Skip to main content

TEXT 78

TEXT 78

Verš

Texto

yatra yogeśvaraḥ kṛṣṇo
yatra pārtho dhanur-dharaḥ
tatra śrīr vijayo bhūtir
dhruvā nītir matir mama
yatra yogeśvaraḥ kṛṣṇo
yatra pārtho dhanur-dharaḥ
tatra śrīr vijayo bhūtir
dhruvā nītir matir mama

Synonyma

Palabra por palabra

yatra — kde; yoga-īśvaraḥ — Pán mystiky; kṛṣṇaḥ — Pán Kṛṣṇa; yatra — kde; pārthaḥ — syn Pṛthy; dhanuḥ-dharaḥ — jenž drží luk a šíp; tatra — tam; śrīḥ — bohatství; vijayaḥ — vítězství; bhūtiḥ — neobyčejná moc; dhruvā — jistá; nītiḥ — mravnost; matiḥ mama — mé mínění.

yatra — donde; yoga-īśvaraḥ — el amo del misticismo; kṛṣṇaḥ — el Señor Kṛṣṇa; yatra — donde; pārthaḥ — el hijo de Pṛthā; dhanuḥ-dharaḥ — el que porta un arco y flechas; tatra — ahí; śrīḥ — opulencia; vijayaḥ — victoria; bhūtiḥ — poder excepcional; dhruvā — seguro; nītiḥ — moralidad; matiḥ mama — mi opinión.

Překlad

Traducción

Kdekoliv je Kṛṣṇa, Pán všech mystiků, a Arjuna, nejlepší lučištník, tam bude zajisté také bohatství, vítězství, neobyčejná moc a mravnost. To je mé mínění.

Dondequiera que esté Kṛṣṇa, el amo de todos los místicos, y dondequiera que esté Arjuna, el arquero supremo, es seguro que estarán también la opulencia, la victoria, el poder extraordinario y la moralidad. Esa es mi opinión.

Význam

Significado

Bhagavad-gītā začala dotazem Dhṛtarāṣṭry. Dělal si naděje na vítězství svých synů, kterým pomáhali velcí válečníci, jako byl Bhīṣma, Droṇa a Karṇa. Doufal, že vítězství bude na jeho straně. Sañjaya však poté, co vylíčil situaci na bojišti, králi řekl: “Myslíš na vítězství, ale já soudím, že tam, kde jsou Kṛṣṇa s Arjunou, bude i všechno štěstí.” Přímo tak potvrdil, že Dhṛtarāṣṭra nemohl očekávat vítězství. Bylo jisté, že zvítězí Arjunova strana, protože tam byl Kṛṣṇa. To, že Kṛṣṇa přijal úlohu Arjunova vozataje, bylo projevem Jeho dalšího druhu bohatství. Kṛṣṇa vlastní v plné míře všechny druhy bohatství a odříkání je jedním z nich. Je mnoho příkladů, kdy Kṛṣṇa předvedl svou schopnost si odříkat, protože je rovněž Pánem odříkání.

El Bhagavad-gītā comenzó con una pregunta de Dhṛtarāṣṭra. Él tenía esperanzas de que sus hijos triunfaran, asistidos por grandes guerreros tales como Bhīṣma, Droṇa y Karṇa. Él tenía esperanzas de que la victoria fuera a estar de su lado. Pero Sañjaya, después de describir la escena que había en el campo de batalla, le dijo al rey: «Tú estás pensando en la victoria, pero yo opino que donde estén presentes Kṛṣṇa y Arjuna, estará toda la buena fortuna». Él confirmó directamente que Dhṛtarāṣṭra no podía esperar que su lado lograra la victoria. La victoria era segura para el lado de Arjuna, porque Kṛṣṇa estaba ahí. Que Kṛṣṇa aceptara el puesto de auriga de Arjuna, fue una muestra de otra opulencia. Kṛṣṇa está colmado de todas las opulencias, y la renunciación es una de ellas. Hay muchos ejemplos de esa renunciación, porque Kṛṣṇa también es el amo de ella.

Boj se ve skutečnosti odehrával mezi Duryodhanou a Yudhiṣṭhirou. Arjuna bojoval za svého staršího bratra Yudhiṣṭhiru. Jelikož byli na Yudhiṣṭhirově straně Kṛṣṇa a Arjuna, jeho vítězství bylo zaručeno. Bitva měla rozhodnout o tom, kdo bude vládnout světu, a Sañjaya předpověděl, že moc nyní připadne Yudhiṣṭhirovi. Dále je zde předpovězeno, že po vítězství v této bitvě si bude Yudhiṣṭhira vést stále lépe, neboť byl nejen čestný a zbožný, ale také nanejvýš mravný. Za celý svůj život ani jednou nezalhal.

La disputa era de hecho entre Duryodhana y Yudhiṣṭhira. Arjuna estaba peleando en favor de su hermano mayor, Yudhiṣṭhira. Como Kṛṣṇa y Arjuna estaban del lado de Yudhiṣṭhira, la victoria de este último era segura. La batalla iba a decidir quién gobernaría el mundo, y Sañjaya predijo que el poder se le iba a transferir a Yudhiṣṭhira. Aquí también se predice que Yudhiṣṭhira, después de conseguir la victoria en esta batalla, prosperaría cada vez más, ya que no solo era virtuoso y piadoso, sino que además era un moralista estricto. Durante toda su vida, nunca dijo una mentira.

Je mnoho méně inteligentních lidí, kteří považují Bhagavad-gītu za pouhý rozhovor dvou přátel na bojišti. Taková kniha by však nemohla být posvátným písmem. Někteří mají možná námitky proti tomu, že Kṛṣṇa podněcoval Arjunu k boji, což je obvykle nemorální, ale zde je jasně vyjádřena skutečnost: Bhagavad-gītā je nejvyšším morálním pokynem. Ve třicátém čtvrtém verši deváté kapitoly je uveden nejvyšší princip mravnosti: man-manā bhava mad-bhaktaḥ — je třeba se stát oddaným Kṛṣṇy. A esencí veškerého náboženství je odevzdat se Kṛṣṇovi (sarva-dharmān parityajya mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja). Pokyny Bhagavad-gīty jsou podstatou svrchovaného procesu náboženství a mravnosti. Všechny ostatní cesty mohou očišťovat a vést k tomuto procesu, ale závěrečný pokyn Gīty — odevzdat se Kṛṣṇovi — je vrcholem veškeré mravnosti a náboženství. Takový je závěr osmnácté kapitoly.

Hay muchas personas poco inteligentes que toman el Bhagavad-gītā como una conversación que tuvieron dos amigos en un campo de batalla. Pero un libro de esa índole no puede ser Escritura. Quizás algunas personas protesten porque Kṛṣṇa incitó a Arjuna a pelear, lo cual es inmoral, pero la realidad de la situación se expone claramente: el Bhagavad-gītā es la instrucción suprema en lo que a moralidad respecta. La instrucción suprema de la moralidad se expresa en el noveno capítulo, en el verso treinta y cuatro: man-manā bhava mad-bhaktaḥ. Uno debe convertirse en devoto de Kṛṣṇa, y la esencia de toda religión es la de que hay que entregarse a Kṛṣṇa (sarva-dharmān parityajya mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja). Las instrucciones del Bhagavad-gītā constituyen el proceso supremo de religión y de moralidad. Puede que todos los demás procesos sean purificadores y que conduzcan a este proceso, pero la última instrucción del Gītā es la última palabra en todo lo que se refiere a moralidad y religión: entréguese a Kṛṣṇa. Ese es el veredicto del capítulo dieciocho.

Z Bhagavad-gīty vyplývá, že poznat sám sebe filozofickou spekulací a meditací je jedna cesta, ale zcela se odevzdat Kṛṣṇovi je nejvyšší dokonalost. To je podstata učení Bhagavad-gīty. Cesta usměrňujících zásad, daných podle jednotlivých stavů společenského života a náboženských činností, může být důvěrnou cestou poznání, ale i když jsou náboženské obřady důvěrné, meditace a rozvíjení poznání je ještě důvěrnější. A odevzdat se Kṛṣṇovi vykonáváním oddané služby s úplným vědomím Kṛṣṇy je nejdůvěrnější ze všech pokynů. To je esencí osmnácté kapitoly.

Con el Bhagavad-gītā podemos entender que, llegar a la iluminación personal por medio de la especulación filosófica y la meditación, es uno de los procesos, pero entregarse a Kṛṣṇa por entero es la perfección máxima. Esa es la esencia de las enseñanzas del Bhagavad-gītā. El sendero de los principios regulativos sobre la base de las órdenes de la vida social y sobre la base de los distintos cursos de la religión, puede que sea un sendero confidencial del conocimiento. Pero aunque los rituales de la religión son confidenciales, la meditación y el cultivo de conocimiento lo son aún más. Y el entregarse a Kṛṣṇa a través del servicio devocional con plena conciencia de Kṛṣṇa, es la instrucción más confidencial de todas. Esa es la esencia del capítulo dieciocho.

Dalším sdělením Bhagavad-gīty je, že skutečnou pravdou je Nejvyšší Osobnost Božství, Kṛṣṇa. Absolutní Pravda je vnímána ve třech aspektech: neosobního Brahmanu, lokalizované Paramātmy a nakonec Kṛṣṇy, Nejvyšší Osobnosti Božství. Dokonalým poznáním Absolutní Pravdy je dokonalé poznání Kṛṣṇy, které zahrnuje všechny obory poznání. Kṛṣṇa je transcendentální, neboť vždy setrvává na úrovni své věčné vnitřní energie. Živé bytosti jsou projevem Jeho energie a dělí se do dvou skupin, některé jsou nazývány věčně podmíněné a některé věčně osvobozené. Je jich nesčetně mnoho a jsou neodmyslitelnými částmi Kṛṣṇy. Hmotná energie se projevuje ve dvaceti čtyřech aspektech. Stvoření je v činnosti díky věčnému času a je projeveno a zničeno působením vnější energie. Tento vesmírný svět je vždy opakovaně projeven a neprojeven.

Otro aspecto del Bhagavad-gītā es que la verdad propiamente dicha es la Suprema Personalidad de Dios, Kṛṣṇa. La Verdad Absoluta se llega a entender de tres maneras: como Brahman impersonal, como Paramātmā localizado y, finalmente, como la Suprema Personalidad de Dios, Kṛṣṇa. Conocimiento perfecto acerca de la Verdad Absoluta significa conocimiento perfecto acerca de Kṛṣṇa. Si uno entiende a Kṛṣṇa, entonces todos los departamentos del conocimiento se vuelven parte integral de esa comprensión. Kṛṣṇa es trascendental, ya que siempre se encuentra en el seno de Su eterna potencia interna. Las entidades vivientes se manifiestan de Su energía, y se dividen en dos clases: las eternamente condicionadas y las eternamente liberadas. Esas entidades vivientes son innumerables, y se considera que son partes fundamentales de Kṛṣṇa. La energía material se manifiesta con veinticuatro divisiones. La creación la efectúa el tiempo eterno, y la produce y la disuelve la energía externa. Esta manifestación del mundo cósmico se hace visible e invisible reiteradamente.

Bhagavad-gītā rozebírá pět základních námětů: Nejvyšší Osobnost Božství, hmotnou přírodu, živé bytosti, věčný čas a činnosti všeho druhu. Vše závisí na Nejvyšší Osobnosti Božství, Kṛṣṇovi. Všechna pojetí Absolutní Pravdy — neosobní Brahman, lokalizovaná Paramātmā a jakékoliv jiné transcendentální pojetí — jsou zahrnuta v poznání Nejvyšší Osobnosti Božství. Navenek se může zdát, že Nejvyšší Osobnost Božství, živá bytost, hmotná příroda a čas se od sebe liší, ale ve skutečnosti se od Nejvyššího neliší nic. Nejvyšší se však vždy liší od všeho. Filozofií Pána Caitanyi je nepochopitelná jednota a rozdílnost, a to představuje dokonalé poznání Absolutní Pravdy.

En el Bhagavad-gītā se han discutido cinco temas principales: la Suprema Personalidad de Dios, la naturaleza material, las entidades vivientes, el tiempo eterno y todas las clases de actividades que hay. Todo depende de la Suprema Personalidad de Dios, Kṛṣṇa. Todas las concepciones acerca de la Verdad Absoluta —el Brahman impersonal, el Paramātmā localizado y cualquier otra concepción trascendental— existen dentro de la categoría en la que se entiende a la Suprema Personalidad de Dios. Aunque a simple vista la Suprema Personalidad de Dios, la entidad viviente, la naturaleza material y el tiempo parecen ser diferentes, nada es diferente del Supremo. Pero el Supremo siempre es diferente de todo. La filosofía del Señor Caitanya es la de «identidad y diferencia inconcebibles». Ese sistema filosófico constituye el conocimiento perfecto acerca de la Verdad Absoluta.

Živá bytost je ve svém původním postavení čistě duchovní — je nepatrnou částečkou Nejvyšší Duše. Pán Kṛṣṇa může být přirovnán ke slunci a živé bytosti ke slunečnímu svitu. Protože živé bytosti představují okrajovou energii Kṛṣṇy, mají sklon být ve styku buď s hmotnou, nebo s duchovní energií. Jinak řečeno — každá živá bytost se nachází mezi dvěma energiemi Pána, a jelikož patří k Jeho vyšší energii, vyznačuje se nepatrnou nezávislostí. Když s ní naloží správně, dostane se pod přímé vedení Kṛṣṇy, a tak dosáhne svého přirozeného stavu na úrovni energie dávající blaženost.

En su posición original, la entidad viviente es espíritu puro. Ella es como una partícula atómica del Espíritu Supremo. Se puede decir, entonces, que el Señor Kṛṣṇa es como el Sol, y que las entidades vivientes son como la luz del Sol. Puesto que las entidades vivientes son la energía marginal de Kṛṣṇa, tienen la tendencia a estar en contacto, o bien con la energía material, o bien con la energía espiritual. En otras palabras, la entidad viviente se encuentra entre las dos energías del Señor, y como pertenece a la energía superior del Señor, tiene una partícula de independencia. Mediante el buen uso de esa independencia, ella se pone bajo las órdenes directas de Kṛṣṇa. De ese modo alcanza su condición normal en la potencia dadora de placer.

Takto končí Bhaktivedantovy výklady k osmnácté kapitole Śrīmad Bhagavad-gīty, pojednávající o jejím závěru — dokonalosti odříkání.

Así terminan los significados de Bhaktivedanta correspondientes al capítulo decimoctavo del Śrīmad Bhagavad-gītā, titulado «La perfección de la renunciación».