuna bojoval na strane svojho staršieho brata Yudhiṣṭhiru, a pretože Yudhiṣṭhira bojoval po boku Arjunu a Kṛṣṇu, víťazstvo mal zaručené. V boji sa malo rozhodnúť, kto bude vládnuť svetu, a Sañjaya predpovedal, že vládu získa Yudhiṣṭhira. Predpovedal tiež, že Yudhiṣṭhirovo kráľovstvo bude po víťazstve v tomto boji prekvitať stále viac a viac, pretože Yudhiṣṭhira nebol iba zbožný a spravodlivý, ale aj človek prísnych mravov. Po celý život nevyriekol jedinú lož.

Je mnoho méně inteligentních lidí, kteří považují Bhagavad-gītu za pouhý rozhovor dvou přátel na bojišti. Taková kniha by však nemohla být posvátným písmem. Někteří mají možná námitky proti tomu, že Kṛṣṇa podněcoval Arjunu k boji, což je obvykle nemorální, ale zde je jasně vyjádřena skutečnost: Bhagavad-gītā je nejvyšším morálním pokynem. Ve třicátém čtvrtém verši deváté kapitoly je uveden nejvyšší princip mravnosti: man-manā bhava mad-bhaktaḥ — je třeba se stát oddaným Kṛṣṇy. A esencí veškerého náboženství je odevzdat se Kṛṣṇovi (sarva-dharmān parityajya mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja). Pokyny Bhagavad-gīty jsou podstatou svrchovaného procesu náboženství a mravnosti. Všechny ostatní cesty mohou očišťovat a vést k tomuto procesu, ale závěrečný pokyn Gīty — odevzdat se Kṛṣṇovi — je vrcholem veškeré mravnosti a náboženství. Takový je závěr osmnácté kapitoly.

Mnoho neinteligentných osôb považuje Bhagavad-gītu za bežný rozhovor dvoch priateľov, ktorí na bojisku diskutujú o najrôznejších veciach. Taká kniha by však nemohla byť svätým písmom. Iní zas namietajú, že Kṛṣṇa nabádal Arjunu k boju, čo považujú za nemorálne. Skutočný význam je však nad slnko jasný: Bhagavad-gītā je najvyššou náukou o mravnosti. V tridsiatom štvrtom verši deviatej kapitoly je vyslovený najvyšší mravný princíp: man-manā bhava mad-bhaktaḥ. Človek sa musí stať čistým Kṛṣṇovým oddaným. Podstatou všetkých náboženských učení je odovzdať sa Kṛṣṇovi (sarva-dharmān parityajya mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja). Pokyny Bhagavad-gīty konštituujú najvyšší princíp náboženstva a morality. Všetky ostatné metódy môžu byť očistné alebo viesť k rovnakému princípu, no posledný pokyn Bhagavad-gīty je posledným slovom o morálke a náboženstve: „Odovzdaj sa Kṛṣṇovi.“ To je konečný záver osemnástej kapitoly.

Z Bhagavad-gīty vyplývá, že poznat sám sebe filozofickou spekulací a meditací je jedna cesta, ale zcela se odevzdat Kṛṣṇovi je nejvyšší dokonalost. To je podstata učení Bhagavad-gīty. Cesta usměrňujících zásad, daných podle jednotlivých stavů společenského života a náboženských činností, může být důvěrnou cestou poznání, ale i když jsou náboženské obřady důvěrné, meditace a rozvíjení poznání je ještě důvěrnější. A odevzdat se Kṛṣṇovi vykonáváním oddané služby s úplným vědomím Kṛṣṇy je nejdůvěrnější ze všech pokynů. To je esencí osmnácté kapitoly.

Z Bhagavad-gīty môžeme vyrozumieť, že meditácia a filozofické hĺbanie sú cestami vedúcimi k sebarealizácii, no najvyššia dokonalosť života spočíva v odovzdaní sa Kṛṣṇovi. To je jadro učenia Bhagavad-gīty. Usmerňujúce zásady pre príslušné obdobia života a náboženské činnosti sú nepochybne dôvernou cestou k poznaniu, no aj keď sú náboženské rituály dôverné, meditácia a rozvíjanie poznania sú dôvernejšie. Najdôležitejší pokyn je ten, ktorý nás nabáda odovzdať sa Kṛṣṇovi a oddane Mu slúžiť s plným vedomím Kṛṣṇu. To je esencia osemnástej kapitoly.

Dalším sdělením Bhagavad-gīty je, že skutečnou pravdou je Nejvyšší Osobnost Božství, Kṛṣṇa. Absolutní Pravda je vnímána ve třech aspektech: neosobního Brahmanu, lokalizované Paramātmy a nakonec Kṛṣṇy, Nejvyšší Osobnosti Božství. Dokonalým poznáním Absolutní Pravdy je dokonalé poznání Kṛṣṇy, které zahrnuje všechny obory poznání. Kṛṣṇa je transcendentální, neboť vždy setrvává na úrovni své věčné vnitřní energie. Živé bytosti jsou projevem Jeho energie a dělí se do dvou skupin, některé jsou nazývány věčně podmíněné a některé věčně osvobozené. Je jich nesčetně mnoho a jsou neodmyslitelnými částmi Kṛṣṇy. Hmotná energie se projevuje ve dvaceti čtyřech aspektech. Stvoření je v činnosti díky věčnému času a je projeveno a zničeno působením vnější energie. Tento vesmírný svět je vždy opakovaně projeven a neprojeven.

Ďalším dôležitým bodom Bhagavad-gīty je, že Najvyššia Absolútna Pravda je Najvyššia Božská Osobnosť, Śrī Kṛṣṇa. Absolútnu Pravdu možno realizovať v troch aspektoch: ako neosobný Brahman, lokalizovanú Paramātmu a Najvyššiu Božskú Osobnosť, Kṛṣṇu. Dokonalé poznanie Absolútnej Pravdy znamená dokonalé poznanie Śrī Kṛṣṇu, ktoré zahŕňa všetky ostatné aspekty poznania. Kṛṣṇa je transcendentálny, pretože sa vždy nachádza vo Svojej vnútornej energii. Živé bytosti sa prejavujú prostredníctvom Jeho energií a delia sa na dve skupiny: večne podmienené a večne oslobodené. Je ich nespočetné množstvo a označujú sa ako základné čiastočky Kṛṣṇu. Hmotná energia sa prejavuje v dvadsiatich štyroch elementoch. Stvorenie je ovplyvňované večným časom a je prejavené a zničené pôsobením vonkajšej energie. Hmotný svet prechádza sústavne obdobiami, v ktorých je raz prejavený a raz neprejavený.

Bhagavad-gītā rozebírá pět základních námětů: Nejvyšší Osobnost Božství, hmotnou přírodu, živé bytosti, věčný čas a činnosti všeho druhu. Vše závisí na Nejvyšší Osobnosti Božství, Kṛṣṇovi. Všechna pojetí Absolutní Pravdy — neosobní Brahman, lokalizovaná Paramātmā a jakékoliv jiné transcendentální pojetí — jsou zahrnuta v poznání Nejvyšší Osobnosti Božství. Navenek se může zdát, že Nejvyšší Osobnost Božství, živá bytost, hmotná příroda a čas se od sebe liší, ale ve skutečnosti se od Nejvyššího neliší nic. Nejvyšší se však vždy liší od všeho. Filozofií Pána Caitanyi je nepochopitelná jednota a rozdílnost, a to představuje dokonalé poznání Absolutní Pravdy.

V Bhagavad-gīte sa hovorí o piatich základných subjektoch: o Najvyššej Božskej Osobnosti, hmotnej prírode, živých bytostiach, večnom čase a rôznych druhoch činností. Všetko závisí od Najvyššej Božskej Osobnosti, Kṛṣṇu. Ak človek pochopil Kṛṣṇu, potom jeho poznanie zahŕňa aj poznanie o neosobnom Brahmane, lokalizovanej Paramātme a všetkých ostatných transcendentálnych aspektoch Absolútnej Pravdy. Na prvý pohľad sa môže zdať, že Najvyššia Božská Osobnosť, živé bytosti, hmotná príroda a čas sa od seba líšia, no v skutočnosti sa od Najvyššieho nič nelíši. A predsa sa Najvyšší Pán odlišuje od všetkého ostatného. To je filozofia Śrī Caitanyu Mahāprabhua o nepochopiteľnej súčasnej jednote a odlišnosti. Tento filozofický systém zakladá dokonalé poznanie Absolútnej Pravdy.

Živá bytost je ve svém původním postavení čistě duchovní — je nepatrnou částečkou Nejvyšší Duše. Pán Kṛṣṇa může být přirovnán ke slunci a živé bytosti ke slunečnímu svitu. Protože živé bytosti představují okrajovou energii Kṛṣṇy, mají sklon být ve styku buď s hmotnou, nebo s duchovní energií. Jinak řečeno — každá živá bytost se nachází mezi dvěma energiemi Pána, a jelikož patří k Jeho vyšší energii, vyznačuje se nepatrnou nezávislostí. Když s ní naloží správně, dostane se pod přímé vedení Kṛṣṇy, a tak dosáhne svého přirozeného stavu na úrovni energie dávající blaženost.

Živá bytosť je vo svojom pôvodnom postavení čistá duša, nepatrná čiastočka Najvyššej Duše. Kṛṣṇu možno prirovnať k Slnku a živé bytosti k slnečným lúčom. Keďže živé bytosti patria do okrajovej energie Pána, môžu sa spojiť buď s hmotnou alebo s duchovnou energiou. Inými slovami, živá bytosť je umiestnená medzi dvoma Pánovými energiami, a keďže náleží do Pánovej vyššej energie, má čiastočnú nezávislosť. Ak využije svoju nezávislosť správne, dostane sa pod priame vedenie Kṛṣṇu, a tak dosiahne svojho prirodzeného postavenia v energii prinášajúcej radosť.

Takto končí Bhaktivedantovy výklady k osmnácté kapitole Śrīmad Bhagavad-gīty, pojednávající o jejím závěru — dokonalosti odříkání.

Takto končia Bhaktivedantove výklady k osemnástej kapitole Śrīmad Bhagavad-gīty, nazvanej „Dokonalosť odriekania.“